Tip na vánoční přání

Od narození Tomáška se strašně těším, až budeme spolu něco vyrábět.Bohužel mi není moc často přáno, protože není moc malovací a tvořící typ, ale letos jsme spolu vyrobili vánoční přáníčka, která budeme posílat našim blízkým. Nemyslím si, že je to něco extra, to ne, vím, že nalepování barevných tvarů je klasika, ale my ji ozvláštnili korálkama a výsledek mi přijde hezký, a tak mě napadlo se s vámi o tento nápad podělit.

Potřebujeme:

Tvary jsem si vystříhala z vlnitého kartonu den předem (doporučuji stříhat bez dětí, i tak mi trvalo docela dlouho, než jsem to vystříhala, aby to nemělo skrčené rohy, jak se ten vlnitý papír špatně stříhá, chce to nůžky na nehty a trochu si s tím pohrát).

Zbytek už jsme dělali s Tomíkem společně – přeložit barevné čtvrtky napůl, rozvrhnout, co na které přáníčko dáme, a hurá na lepení.
Tomášek natíral vystříhané tvary lepidlem, a pak jsme je spolu dávali na přáníčka.

Největší zábava ale přišla, když jsme lepili korálky – použila sem Herkules, protože po zaschnutí zprůhlední a lepí i sklo. Štětcem jsem „namalovala“ na přáníčko požadovaný tvar, a pak Tomášek sypal korálky (špetičkou, po dvou, po třech) a já jen korigovala, aby nebyly všude.
Až lepidlo trošku zaschlo, natřela jsem korálky ještě zeshora, aby opravdu držely na místě.
Do druhého dne bylo suché i lepidlo, které zateklo dovnitř do korálků.

Tomáška tohle tvořeníčko moc bavilo, mě taky, protože to moje dítko nevýtvarné se hezky účastnilo. Jen bych ještě měla zapracovat na sobě, abych mu dopřála větší požitek, a to tak, že mu nebudu mluvit do toho, co kam nalepit, a že stromky a sněhuláci mají stát rovně a ne ležet na šikmo, ale když já perfekcionistka jsem nenapravitelná. Zkusím to příště.
Fantazii se meze nekladou, tak hurá na to.