Tři bratři od Zdeňka Svěráka vychází právě dnes!

Pro všechny milovníky pohádkových příběhů a příznivce Zdeňka Svěráka jsme připravili překvapení. Jeden z nejočekávanějších podzimních titulů Tři bratři vyjde s předstihem!

Již dnes, v pondělí 6. října, se budete moci začíst do pohádkového příběhu, který ve filmové podobě na několik týdnů ovládl česká kina. Titul Zdeněk Svěrák – Tři bratři vychází v Nakladatelství Fragment.

Pohádkový příběh, který vznikl na motivy minioper z dílny oblíbené autorské dvojice Zdeněk Svěrák a Jaroslav Uhlíř, dostane svou další podobu – knižní. Vyprávění o osudu bratrů a jejich hledání štěstí je v knize doplněno ilustracemi, které připomenou také děj filmové pohádky. Ilustrátor Václav Šlajch připodobnil jednotlivé kresby výjevům z filmu.

V knize Tři bratři se autorovi podařilo propojit tři pohádky, které by měl dle jeho slov znát každý. Dlouho nevěděl, jak tři notoricky známé příběhy spojit do jednoho

Vznikla tedy čtvrtá pohádka Tři bratři. Jana, Pepu a Matěje rodiče pošlou do světa na zkušenou, aby se zbavili svých špatných vlastností (zbrklost, nerozhodnost, roztržitost). Každý z bratrů vstupuje do jedné z pohádek, aby našel své štěstí. Přitom zůstává zachováno staré, dobře známé pravidlo, že v pohádce vždy zvítězí dobro nad zlem.

Tři bratři                              

Jsou tři pohádky, které by měl každý znát: O šípkové Růžence, O Červené Karkulce a O dvanácti měsíčkách.

Kdo viděl film Tři bratři, ten si je touto knížkou připomene, a kdo ho neviděl, ten si je užije v nečekaném spojení.

Na stříbrném plátně hraju vypravěče, který umí psát i malovat. Ale ve skutečnosti jsem výtvarné nemehlo. Všechno za mě kreslil a maloval Václav Šlajch, na jehož obrázcích si vaše oči v knížce určitě pochutnají.

Zdeněk Svěrák

 

Ukázka z knihy:

„Zapomeneš na bábu z mokřin. Máš těžkou hlavu, celou zemi v ní nosíš. Dneska slibuješ a zítra pro samé štěstí zapomeneš.“
Tentokrát zavrtěl rozhodně hlavou král:
„Mám toho moc, ale nezapomenu. Mé královské slovo. Pro takové případy si dělám uzel na kapesníku, aby mi stále připomínal, co nesmím zapomenout.“
A ten uzel na svém kapesníku si uvázal.
„Tady máš lektvar, králi,“ řekla stařena a podala mu lahvičku s ještě teplou tekutinou. „Ať ti přinese štěstí. Budu čekat!“

Před chatrčí král raději hned svěřil rádcům, kam všude bude třeba královně zázračnou vodičku kápnout, pro případ, že by to neudržel v paměti.

Večer, když se královna uložila do své nádherné postele s nebesy, začalo to čarovné léčení.
„Kdo si měl pamatovat první kapku?“ otázal se král.
„Já!“ hlásil jeden z rádců. „První kapka přijde na čelo.“
Kapka se zaleskla královně na čele.
„A druhou?“ zeptal se král.
„Na prsa!“ odpověděl druhý rádce.
„Otočíme se,“ přikázal král, a když rádcové udělali čelem vzad, skutálela se kapka do výstřihu královniny hedvábné noční košile.
„Třetí kapku jsem si měl pamatovat já. To bylo kam?“ řekl panovník.
„Na pupík!“ zvolali oba rádci.
„Správně,“ pochválil je král. A tady jasně vidíte, děti, že ta jeho paměť byla opravdu děravá a že si ani kapku nepamatoval.

To trojí kapání opakovali pak poctivě po třiatřicet večerů.

 

Napsal/a: Iveta Pešková