Školáka Káje doprovází jeho neviditelný společník COOLMAN – tentokrát do Londýna. A opět je to ten, který všechno ví a zná, a proto jsou jeho rady zaručené… upřesněme – zaručeně katastrofální!
Na návštěvě u lordů
K snídani je zase masová paštika – a já jsem mámě vděčný, že mi nabalila ten tmavý chleba. Spočítal jsem si to:
Když si to rozumně rozdělím, můžu sníst denně dva krajíce a v neděli dokonce tři. To by mělo stačit, abych v následujících čtrnácti dnech neumřel hlady.
Po jídle mi Margaret dá do ruky igelitku, kterou mám zanést do odpadků. Alex a Justin mají mezitím umýt nádobí a vydrhnout podlahu v kuchyni. Ve srovnání s tím nejsou odpadky až taková hrůza.
Venku je mlha, takže není jen tak najít popelnici. Musím se plně spolehnout na svůj nos. Popelnice je nacpaná až po okraj, a když chci igelitku vyprázdnit, polovina obsahu se vysype ven vedle popelnice. Jsou to především plechovky.
Když je zvednu a podívám se na etiketu, udělá se mi špatně. Je to žrádlo pro kočky. Abych získal jistotu, prozkoumám i ostatní plechovky. Na všech spokojeně sedí před vrchovatou miskou roztomilá kočička.
Vsadil bych se, že Harvey a Margaret nemají žádnou kočku. To bych poznal. Mám totiž alergii na kočičí chlupy a zatím jsem u nich ani jednou nekýchl. Nemusím mít Justinovy logické schopnosti, abych pochopil, co to znamená: Masová paštika není normální masová paštika! Rozhodně ne pro lidi. To je nechutná představa! Stejně nechutná jako vyučování o prázdninách. Hodiny angličtiny začínají v devět a končí v jednu. Strašně se nudím. Taky proto, že Alex a Justin chodí za školu. To mě nepřekvapuje. Proč by právě tady měli měnit svoje zvyky?
Vlastně to tu probíhá dost podobně jako u nás ve škole. Doma taky jenom málokdy rozumím tomu, co učitelé říkají, a přitom se u nás mluví mateřštinou.
Návrh: Ušetřím vás dalších detailů z vyučování. Skočíme rovnou dopředu, až zvonek ohlásí konec vyučování.
Když jdu ze školy, prší. Tady prší pořád. Nebo je mlha. Před školou čeká na Lenu starý lokaj s rolls-roycem a deštníkem. Ještě než ji stihnu oslovit a aspoň trochu si s ní promluvit o počasí, už nastoupí. Hned nato auto odsviští na hrad, kde už se jí určitě nemůže dočkat malý lord.
Protože nemám nic lepšího na práci, dám se do hledání Alexe a Justina. Netrvá to dlouho. Sedí na plotě a krmí slepice gumičkama. Gumičky vypadají jako žížaly, který spadly do kýblu s barvou, a slepice jdou po nich jako divý.
„Není tu ani jedna, kámo,“ pozdraví mě Alex.
„Prohledali jsme fakt všecko,“ dodává Justin.
Ukázka je z knihy Coolman a já, Zachraň se, kdo můžeš, kterou vydalo v edici pro děti od osmi let, nakladatelství Grada.
Zábavné čtení a spousta komiksových ilustrací pro děti od 9 let.
To je kniha, kde se epříjemnosti a trapasy se střídají v rychlém sledu. Ze Stonehenge jsou trosky, starý dobrý rolls-royce končí ve šrotu, na scéně se objeví nesnesitelně uhlazený podvodník a láska k Leně snad opět nebude opětována…
Je vůbec naděje na šťastný konec?
Napsal/a: Bertram Rüdiger, Schulmeyer Heribert
