Mít na štědrovečerním menu kapra je zvykem asi většiny domácností. Dívat se na živou rybičku ve vaně je také fajn. Jenže tohle trvá jen tak dva dny. Co takhle kapříka, který se na nás bude usmívat tak dlouho, dokud budeme my sami chtít, resp. jak dlouho budou chtít naše děti…
Malé dítě se učí projevovat samo sebe, má své pocity a ty vyjadřuje rovněž pomocí určitých výtvarných projevů. No a především objevuje svět kolem sebe. Každá maličkost, která se nám zdá být nicotná, je pro malého dobrodruha něčím velikým, klidně bych tento pocit s nadsázkou přirovnala k pocitům, které měl Kolumbus po objevení Ameriky. Vidím to sama na svém synovi, ty jeho zaťaté pěstičky a skákání do vzduchu, když udělá něco nového, z čeho má zároveň i obrovskou radost.
Nejsem sice nijak zvlášť zdatný člověk, který bez rozpaků vytvoří z jakéhokoliv materiálu cokoliv. Nicméně jsou věci, které nepotřebují návody, ale stačí nápady. I když po pravdě, někdy nepřijdou ani ty nápady, ale to na situaci nic nemění, protože máme knížky – příručky plné skvělých nápadů především od pedagogických pracovníků, takže i výchovný moment je zařazen do našeho snažení.
V každém případě je dobré zapomenout na realitu, protože dětský svět je trochu odlišný. Tak například můj syn chce všechno mít žluté. Je to totiž první barva, kterou se naučil, a i přesto, že jich zná už víc, tahle křiklavá zůstává nejoblíbenější.
Už v polovině listopadu jsme spolu začali vytvářet takovou menší výzdobu na vánoce. Skutečně menší, musím pamatovat na to, že dvou a půlleté dítě neudrží koncentraci a pozornost déle jak 20 či 30 minut a to je skutečně maximum. Takže tvoříme na etapy.
První, co jsme vyrobili, byl kapr, který se nám zalíbil při listování jednou knížkou. Právě ten kapr, který k večeři nikdy nebude, zato se nám pěkně houpe v ložnici nad hlavou. Ptáte se proč zrovna tady? Z jednoduchého důvodu – je to místo, které syn vybral, chce, aby ho maminka měla pěkně nad hlavou, když bude spinkat.
Takže vám ostatním nabízím takový malý nápad, který zvládne každý, i ti nejmenší, samozřejmě s vaší pomocí.
Kapr pro radost – návod
Budeme potřebovat:
Barevné papíry
Lepidlo
Nůžky
Sešívačku
Provázek na zavěšení
Staré noviny nebo ještě lépe bílou vatu
Postup:
Necháme dítě, aby si vybralo z barevných papírů základní barvu, kterou bude kapr mít. Syn zvolil žlutou. Na tento list papíru pak namalujeme obrys kapra obyčejnou tužkou. Ryba by měla být velká, přibližně tak, aby okraje naší kresby dosahovaly na okraje papíru. Jakmile máme nakresleno, přiložíme zespodu druhý papír stejné barvy a kapra vystřihneme. Získáme tak dvě ryby. Tyto dvě části pak sesvorkujeme sešívačkou, necháme volné pouze místo, kde bude ploutev.
Poté přichází na řadu dítě. Ti nejmenší si budou užívat, neboť mohou trhat z barevných papírů malé kousky – šupiny. Nebo je mohou nastříhat svými nůžkami. Opět necháme barvy na výběru dítěte. Vůbec nevadí, když tyto kousky nebudou naprosto stejné, naopak, rybička tak bude o mnoho veselejší.
Šupinky pak lepíme vedle sebe na vystřiženou rybu, barvy střídáme, aby byl kapr co nejveselejší. Lepit může i dítě. Například syn si skvěle užíval – šupinku jsem podržela na prstě a on mačkal lepidlo. Pak si tento kousek papíru i sám nalepil. Sice vám tato spolupráce zabere strašně času, ale nejen výsledek je skvělý. Dítě si především bezvadně užije, něco se naučí a nesedí s tím, že se dívá na nás, jak my vytváříme jeho obrázek.
Jakmile máte nalepené šupinky, ještě vystřihneme očička a opět nalepíme. Šupiny i oči nezapomeneme nalepit z obou stran.
Zbývá rybičku naplnit. Buď použijeme starý novinový papír, který může dítě natrhat na malé kousíčky, nebo vatu, kterou taky natrháme. Pak tímto materiálem rybu vycpeme – používáme volný vstup ploutví a opět zašijeme sešívačkou.
Na hřbetě kapra vytvoříme buď nožíkem, nebo děrovačkou otvor a provlékneme provázek.
Zbývá jen pověsit na příhodné místo, které si nejlépe vybere dítě samo. A kapr je na světě. A až se ve vaší vaně ocitne živý kapr, můžou být kamarádi…
Náš kapr zatím stále čeká na svého zeleného druha, má ale rozhodně štěstí, protože tenhle kanárkově žlutý určitě nebude na tabuli štědrovečerního menu.
Článek byl zařazen do soutěže Napište, jak tvoříte s dětmi a vyhrajte knihy plné nápadů, do které můžete až do 15. prosince 2009 poslat svůj příspěvek i vy.
Ceny do soutěže věnovalo nakladatelství Portál.
Napsal/a: Ivča a Domča
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (6 vyjádření)
Opět bezvadný nápad:)))
A máš i šikovného klučíka doma, kterého to určitě baví:))
Holky, moc díky všem:-)
Petro, vidíš, to mě nenapadlo….Určitě je to jednodušší, jak navrhuješ ty, to lepení.Aspoň bych neměla ty ruce celé zalepené:-) Pro příště, moc díky:-)
Peťko, tak to díky, že mě zařadíš hnedka do škatulky:-)(Myšleno v legraci:-))Ale zároveň to taky není špatný tip na další „zdravotní“ článek, no uvidíme…..:-)
Ivčo, moc pěkně napsaný článek a hlavně – kapr je super!
Když jsem četla nadpis tvého článků, jako první mě napadlo, že to bude „zdravotní“ článek o tom, co dělat při zaseknutí kostičky v krku. A ono ne! 🙂
Ivčo, moc pěkně napsaný článek a hlavně – kapr je super!
Když jsem četla nadpis tvého článků, jako první mě napadlo, že to bude „zdravotní“ článek o tom, co dělat při zaseknutí kostičky v krku. A ono ne! 🙂
Prima nápad. Kapřík se vám moc povedl!
Ještě mě napadlo, že s menšími dětmi by se to dalo lepit taky tak, že natřete kousek kapříka lepidlem a prcek na to místo bude pokládat připravené šupinky, pak natřete další kousek atd.
Ivčo, moc pěkné, nápad, kapřík a hlavně spolupráce.:o))
Mobile Sliding Menu