Nedávno jsem hledala na internetu, kam na výlet, a dost mě zaujala rozhledna Babí lom. Je to přírodní rezervace, 15 metrů vysoká betonová rozhledna, má dvě vyhlídkové plošiny, vyšší je ve výšce 12 metrů, s 56 schody. Rozhledna byla otevřena v roce 1961 a je celoročně volně přístupná veřejnosti. No a protože jsem tam nikdy nebyla, ač je to od Brna, kde jsem dlouhé roky žila, nedaleko, tak bylo rozhodnuto a jeden den jsme přibrali i staršího syna i s přítelkyní a s Domčem jsme vyrazili na výlet.
Na rozhlednu je možné dojít z několika míst,nejsnáze asi po 1,5 km červeně značené cestě s dlouhým strmějším výstupem z návsi v Lelekovicích. Další možnost je také přístup z Kuřimi po modré značce,kdy k rozhledně dorazíme po téměř 3,5 km.A poslední cesta vede z Vranova.Využijeme-li cestu z Vranova,můžeme si povšimnout zajímavého výtvarného dílka. Je jím lelkovadlo,tedy dřevěná konstrukce,kterou když projdete, tak budete na rok zbaveni tendencí k lelkování.O tom, zda se lelci chytili do pasti nad vámi či ne,se v průběhu odlelkování můžete přesvědčit pohledem nad sebe.
My si vybrali cestu z Vranova, přijeli jsme na konec obce k penzionu, kde jsme zaparkovali auto a vyrazili cestou mezi poli k lesu. Cesta pohodlná, skvěle ubíhala až jsme dorazili k lelkovadlu a naši lelci se chytili do pasti a my pokračovali již do kopce. Stále s humorem a úsměvem, podle rozcestníku už chyběl k rozhledně kousek, stále ještě nebyla nikde vidět. Až jsme vylezli na kopec, začali kamínky……pak kameny a nakonec se před námi ukázali hřebeny skal, na kterých červená turistická značka.
Já nevěřícně koukala kam jsme se to vydali, ale přece se nevzdáme několik desítek metrů před cílem. Pořád jsem čekala kdy mě poskakující Dominik, kterého jsem se bála pustit z ruky stáhne ze skály dolů a skutálíme se ze svahu. Už jsem viděla jak syn alarmuje „horské záchranáře a vrtulník“, protože jeho šílená matka si udělala výlet na skály. Jak si pak o mě každý přečte v černé kronice jak šílená, nezodpovědná matka jezdí s hyper autistem do skal. Místy jsme si se synem Domču podávali ze skály dolů nebo nahoru, protože by se tam nevyškrabal, měl na ty kameny krátké nožičky.
Ale nakonec před námi vyrostla válcovitá rozhledna, já ač se bojím výšek, tak jsem nahoru vylezla a naskytl se nám nádherný pohled do kraje. Na Drahanskou vrchovinu, Brno, Ždánický les, Chřiby, Českomoravskou vrchovinu a Žďárské vrchy a Vranov ze kterého jsem vyrazili. Cestou zpět jsem si říkala který skalnatý kopec už bude konečně ten poslední, i toho jsme se dočkali a cesta hrůzy skončila.
Jedna cesta z Vranova byla asi 3,5 km a z toho zhruba 0,6 km po skalnatém hřebenu (i když se to zdálo delší jako celá cesta), takže tam i zpět celkem 7 km. Je to obtížnější terén, takže zapomeňte na na kola a kočárky, zvážila bych i malé děti a starší, hůře pohyblivé lidi. Jinak mohu doporučit pro krásnou procházku a nádherný výhled do krajiny. My jsme to přežili bez újmy na zdraví a tak si říkám, že zvládneme už všechno.
V září vybere redakce portálu VašeDěti.cz výherce, kteří si mezi sebou rozdělí 10 knih z edice Kam v České republice, které do soutěže věnovala společnost Albatros Media.
Napsal/a: Králíček4
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (1 vyjádření)
Jéé moje oblíbená rozhledna, byla jsem na ní už tolikrát, že nespočítám. Naposledy před měsícem už s bříškem, ale to už byl docela mazec, teď už chodím pohodovější trasy, docela mě to zmohlo. Dá se jít i bez těch kamenů po méně náročné trase kdybyste chtěla příště znovu 🙂