Recenze knihy: Proč? – aneb, nedělají to náhodou naschvál?

Děti jsou od přírody zvídavé. Jejich otázky nás ale často dokážou pěkně potrápit…

Nevím, jak vás, ale mě mnohdy otázky začínají slovem „Proč?“ už doháněly k šílenství. Jistě to znáte. Nejdříve v klidu odpovídáte, dokonce i rozvedete řeč a provedete výklad hodný učitele střední školy. Já dokonce chodila tak daleko, že jsem neváhala a prohledala všechny encyklopedie, abych podala nejen pravdivý, ale i odborný výklad. A jako doplněk následovala třeba praktická ukázka, pokud k tomu byla vhodně položená otázka.

Jenže pak následovalo další „A proč“? Nevadí, tak znova, jedeme dál a hledáme v naučných knihách. Vše jen proto, aby potomek získal odpověď, kterou vyžaduje.

Musím říct, že mě to i bavilo. Kolikrát jsem se i dozvěděla mnoho zajímavých věcí. Někdy jsem se do knihy začetla až tak hluboce, že se děti sebraly a odešly si stavět lego, zatímco já hloubala v tlusté bichli. Ale už nehledajíc odpověď na položenou otázku. Prostě jsem se začetla do tématu. Jenže znáte děti. Ta odpověď prostě nepadla, takže znova. „Mami, a proč to tak?“ nevadí. Končím se samostudiem a odpovídám nabitými znalostmi. A tak pořád dokola. Jenže jak jde čas, po deseti „Proč?“ už nemám sílu odpovídat v celých větách, nebo dokonce něco někde hledat a předvádět ještě navíc praktické pokusy na pomeranči o východu a západu slunce. Kam ty děti na ty otázky chodí? Kašlu na to. Nervy mám jen jedny. Odpovídám stroze a jednoduše. Snažím se děti zabavit jinou činností, která by je bavila víc, než ty věčné „Proč?“. Omyl. Přemýšlím o tom, jestli to nedělají naschvál. Ptám se sama sebe, jestli jsem byla taky tak otravná, když jsem byla malá. Zapíšu si do paměti, že se na to musím při nejbližší příležitosti zeptat mámy. Ale jsem samozřejmě přesvědčená, že já všechno věděla, aniž by mě mamka musela poučovat:-)

Jak odolat?

Je večer a já zase přemýšlím, jak budu zítra odolávat těm věčným „Proč?“. Ne, že bych svým dětem nerada vyprávěla. Ale někdy je prostě na mě něčeho moc. Takže je třeba vymyslet, co s tím. Situace se musí řešit. Jak se říká, „nedá se svítit“.

Shodou okolností se mi dostala do ruky knížka Zuzany Pospíšilové, která je jakýmsi volným pokračováním předchozího titulu „Bez práce nejsou koláče“. Tahle knížka má jasný, vše říkající název Proč?. O čem vypráví, resp. na jaké téma, je asi nejspíš jasné.

Mně se jeví jako skvělé, že se nejedná o žádnou encyklopedii, protože ta k běžnému odpolednímu čtení prostě určena není. Zuzana Pospíšilová vsadila opět na básničky a říkanky. Ostatně, tak prezentovala i různá lidská povolání v předchozí publikaci.
V této děti najdou vesele zpracované básničky rozdělené do několika kapitol podle zaměření (krajina, zvířata, květiny apod.).

Mým dětem nejvíce zaimponovalo tajemno a hororové téma, kterému se autorka věnuje v samostatné kapitole. S pomocí říkanek si děti ujasní, jestli upíři skutečně nesnáší česnek, jestli mají andělé křídla nebo se možná dozví i něco o tajemných návštěvnících z vesmíru.

Když v talíři česnek mají,
tak upíři omdlévají,
utrpení zakouší,
smrt se o ně pokouší.

V dobách dávno minulých
pozřít česnek nebyl hřích,
spíš to bylo pochutnání,
které není jen tak k mání.

No, pravda. Žádné velké vysvětlování se možná konat nebude. Básničky a říkanky jsou podané s nadsázkou a hlavně jde o zábavu. A té si tady děti užijí až až. Je to naprosto ideální pomocník pro strávení bezva chvil s dětmi. Bavit se totiž budou nejen ony, ale vy. Stejně jako já, když jsem si třeba četla, proč má vlastně ementál sýry:-)

Mě se knížka líbila, stejně jako mým dětem. Strávili jsme u ní příjemné chvilky plné smíchu. Třeba při hádání, jestli se Poseidonovi a Neptunovi podařilo vyřešit záhadu tlustých faldíků obyvatel vodní říše…

A pokud bych se měla vrátit k tomu mému zamyšlení a věčné otázce „Proč?“, pak musím konstatovat, že jsem vlastně ráda za tuhle úzkou knížečku. Sice se nedá srovnávat s encyklopedií odborných vydavatelství, ale zato je bezvadným společníkem právě ve chvílích, kdy dítě přijde a položí věčnou otázku „Proč?“. Ono totiž asi nejde ani tak o to, jestli budu odpovědi vyhledávat v těch nejodbornějších publikacích. Jde hlavně o to, aby se tématika dítěti přiblížila vesele a hravě. Od téhle chvíle prostě kašlu na dokonalost. Kašlu na encyklopedie a slovníky, protože těch si moje děti užijí ještě dost při studiu ve vyšších ročnících školy. Za to jsem moc ráda, že máme v knihovničce žlutě zbarvenou knížečku se zeleným okrajem.

A pravda, ještě bych zapomněla. Mamky jsem se zeptat nezapomněla. Její odpověď asi tušíte. Nervy tenkrát tekly i mojí mamce. No jo, holt děti jsou děti:-)

Více o knížce „Proč?“ se dozvíte na stránkách nakladatelství Grada.

Napsal/a: Iveta Pešková