Pomoc, já jsem se ztratila

V květnu a červnu pořádáme různé výlety, školky a školy v přírodě… Snadno se při nich může stát, že se dítě ztratí, a to je situace, na kterou musí být připravena jak učitelka nebo vychovatelka, tak dítě…

Situace, na niž jsme připraveni, se zvládne lépe než ta, o které nic nevíme. Důležitá je samozřejmě prevence takové situace, ale zpravidla se nám nepodaří odstranit všechna rizika, zvláště pokud jde o skupinu dětí. Pro budoucnost je také důležité, aby dítě nebylo potrestáno, až se najde. Hodně lidí má sklon projevit úlevu nadáváním. Příště by se mohlo stát, že se dítě bude bát vrátit. Nalezené dítě pochválíme a projevíme radost nad tím, že se našlo. Když se situace zklidní, měli bychom probrat, jak ke ztracení došlo (pokud za to dítě opravdu „může“ a nebylo třeba jen strženo davem apod.).

Jak děti připravit?

Děti se postupně učí znát své jméno, adresu bydliště a jméno školky. To můžeme procvičovat cíleně, ale také „mezi řečí“, kdykoli, když se blížíme ke školce nebo domů. Dětí se ptáme, jak se jmenuje tato ulice, jak se jmenuje naše čtvrť nebo město… Mluvíme o situaci, že se dítě ztratí. Můžeme využít příběh z knížky, prostě si povídat nebo přehrávat danou situaci jako divadlo. Probereme následující body:

Když se ztratíš, co uděláš? Nejlepší je zůstat stát na místě. Se staršími dětmi můžeme domluvit sraz u nějakého výrazného bodu, protože už mají lepší orientaci. Nesmíme zapomenout, že dítě je menší než my a nemusí odevšad vidět např. barevný stan, který určíme jako orientační bod. Dítě hlavně nemá z místa nikam odcházet.

Napsal/a: Simona Hoskovcová