Vždycky, když k nám přijde návštěva, následují klasické dotazy ohledně pití. Dáte si kávu, čaj? Většina známých pije spíš čaj. Takže následuje můj dotaz – černý, zelený, červený, bílý, ovocný, rooibos?
Jsme čajomilové, takže se u nás najde opravdu hodně druhů čaje. Takže se ani nemůžu divit, že po jednom takovém proslovu se mě dcera zeptala, jak že je to s tím čajem? Proč je jeden černý, jeden bílý? Proč některý sypu do sítka a některý máme v sáčku?
Tak jsem se pustila do vysvětlování. Jak je to s bylinkama, jak je to s černým čajem, zeleným.
Několik dnů na to se mi dostala do rukou knížka Výtvarné hrátky napříč kontinenty, s chutí jsem si ji prolistovala a pročetla. Knížka je přehledně rozdělená do třech kapitol podle kontinentů – Evropa, Afrika, Asie, každá kapitola je dále rozdělená podle vybraných zemí. Průvodci po zemích jsou sedmiletý Patrik, pětiletá Darinka a jejich maminka.
U každé země čeká na děti úvodní vyprávění – maminka jim na mapě ukáže kontinent, na kterém země leží, hranice, povídá si s dětmi o zajímavostech dané země. Pak následují úkoly, které děti plní také za asistence maminky (určitě ale záleží na věku dětí, některé úkoly ti starší určitě zvládnou sami). Nakonec je tu i tvoření, na to se určitě děti těší nejvíc.
My jsme se díky čaji podívaly do Indie. K motivaci jsme využily naši encyklopedii, kde jsme našly Asii, potom Indii a také jednoho ze symbolů Indie – Tádž Mahal. Tomu dcera moc nerozuměla, co to je, nakonec jsme se dohodly na tom, že je to prostě stavba, na kterou se lidi jezdí dívat, tak jako třeba u nás na hrady a zámky J
Dcera si všimla i obrázku, na kterém byla čajová plantáž. Oni sice sbírají čajové lístky do košů, my jsme se nechaly inspirovat k výrobě čajové kabelky. Čajové přebaly sbírám tak nějak průběžně, dají se z nich tvořit krásné věci, tak jsme se mohly do kabelky pustit rovnou.
Na čajovou kabelku jsme si přichystaly:
- Krabičku (od granka, od sušenek, podle toho, jak velkou chcete ve finále kabelku)
- Bílý a barevný papír
- Nůžky
- Lepidlo
- Tkaloun, stužku, provázek (něco, co bude nakonec sloužit jako popruh kabelky)
- Čajové sáčky
- Vodovky a štětec, kosmetické tampony
V původním návodu je, že se krabička má natřít bílým latexem (balakrylem), ale ten doma nemám, takže jsem předem krabičku oblepila bílým papírem.
Nachystaly jsme si vodovky a pomocí tamponků dcera natiskla na každou stranu jinou barvu.
Nechaly jsme barvy zaschnout a mezitím jsme začaly vybírat, které čajové sáčky použijeme. Vystřihly jsme z nich jen přední stranu, zbytek jsme zatím daly stranou. Po uschnutí barviček začala dcera lepit sáčky. Nechala jsem ji, aby si nejdřív sáčky jen rozložila, jak se jí budou líbit a až potom brala lepidlo a lepila. I tak občas strana dopadla jinak, než si původně naplánovala 😉
Krabičku lze kromě sáčků vyzdobit i zbytky látek, kůže, stužek, co zrovna doma najdete. My jsme zůstaly u barevných papírů.
Nakonec lze horní okraj krabičky ozdobit stužkou, proužkem barevného papíru – to jsme nezrealizovaly, protože dcera vlepila sáčky moc dovrchu a odmítla to oblepit, „protože bys mi to mami celé zničila“. Takže jsme jenom udělaly dírku, protáhly provázek jako popruh a měly jsme hotovo. 🙂
Dcera hned do taštičky naskládala své poklady a postavila si ji na poličku.
V celé knížce se mluví o dětech a mamince, ale myslím si, že knížka je velmi dobře použitelná i ve škole (když maminku zaměníme za paní učitelku a práci ve dvojici za skupinovou). Dokonce si myslím, že děti tímto způsobem získají mnohem více informací, tvoření bude velmi inspirativní, protože vznikne více výrobků a pro paní učitelku bude tato knížka úžasnou pomůckou.
Výtvarné hrátky napříč kontinenty
Podtitul: Pro děti od 4 do 10 let
Autor: Petra Vondrová
Rok vydání: 2011
Počet stran: 176
Cena: 229,- Kč
Vydalo nakladatelství Grada.
Knihu si můžete koupit zde.
Napsal/a: Pavlína
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (2 vyjádření)
Z obalů od čajů se toho dá vykouzlit hodně, metoda se jmenuje tea bag folding a mám pocit, že konečně vyšla i u nás, tuším právě u Grady, ale nejsem si jistá, musela bych zapátrat.
My jsme povrch už dál neupravovaly, nechaly jsme to jen tak, ale určitě se to upravit dá, jak píšeš – přestříkat lakem je asi nejlepší.
Sáčky jsme s dětma hromadně sbírali ve škole – to se nasbírá opravdu hodně a pak jsme z nich vyráběli dál – lepili koláže, dělali jsme „podtácek“ pro maminku, lepili i na záložku do knížky…
Obaly od čajů jsem zatím dávala kolegyni pro jednu její šikovnou známou, která z toho vyrábí záložky, přáníčka – tak to možná na čas přehodnotím.
Jen mě zajímá – papírová taška se už nijak povrchově neupravuje? Třeba vrstvičkou laku?
Pokud nepřijde do kontaktu s tekutinou, lze papír potřít i herkulesem. Během práce to bude neprůhledné, ale jakmile lepidlo uschne, zprůhlední a vytvoří lesklý film (takto jsme upravovali kašírované hlavy maňásků).
😉