Historie naší vlasti je bohatá jak na krásy, tak na báje a legendy. Její poznání patří k základním vědomostem nás všech. Ondřej Hník zve vás i vaše děti za poznáním…
Milovníkem cestování, turistiky a historie jsem nejspíš od malička, kdy mě babička s dědou v podstatě pořád brali na výlety. Nebyla jsem proti, líbilo se mi to a dodnes jsem jim za to vděčná. Láska k poznávání našich krajů mi zůstala a dnes se zase já vydávám se svými dětmi za památkami a jejich poznáním. I když nejde samozřejmě jen o významné stavby. Je mnoho nádherných míst, která stojí za povšimnutí. Ta v poslední době rovněž preferujeme a rádi s dětmi objevujeme takzvaně nepoznané.
Přivítala jsem proto dvě publikace Ondřeje Hníka, který dětem už od předškolního věku nabízí poznání zcela netradiční formou. V nakladatelství Albatros vyšly s odstupem knížky Malý pražský chodec a Malý český poutník.
Zapomeňte ale na barevné encyklopedie, pohádky, komiksy apod. Ondřej Hník zpracoval putování Prahou a českými kraji formou básní. Ty jsou zároveň koncipovány jako cestopisné poznání. Ne všechny jsou ale stejné. Některé nabízí jen kratší verše, ty rozsáhlejší se pojí k významným památkám. Zvláště je to patrné v publikaci provázející naším hlavním městem.
Autor vybízí děti k návštěvám památek i krajů. Neseznamuje je s kompletní a hlubokou historií daného místa. Svými básněmi spíš podněcuje k tomu, aby se děti začaly zajímat o historii a poznání a sami dostaly chuť vydat se na nějaké místo. Básně jsou zpracovány tak, aby se děti necítily nějak odstrčeně, či neměly pocit, že je chce někdo poučovat. Autor promlouvá přímo k nim, baví se s nimi. Kontakt s dítětem je v případě básní velice důležité a tak je také nutné takový způsob zpracování v těchto titulech vyzdvihnout.
Autor dětem nabízí i zábavu v podobě hádanek, otázek a odpovědí. Přímé zapojení dětí do děje v krátkých verších je velice originální a působivé. Ostatně, stejně jako jsou originální obě tyto publikace.
Básně samotné jsou pak nesmírně jemné, ladící uchu svými slovy, která provázejí čtenáře nádhernými, z našeho pohledu nezapomenutelnými místy naší země. Ondřej Hník využívá symbolů určitých míst k tomu, aby je dětským čtenářům přiblížil. Každé místo má svou základní charakteristiku. Něco, co si vybavíme, když se ozve jeho název. A právě symbolika je i základem Hníkových veršů. Nesnaží se tedy o podání obsáhlého množství informací. Lyrickými verši seznamuje a vybízí. Vybízí k tomu, aby sám dětský čtenář chtěl poznávat.
Pokud se zaměřím na dětské čtenáře, jejichž názor je v tomto případě nejdůležitější, pak mohu konstatovat, že básně slavily úspěch. A to jak u syna školáka, jemuž nejvíce učarovaly básně týkající se Prahy, tak i u mladší dcerky. A protože mají pražské památky v podstatě na dosah, na některá místa jsme se vydali s knihou Malý pražský chodec v ruce. I když jsme Pražáci od narození, takový Karlův most, Vyšehrad nebo Mostecká věž dokáže vždycky okouzlit. A třeba právě na Mostecké věži jsme hledali sošku lva, který tu střeží po staletí průvody králů a nyní hlídá i kroky turistů…
Tajemství v Mostecké věži
pořádek ve městě střeží.
Na korunovační průvody v Cestě králů,
na lidi vracející se z bálu,
na děti, studenty, turisty?
Na všechny, mohu vás ujistit,
shlíží tu z druhého patra,
i když vypadá, že spinká,
lev s očima jako Sfinga.
Naopak kniha Malý český poutník nás utvrdila v tom, že jakmile se venku trochu oteplí, musíme se vydat za poznáním dalších míst. Je jich totiž pořád dost, která jsme ještě neobjevili.
Krušné hory
Krušné hory jsou v zimě fakt krušné,
po celodenní túře si řeknete: „Už ne!“
Ale v létě, jako by Bůh s nimi uzavřel dohodu,
v létě se tu všechno promění v pohodu.
Močály, mufloni, i pstruzi v řece.
Ty Krušné hory jsou překrásné přece.
Nerada bych rovně opomenula úžasně zpracované ilustrace Jiřího Votruby, který nakreslil doprovázející obrázky do obou knížek. Jeho kresby jsou výtečným doplňkem průvodce malého čtenáře. Již na titulkách obou knih děti přivítá kluk v pruhovaném tričku. Na jednom shlížející na Vltavu, na druhém na zelené louky a typicky české vesničky. Už toto úžasně dokresluje atmosféru, v níž se ponesou veršované příběhy. A stejně jako Ondřej Hník, i ilustrátor preferuje symboly, které dětem přibližuje v barevném zpracování.
Obě knihy bych ráda vyzdvihla jako výjimečné publikace, které by neměly zůstat na pultech knihkupectví bez opomenutí. Jedná se o originální verše, které potěší dětské ucho i oko svým vytříbeným stylem a zpracováním. A stejně tak překvapí vás, dospělé. A především, jak se domnívám, podnítí malé čtenáře k tomu, aby se vydaly objevovat pro ně zatím nepoznané.
Více o obou knížkách, včetně ukázek, se dozvíte na stránkách nakladatelství Albatros.
Napsal/a: Iveta Pešková
