Dvanáct je měsíců a každý z nich jinou čepici nosí…

Tak to jsou slova úvodní písničky, jejíž text napsal Václav Čtvrtek a která dětem prozradí stručnou charakteristiku jednotlivých měsíců v roce…

V knize Hrajeme si u maminky, kterou napsala pedagožka Jiřina Rákosníková, se jich nachází ovšem daleko více. Společně s dalším textem mají jediný cíl. Pomoci v dnešní, až příliš přetechnizované době rodičům s dětmi vychutnat si krásu mluveného slova a společně si zazpívat nepřekonatelně krásné písničky, které zněly z úst již našich našich předků…

V knížce jsou říkadla, hry, rozpočítávadla, písničky. Taková, která provázela děti našich babiček a z nichž mnohé i my dnes říkáváme našim dětem. Jenže počítače, tablety, televize, jak se zdá, nás ovládají více, než by bylo dobré. Třeba ta krásná říkadla, ty úžasné písničky už brzy zapomeneme a jejich místo zaujmou věci, které s radostným dětstvím nemají zase tak moc společného. Tedy alespoň podle mě. Nejsem žádný bojovník proti technice, nepochybně má své využití, ale vadí mi, když matka raději posadí dítě před televizi, místo toho, aby si s ním šla hrát, zazpívat, číst. Vidím to okolo sebe, na známých a jejich dětech. Ty sice umí skvěle zahrát počítačové hry v šesti letech, ale není schopné zazpívat písničku či říci nějakou říkanku. A pokud ano, je na něm vidět, že je to z donucení, bez chuti k zábavě a neustále se ohlížejí, kdy si už budou moci zapnout počítač. Bylo by sice fajn, kdyby to byl jen sen k odsouzení, bohužel ale skutečně není. Takové děti opravdu znám.
Můj syn na počítači neumí ani ťuknout a naštěstí ho to neláká. Zatím. Ostatně, podle mě jej v šesti letech vůbec nepotřebuje. Naopak si spolu denně zpíváme (naštěstí můj hudební „hluch“ synovi a dceři nevadí), čteme si, vyprávíme a chodíme na procházky, při kterých si povídáme o tom, co jsme třeba četli. Ze zjevných důvodů mě tedy zaujala knížka Jiřiny Rákosníkové, která moji představu výchovy splňuje. Je navíc i doplněna pokyny k hrám apod.

Základ celé publikace, která je rozdělena na čtyři roční období, tvoří písničky. Ke každému období jsou pak přiřazeny ty, které k němu nějakým způsobem patří. Najdete tady jak ty známé (My tři králové, Žežulička, Maličká su…), tak třeba i takové, které jste třeba ještě neslyšeli. Nejde však jen o jejich texty a notové zápisy. Aby byla nastavena ta správná atmosféra, je součástí knihy i CD skupiny Hradišťan. Slyšet tak můžete nejen hlas jejího uměleckého vedoucího, Jiřího Pavlicy, ale i dětí, které odkaz našich předků předávají svým vrstevníkům. To, že některé písničky zpívají děti, je podle mě pro vnímání malých posluchačů určitě přínosnější. Přece jen, dětský projev se v mnohém liší od dospělého a děti je také jinak vnímají. Vidím to u svého syna, který byl písničkami z této knihy doslova nadšený. Některé znal, jiné se naučil během pár poslechnutí.

Určitě nemůžu také vynechat velmi působivé ilustrace Jana Kudláčka, které ve spojení s krásou starých časů, jak na mě titul působí v celkovém dojmu, vytvářejí jeden úžasný celek stvořený pro ty, kteří nás nepřestanou ohromovat svou spontánností.

Knížka Hrajeme si u maminky je titulem, který bych za sebe a své děti doporučila do všech rodin, ve kterých je dítě. Považuji ji za velice kvalitní titul, přínosný svým obsahem i zpracováním, na kterém je jasně vidět, že jej vytvářeli lidé plní lásky k dětem i světu kolem sebe. Těm, kterým nešlo prioritně jen o vydání další z knih, na které je nutné utržit co nejvíce. A přesto by si to tato zasloužila.
Nejde ale jen o předávání odkazu našich předků. Kniha je úžasným prostředkem ke vzájemné komunikaci matky s dítětem, které má za úkol podat pomocnou ruku a navodit tu správnou atmosféru ke společným chvilkám.

Na závěr si dovolím připojit slova Jiřího Pavlicy, jimiž se ke knize vyjádřil:

Místo toho raději popřeji všem dětem, které se dovedou vznášet na dřevěném koníčku a křídlech své fantazie až někam ku hvězdám, a ve stejnou chvíli, už unaveni, usnout spravedlivým snem, aby jim radost a hravost v tom nejbezpečnějším světě u maminky a tatínka daly hodně štěstí a lásky, z nichž by mohly čerpat po celý život a dál je pak předávat i svým dětem. Vždyť dětská duše v každé době potřebuje jas a vlídnost, aby mohla oplácet svou průzračností a nekonečností. Ale možná, že to všechno potřebujeme i my, dospělí, abychom se očima dětí dokázali podívat kolem sebe a viděli věci úplně jinak, protože „dvanáct je měsíců a každý z nich jinou čepici nosí…“

Jiří Pavlica

Hrajeme si u maminky

Vydalo nakladatelství Vyšehrad

Autorka: Jiřina Rákosníková
Počet stran: 80
Formát: 210 x 210 mm
Vazba: vázaná

Knížku si můžete objednat třeba tady.
Prolistovat ukázku si můžete tady.

Nakladatelství Vyšehrad se blíží oslava osmdesátých narozenin. Máme radost, že naše knihy stále nacházejí své čtenáře a nakladatelství své příznivce – jak z řad čtenářů, tak z řad autorů, překladatelů, výtvarníků…
Jenom díky vám se můžeme snažit o vydávání podnětných a krásných knih!