Vyhlédla jsem si jednu z knížek, ve které vystupují jako hlavní hrdinové zvířátka – ty jsou nepochybně mezi dětmi velmi oblíbené. Knížka potěší hlavně začínající čtenáře a menší děti…
Jaroslav Blahník napsal milý příběh o nerozlučných zvířecích kamarádech z jedné 
zoologické zahrady s názvem Kamarádi od Vrbového potoka. Pokoušela jsem se o autorovi na internetu něco vypátrat, ale musím přiznat, že jsem moc velký úspěch neměla. Podařilo se mi zjistit, že je autorem ještě jedné knihy, která ovšem nespadá do kategorie dětských knih. Jedná se o popis dobrodružné cesty po Dunaji.
O čem vypráví Kamarádi od Vrbového potoka?
Hlavní postavou je zde slon, který svůj čas tráví ve výběhu, kam postupně přibude ještě kačenka, tchoř a stehlík. Tihle kamarádi spolu prožívají nejrůznější dobrodružství, ve většině spjatá s nějakými reálnými událostmi. Nejde tedy až tak o fiktivní příběh, pomineme-li fakt, že zvířata spolu mluví a vymýšlí plány. Ovšem – i to je přece možné, zvířata mají svůj jazyk a dorozumívací schopnosti. Zkrátka a dobře – tihle kamarádi se dostávají do zajímavých situací, které musí vyřešit. Ať se jedná třeba o povodně, nebo velké sucho.
Děti se prostřednictvím děje seznamují s životem zvířat v zoologické zahradě. Jak žijí? Mají dostatek prostoru pro své aktivity? A nenudí se? I to jsou otázky, které si děti možná při návštěvách ZOO pokládají. Autor se jim snaží život zvířat uzavřených ve výbězích přiblížit zajímavou, čtivou formou. Nevynechává ale ani emoce, jako je strach či smutek, který mohou prožívat, stejně jako děti, i zvířata. A zároveň ihned ukazuje, jak se situace může vyvíjet dál, pokud. Tak například slon touží po životě v cirkusu, je přesvědčený, že jej tam čeká lepší život než ten, který tráví ve výběhu v ZOO. Realita je samozřejmě zcela odlišná od jeho představ, o čemž se slon samozřejmě záhy přesvědčí a pak i rád, že jej chovatelé vezmou zpět.
Domnívám se, že autor chce dětem například i takto podat informaci, že sen je sice krásná věc, ale realita pak právě tomu snu odpovídat nemusí. Samozřejmě se je nesnaží odradit od toho, aby se snažili plnit své sny. Naopak. Jen se snaží, aby třeba počítali i s jinými variantami.
Rovněž dětem ukazuje, že zvířata nejsou ani hloupá, jak si možná někdy můžeme myslet. Naopak – pokud žijí v divočině, musí se postarat o svůj život, zahnat nepřátele. Ovšem život ve výběhu je zcela jiný, tam pro ně vlastně žádný nepřítel neexistuje. A oni se nemusí snažit – ani lovit, obstarat si jídlo apod. Toto je velmi pěkně vylíčeno na příkladu slona, který neustále vzpomíná na svou maminku a na život v Africe. I díky jeho vzpomínkám děti mohou porovnávat život v divočině a život v zajetí.
Věřím tomu, že po přečtení knížky dostanou děti hromadně chuť navštívit nějakou zoologickou zahradu a podívat se nejen na ta zvířata, o kterých je tento příběh. A je to dobře. Možná potom budou lépe koukat na jejich život, budou se snažit je pochopit a porozumět jejich potřebám.
Jedná se o mile napsaný příběh. Pominu-li trochu rozpačitý úvod, pak mohu říci, že se jedná o pěkně zpracované dílko, které potěší hlavně menší děti. Kapitoly jsou trochu delší, takže také záleží na tom, jak které dítko udrží pozornost – pak je lépe kapitolu rozdělit a dočíst později. Určitě bych doporučila následné povídání o tématu, třeba právě i spojenou s návštěvou ZOO apod.
Na závěr ještě dodám, že knížku ilustrovala naše přední kreslířka, Dagmar Ježková. Její obrázky v knížce jsou krásně barevné, veselé a velmi důrazně podporují děj.
Více o knížce Kamarádi od Vrbového potoka, včetně ukázek, najdete tady.
Napsal/a: Iveta Pešková
