Hry a nezbednosti, strasti, dětská přátelství i sváry,ale i hrdinství, odvaha a vytrvalost v nestárnoucích příbězích,které by vaše děti měly znát…
Knihy, které vám chceme dnes představit, se řadí mezi klasiku literatury, kterou známe my, z našeho z dětství – znají ji i vaše děti?
Na indiány si hrál aspoň na chvíli jistě každý správný kluk. Pro devítiletého Fandu Blesíka alias Chytrou lišku je to ale víc než hra – odmala vyrůstá v dětském domově a nepoznané teplo rodiny si vynahrazuje vysedáváním u poradního ohně…
Indiáni z Větrova
Autorka: Markéta Zinnerová
Počet stran: 128 stran + 8 stran příloha
Formát: 114×194 mm
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
Knihu si můžete objednat se slevou třeba zde.
Pročtěte si i ukázku!
Hlavními hrdiny příběhu jsou děti – z vesnice Hroznov a z dětského domova na Větrově.
Hry a nezbednosti, strasti, dětská přátelství i sváry, touha po harmonické rodině a po štěstí… Všechny ingredience namíchat ve správném poměru, aby se čtenář bavil i přemýšlel, umí autorka velmi dobře.
Sny, radosti a trápení knižních hrdinů jsou podobné těm, s kterými se dětští čtenáři setkávají dennodenně, navíc zde nacházejí často i řešení problémů.
Díky laskavému humoru a umění vcítit se do dětské duše si knížka Markéty Zinnerové našla své obdivovatele a čtenáře již mezi několika generacemi.
Příběh známe také jako televizní film.
Stařešina Čech se rozhodl vyhledat se třemi silnými rody popelnicového lidu nový domov. Jen rodina statečného Vlka, proslulého slévače bronzových jehlic a náramků, nemohla jít s výpravou. Vlk byl těžce nemocen. Zůstala s ním žena a dva synové. Co se však stane, když otec – živitel rodiny – zemře? Jak se dostanou ke svému rodu. Bez rodu nelze žít…
Volání rodu
Autor: Eduard Štorch
Počet stran: 104
Formát: 130×200 mm
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
Knihu si můžete se slevou objednat třeba zde.
Nezapomeňte si přečíst ukázku!
I tentokrát nám Eduard Štorch (1878–1956) a Zdeněk Burian (1905–1981) umožnili vzrušující výpravu proti proudu času v napínavému příběhu z doby bronzové.
V útlé knížce vylíčili a vykreslili dějepis jako dobrodružství. Navždy si zapamatujeme hrdinství, odvahu, vytrvalost i nápaditost dvanáctiletého Vlčka, jeho matky Luby a malého bratříčka, kteří putují za svým rodem a statečně se potýkají s nepřáteli i divokou a krutou zimní přírodou.
zasypaných sněhem, vybíhají ospalí obyvatelé a svítí si hořícími větvemi.Chumelenice přestala již skoro nadobro.
Všichni jsou žádostivi zpráv. Avšak poslové nic nevypravují. Stačí vidět, co ukazují.
Vlečou bídné smykové saně. Dotáhli a dotlačili je až před Vratišovu chýši.
Za matného svitu pochodní z březové kůry je vidět, že na saních leží polomrtvá žena a mladý hoch. Žena chvílemi slabě sténá, hoch nejeví známky života.
Zvědové snesli ženu do Vratišovy zemnice, kde je nejvíce místa.
Za chvíli přišli ještě další, opozdilí zvědové. Hle, silný Dub nese v náručí malého hošíka, asi tříletého. Hlavu má opřenou o Dubovo rámě a spí. Zabalen je v hřejivé kožešině, podobá se medvídkovi. Přes obličej má staženu kapuci, obroubenou nádhernými liščími ohony. Inu, rodiče toho chlapečka dobře věděli, co chrání proti nejprudší zimě!
Není pohádka jako pohádka, není princ jako princ. Tenhle je skutečně jen jeden – Malý princ, jedno z nejslavnějších děl moderní světové literatury.
Malý princ
Autor: Antoine de Saint-Exupéry
Počet stran: 96
Formát:163×238 mm
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
Knihu si můžete objednat se slevou třeba zde.
Přečtěte si i ukázku!
S Malým princem se v africké poušti setkává opuštěný letec, autor této knížky. Zatímco se pokouší opravit havarovaný stroj, povídají si o všeličem. O tajemství podivuhodné pouti Malého prince, o dobru a zlu, o přátelství a kráse, o pravém štěstí, o odpovědnosti za ty, které máme rádi. A vůbec nezáleží na tom, odkud pocházíme: Malý princ pocházel z tak malinké planetky, že si to možná ani neumíme představit. Ale věděl, že je třeba chránit květinu, kterou vypěstoval, a že mu to přineslo větší radost než pijákovi plná láhev, podnikateli peníze a panovačnému králi nezměrná moc.
Knížka vychází s původními ilustracemi autora a v novém moderním překladu Richarda Podaného.
„To ano.“
„Aha! Tak to jsem rád!“
Nechápal jsem, proč je tak důležité, že beránci okusují keříky.
Malý princ ale dodal:
„Takže to znamená, že okusují i baobaby?“
Prohodil jsem k malému princi, že baobaby nejsou žádné keříky, ale stromy veliké jako kostely, a že i kdyby si s sebou přivezl stádo slonů, ani to stádo by nedokázalo sníst jediný baobab.
Představa stáda slonů malého prince rozesmála.
Vydejte se spolu s námi do úžasného světa divadla!
České divadelní pohádky
Autor: František Zacharník, Petra Řezníčková
Počet stran: 72
Formát: 148×210 mm
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
Knihu si můžete se slevou objednat třeba zde.
Přečtěte si také ukázku!
Tato kniha vám představí devět klasických českých her převyprávěných do podoby pohádek. Čekají vás tak rozmanité příběhy jako například o dudákovi ze Strakonic, o krásné Rusalce a jejím princi, o zapomenutém čertovi a spousta dalších. Kromě samotných pohádek nahlédnete i do divadelního zákulisí a poznáte, jak vzniká divadelní představení, kdo je to dramaturg, jak se připravují kostýmy, a jiné zajímavosti.
nikdy nepoznal, vychovali ho cizí lidé. Na učil se hrát na dudy, a tak si vydělával o posvíceních a tancovačkách na skromné živobytí. Víte vůbec, co to dudy jsou? Takový starý hudební nástroj s měchem a několika píšťalami, které vydávají zvuky podobné mečení. Však dudy i svým vzhledem trochu kozu i připomínají.Tenhle Švanda měl moc rád Dorotku, dceru hajného Trnky, a ona jeho. Jenže její otec nechtěl o téhle chudé známosti, natož o jejich svatbě ani slyšet. „Takovému šumaři, co má jednu kapsu prázdnou a druhou vysypanou, tě nikdy nedám!“ Když zase jednou Švanda o Dorotku hajného marně prosil a zle se s ním nepohodl, rozhodl se, že musí stůj co stůj vydělat hromadu peněz. A protože sousedé v hospodě vyprávěli, jak si v dalekém světě muzikanti přijdou na velké jmění, bylo rozhodnuto: „Půjdu do světa a vydělám hromadu peněz. To bude pantáta koukat!“ Dorotka ho sice moc prosila, aby to nedělal, ale její milý si nedal říct. Rozmlouval mu to i jeho starý přítel, také muzikant, Kalafuna. Ten zase hrál na housle. Na skřipky, jak se tenkrát říkávalo. Měl hromadu dětí a ženu Kordulu, která to s ním neměla zrovna lehké. Přinášel domů jen pár grošů a jeho žena měla co dělat, aby uživili tolik hladových krků.
Připomněli jsme vám knihy z dětství? A co vaše děti – čtou rádi klasiku?
Napsal/a: Iveta Pešková
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (10 vyjádření)
Vážně bomba! Asi budeme muset všechny pořídit! 🙂
Ježečku, ano, to je přesně ta „moje“ scéna. Viděla jsem film naposledy asi před rokem (po stráááááášně dlouhé době) a tuhle scénu jsem opět obrečela, dokonce bych řekla, že víc než kdy předtím. Jako dítě jsem z toho bývala vždycky taky naměkko, ale ustála jsem to, naposledy už ne.
moc pěkné knížky, taková dětská nestarnoucí klasika
Petro, ano, brečívala jsem. Teď jsem to dlouho neviděla, ale myslím, že bych bulela zase. Ta scéna v koupelně, kdy starší promlouvá kmladšímu o tom, že by měl jít do rodiny, protože je malý a chtějí ho, že jeho, jako velkého už nechtějí, to mi nahání nejen husí kůži, ale i slzy do očí. I teď, když to píšu. *
Všechno krásné a známé knížky!
Ivčo, děkuji pěkně za takový zážitek.
Teda, na to jaký jsem čtenář, musím přiznat, že znám jenom knížku Malý princ. Ty další jsou také pěkné.
Musím se přiznat, že Indiány z Větrova jsem četla naposledy ještě jako dítě. Měla z té knížky strašně smutnou náladu, takže jsem neměla chut si jí číst i později.
Ale hrdiny dětských knih jsem jako dítě napodobovala, jednou z mých oblíbených bylo Tajemství proutěného košíku taky od Markéty Zinnerové. Vyrobila jsem si třeba taky takovou košíkovou úschovnu na chalupě na půdě. S čímž mám spojený i nepříjemný zážitek – provaz se přetrhnul a košík mi z té výšky spadnul na nohu sjel mi po stehně. Neřešila jsem to, ale za týdne či déle mi ta noha začala otékat, nemohla jsem chodi. Tak mě naši vezli do nemocnice a Dr. to zmáčkla a vylítla nějakých deset cm dlouhá, hnusně zahnisaná tlustá tříska (nebyla „vidět“, zajela ne pod kůži, ale dolů do masa). Dodnes tam mám památku v podobě jizvy ve tvaru díry:-(
Ráda jsem četla třeba Štorcha, takže z této nabídky se mi líbí Volání rodu:-)
U Indiánů z Větrova pravidelně brečím, máte to někdo podobně?
Indiáni z Větrova jsou úžasní!!! Jediná škoda knihy je, že tam není možné vnést to krásné jihomoravské nářečí…
Toš ať sa vám krásně čte! 😉 *
Mobile Sliding Menu