Když přišla nabídka na recenzi této knížky, tak jsem neváhala ani chviličku. Jednu nezbedu mám totiž doma a druhý nezbeda už také pomalu začíná vystrkovat růžky.
A tak jsem si řekla, že tohle je přímo skvělá knížka, jak ukázat dětem, že zlobení se nevyplácí. Jenže ono není zlobení jako zlobení. U nás jsou to jednak různé vylomeniny (popsaná zeď, nacpaný vršek od pasty v odpadu umyvadla atd.), a to vše v důsledku toho, že dítko nebylo patřičně zaměstnáno jinou činností a bylo ponecháno chvíli bez dozoru.
No a pak tu máme samozřejmě klasické neposlouchání. Řečeno slovy odborníka: Požadovaná činnost není vykonána dostatečně rychle nebo je zcela ignorována, za to jsou vykonávány jiné a v danou chvíli naprosto nežádoucí činnosti, záměrně znemožňující efektivně vykonat činnost námi požadovanou. No, ale o tom až někdy příště. 🙂
Něco málo slov o knížce
Knížku Zlobivé pohádky napsala paní Zuzana Pospíšilová a obsahuje 20 velmi originálních pohádkových 
příběhů, které doplnil opravdu nádhernými ilustracemi pan Drahomír Trsťan.
Jak už název napovídá, jsou to pohádky o zlobení. Zlobí zde lidé, věci, zvířata či různé pohádkové bytosti jako skřítci, vodník či strašidlo. A jak to s nimi dopadne? To se nechte překvapit.
Jak jsme testovali
Nejprve musím říci, že mě knížka na první pohled zaujala svými ilustracemi, které opravdu dodávají příběhům rošťáckou atmosféru a dětem se budou určitě líbit. Nám se líbily a moc 🙂
Na testování jsem si vybrala dobu před spaním, i když jsem pak toho trochu litovala, protože některé příběhy jsou až strašidelné. Takže citlivým dětem raději nečíst večer před spaním, protože taková pohádka o strašidlu pod postelí či Kazimírovi, který v noci straší venku lidi, asi není zrovna nejvhodnější.
Linda to naštěstí přežila bez nočních můr a hned první pohádkový příběh ji velmi zaujal. Je o posměváčkovi a takových je prý ve školce spousta, hlavně jeden chlapeček tu stále zlobí nejen ji, ale i ostatní děti. A tak si myslím, že bude dobré půjčit tuhle knížečku do školky, aby paní učitelky některé příběhy dětem přečetly. Jsem zvědavá, jakou to bude mít odezvu.
I díky této knížce jsem se dozvěděla spoustu nových věcí o zlobení ve školce, ale také jsme si s Lindou hezky popovídaly o tom, co je správné a co ne. Každou pohádku zakončila větou: A to má za to, že jo?
Musím také říct, že když jsme četly pohádku O kouzelných slovíčkách, Linda hned věděla, která to jsou a vysvětlila mi, proč se používají. Moc mě to potěšilo.
Naopak jsem byla překvapená, když mi řekla, že věci přece zlobit nemůžou, když nejsou živé. Marně jsem jí vysvětlovala, že věci nás zlobí tím, že nefungují, jak mají. Prostě pohádka o Zlomyslné navigaci či Zlobivém míči ji moc nezaujala.
Co říct závěrem?
Je to skvělá knížka nejen pro všechny nezbedy, ale i hodné děti v ní najdou spoustu zábavy a poučení. Myslím si, že tato knížečka může být i takovým odrazovým můstkem pro rodiče, kteří se chtějí d
ozvědět více o tom, co jejich děti trápí a také jim ukázat, že zlobit se prostě nemá. 🙂
A jestli jste hodní, tak čtěte také, můžete se jen smát a oddechnout si, že vás se ty lumpárny netýkají. Tak už psst. Nezlobit a číst!
Čeká vás legrace i špetka poučení a krásné ilustrace.“
Těšte se!
Již brzy pro vás chystáme ukázku z této knížky!
Napsal/a: janca.mas
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (1 vyjádření)
Moc se mi líbí ilustrace. 🙂