Cestovní zábava s dětmi od 1 do 3 let

Jelikož jsem pohodlná maminka, počkala jsem si na první rodinnou dovolenou do necelých dvou let mého syna a vyrazili jsme do jižních Čech. Čímpak jsem prtě zabavila 3 hodiny cesty autem?

Samozřejmě jsem předpokládala, že maličký většinu cesty prospí a naštěstí jsem se moc nepletla, protože vyvíjet ve 30stupňových vedrech jakoukoliv energii na zabavení dítěte… no fakt jsem byla sama KO…

Pár tipů, co u našeho prtěte sabotujícího zatím řeč a tím slovní hry apod., bych měla:

• Náš malý miluje rodinná fotoalba, proto jsem do toho nejmenšího (většinou se dávají zdarma k vyvolání a mají vepředu obrázek pláže s palmou ;-)) nachystala jeho nejoblíbenější fotky. Od dědečka až po jeho sestřenice a pak i obrázky oblíbených zvířat.
• Koupila jsem mu časopis jeho oblíbených autohrdinů, samozřejmě s přídavkem hračky – auta. Leporelo a oblíbená knížka říkanek také nechyběly.
• Pokud máte klidné řidiče a nemáte strach o potahy, pak můžete přibalit bublifuk (samozřejmě nefoukat k řidiči).
• Náš malý měl v té době rád vkládání tvarů do příslušných otvorů. A auto, které se šroubuje (má sice velké šrouby, ale i tak raději pod dohledem). Také je super hrací volant.
• Pokud maminka, nebo někdo z dospělých, sedí s prťátkem  vzadu, pak už záleží jen na fantazii. Spolu s pevnější podložkou můžete nakoupit pár razítek. Jako stvořené pro bezpečný přenos jsou ta uzavíratelná, ale samozřejmě pozor na bezpečnost. Pokud neseženete ta větší, opět je potřeba důslednost, co dítě strčí do pusy. Tisknout zvířátka bude určitě maličké bavit.
• Malá obměna: pár blistrů levných samolepek umí také dítě zabavit. Jen zvolit správnou lepící plochu (papír, kufřík, autíčko na hraní…), polepené okénko u auta by asi řidiči radost neudělalo ;-).

Zabavit maličké dítě v autě je občas potíž, snad vám některý z těchto tipů pomůže a cesta bude pohodlná a zábavná. Ještě se přiznám, že pár oblíbených hraček (viz článek), které měly malého zabavit v autě, jsem pár dní před odjezdem schovala, aby mu byly vzácné.

(Pozn. red.: Publikováno v květnu 2012.)

 

 

 

Napsal/a: Marie Busolíni