Milá mámo, milý táto. Možná taky každý večer uspáváš ty své poklady a čteš dokola Karkulku nebo Peppu Pig. Už Ti z toho lítá hlava kolem a večerní uspávání se stává jednou z nejnáročnějších disciplín celodenního rodičovského desetiboje (no, možná spíš tisíciboje). Představuješ si, že si už zasedneš ke knize, ke zbytku práce nebo k oblíbenému filmu, a čím lákavější je Tvá představa, tím se zdá celý souboj (u dokončení uspávání) nekonečnějším.
Ojoj. Jak moc tomu rozumím. Sama dokážu večer skákat jak čertík z krabičky, rychle drmolím slovo za slovem vybrané knihy (to když už nedejbože svolím, že něco budu číst, a rozhodnu se neplácnout svůj obličej do stránek), ať už to máme za sebou. Ufff. Nejhorší disciplína všech dob. Po celém dni by si dobrotivý rodič zasloužil naopak být opečováván omladinou, no ne? Nohy na postel, pěkně nás pohladí po vláskách, pošeptají do ouška, jak nás mají rádi, jak nám děkují za péči po celý den, za výborně uvařené jídlo… mám pokračovat?
Místo toho… si doplňte svou realitu.
Nevím, jak to máte vy, ale já ráda čtu. Dokonce ráda čtu i svým dětem. Ale má to podmínku. Musí mě to nějak obohacovat, inspirovat, zajímat. Pokud je text takový, dokážu se do něj vžít, hltám ho, baví mě to, baví to i děti (dobře, u těch menších uděláme výjimku, těm prý přibývají neurony v mozku závratnou rychlostí a s tou pozorností to mají trochu jinak). Zkrátka užíváme si krásné společné chvilky.
A jak se nám osobně chce usínat? Ve stresu, podráždění, strachu, pocitech, že vlastně nevíme, jestli nás ta máma nebo táta mají rádi? Nebo ve spokojenosti, klídku, hravosti a lehkosti, která z rodičů proudí, protože si ten čas s námi užívají?
My máme doma takových “užívacích“ knížek pár. Jejich čtení je pro nás bohatstvím. Jsou to krásné společné chvíle. V knížkách jde samozřejmě o příběh, ale také jde o to, co do čtení vložíme my. Jaké příběhy kolem toho umotáme poté. Jaké drobnosti a detaily na sebe vzájemně prozradíme a tím se tak krásně poznáme. Z takových pokladů a sdělení pak můžeme těžit v těch náročnějších chvilkách. Jednak jsme tím vložili do naší nádoby lásky (kterou plníme různými aktivitami a činy – pozorností, slovy, službami, fyzickým kontaktem, dary atd. – více o tom v knize 5 jazyků lásky od Garyho Chapmana), jednak jsme se tím vzájemně poznali a dokážeme se na sebe líp naladit, lépe se do sebe vcítit, když se děje něco nového nebo nezvyklého.
Jedna taková krásná knížka, která nemá moc textu, zato inspiruje svými obrázky ke sdílení s dětmi o tom, jak je máte rádi v jakýchkoliv situacích, se jmenuje Mám tě ráda od Astrid Desbordes. Moje dcera pokaždé rozkvete vlnou lásky a mé pozornosti.
A protože knih, které mají podobný záměr, by mělo být nekonečno, rodí se i kniha o malé elfce Andromedě, která putuje světem a učí se o svých talentech, o všem, čím je krásná a jedinečná. A zároveň objevuje i jedinečnosti druhých a učí se vzájemnému respektu. Knížka je plná hravé inspirace, nejen na doma před usnutím, ale i na cesty. Díky příběhům malé elfky se budete chtít hned druhý den vydat do nejbližších lesů a objevovat spolu s dětmi krásný svět kolem.
Víc si o této knize můžete přečíst na Hithitu – a pořídit si takové inspirativní čtení (i pro rodiče – ano, myslely jsme s Andromedou i na vás) spolu s dalšími odměnami jako jsou
- hravé kartičky, které rozehrají každou vaši procházku, ať už na výletech s dětmi nenecháváte svoje jedinečné nervy
- poklady ukryté samotnou elfkou, u kterých se budou vaše děti nesmírně bavit, a vy se na cestách poučíte a třeba posunete jedno zaseknuté téma o fous dál.
Zní to lákavě? Ještě máte před sebou x krát y večerů uspávání s dětmi.
Chcete je přežít? Nebo si je užít a jednou z nich těžit?
Všechno může být zábava. Nebo hra? Play Everyday
Krásnou dobrou noc a ať vás elfové, skřítci a víly ve snech doprovází.
