Okolí bylo v té době plné nepřístupných pralesů a hvozdů, sám je vystavěn ze skály na které stojí, na velice nepřístupném místě – alespoň z tehdejšího hlediska. Proto měl i svá velká pozitiva – jeho poloha mu zajistila téměř dokonalou ochranu.
Zastavujeme na parkovišti a vydáme se pomalu úzkou, ale udržovanou cestou směrem k našemu cíli. Přes les není ani v současnosti vidět, kam vlastně jdeme. Míjíme malé chaloupky a brzy již stojíme před branami. Na nádvoří, které se nepyšní nijak velkým prostorem, probíhá i v dešti jarmark. Na každém kroku potkáváme jak muže a ženy v dobových kostýmech, tak i strašidla. Proti nám jde obrovský a naprosto dokonale maskovaný čert i s kopytem. Hlavou mi proběhne myšlenka, jak syn začne ječet, ale k mému údivu si rozumí a dokonce mu na rozloučenou i zamává. Měla bych se asi vrátit do dětských let, potkat sama tohle stvoření uvnitř hradu, tak mě bude slyšet na míle daleko.
Po zakoupení vstupenek se postavíme do řady a čekáme, až dorazí průvodce. Dívám se kolem sebe a tak si říkám, že nejsme sami, kdo se v takovém bláznivém počasí vydal poznávat historii. Návštěvníků je tu až moc, navíc třetina z nich jsou děti kolem tří až čtyř let.
Ocitáme se na malém prostoru se studnou uprostřed. Na přivítanou nám hraje dobová hudba v podání skupiny Řemdih. Výborné akustické vlastnosti hradu přispívají k tomu, že se zde cítíme jako na koncertu, navíc je jejich hudba natolik zajímavá, že všechny děti ztichnou a některé se dokonce ladně pohybují do rytmu – stejně jako někteří příchozí.
Po skončení již začíná výklad vedený panem kastelánem. Ten nás uvítá řečí téměř shodnou s tehdejší dobou. Již z prvních chvil je vidět jeho obrovský zájem o tento hrad a historii jako takovou. Po krátké přednášce o historii hradu vstupujeme do nejstaršího místa, tam, kam se všichni asi těší nejvíce – do hradní kaple. Co mě zarazilo při vstupu, je vůně, resp. divný puch, který se tu rozprostírá. Do teď nevím, k čemu bych jej přirovnala.
Dozvídáme se, že se právě nacházíme nad údajným vstupem do samotného pekla, který byl sice zprvu zasypán, ale tyto práce se nedařily, takže nakonec byla vytvořena kamenná podlaha a nad ní vystavěna kaple – jako ochrana před vstupem bytostí z jiného světa. Z doby objevu díry do pekla pochází samozřejmě i dost pověstí, vyslechneme si třeba tu o vězni, který volil raději doživotní žalář, než aby byl spuštěn až na dno samotné propasti (zvuky, které odsud vycházely, způsobily obrovský jeho strach).
Kapli dodnes střeží tajemný černý mnich, působící jako strážce Brány pekelné. Od něj nám, lidem, nehrozí nebezpečí, je zde proto, aby zabránil přístupu bytostí z jiného světa.
Pokud čekáte výklad typu: „napravo vidíte…, nalevo vidíte…“, pak jste na omylu. Kastelán vás sice samozřejmě seznámí s historií a vývojem hradu, nicméně natolik záživnou formou, že se nudit nebudete. Výklad není dlouhý, ale výstižný. Navíc si všechny místnosti můžete projít sami, vše shlédnout i osahat, dle libosti. Děti nebudou poslouchat věčné: “tiše, teď musíš být ticho“. Kastelán má velice příjemný hlas a jeho krátké vyprávění je přesně tak dlouhé, jako možnost koncentrace dětí. Kdo má jakékoli otázky, budou bez výjimky dokonale zodpovězeny, navíc s nadšením a zájmem.
A cestou potkáte samozřejmě i čerty, právě ty, které jsme viděli na nádvoří. Jenže tentokrát mají s sebou jednu z návštěvnic, kterou si odnášejí do pekla. Ani tentokrát se děti nezaleknou a na cestu té vyděšené paní dokonce zamávají.
S hradem Houska se pojí i dopisy a psaná svědectví Karla Hynka Máchy, který se údajně dostal časovou bránou do roku 2006. Celé jeho vyprávění je zaneseno v knize Prokletý hrad Houska, která je zde také k dispozici. Ovšem určitě doporučuji zakoupit útlou knížečku stvořenou samotným kastelánem, kde se dozvíte jak fakta, tak náhledy tohoto muže o místě, na kterém žije již několik let.
Za zmínku jistě stojí fakt, že hrad byl za celou dobu své existence zpřístupněn veřejnosti úplně poprvé až v roce 1999! Kdyby nedošlo k tzv. sametové revoluci, podle údajů by zde stálo noční sanatorium s hliněnou kopulí uprostřed, kam by se jezdili rekreovat především zaměstnanci nedaleké Spolany Neratovice. I přesto ale byly některé části hradu zbořeny právě díky těmto plánům, třeba jako základy věže a další.
Na Housce se koná každý rok plno akcí, jarmarků, vystoupení hudebních skupin a zpěváků a mnoho dalšího. Pořádají se zde rauty, firemní oslavy, můžete tu mít i svatbu, a to dokonce i v samotné tajuplné hradní kapli. Kastelán sice upozorňuje, že někteří sice namítají, že se svatba nehodí na vstupu do pekla, nicméně optimisticky dodává – manželství může být i peklem, tak proč ne…
Navíc hrad nemá žádný strategický význam, v dalekém okolí nic nebylo, ani žádné stezky pro kupce, nebyl ani hradem královským a navíc neměl dostupný zdroj vody. Tvrdí se také, že hrad je postaven s obranou dovnitř, nikoliv ven, jak to u takovýchto staveb bývá….
Na původní hradní bráně bylo údajně zobrazeno místo vstupu do podzemí hradu, kde se skrývá další tajemství. Bohužel tato brána se nedochovala a s ní ani mapka… Takže vstup dosud nebyl nalezen.
Ne, nebojte, nechci tu rozvádět svá zamyšlení. Ale samotný hrad za ně jistě stojí, a za návštěvu určitě ano. Já byla nadšená a to především ze samotného výkladu a vůbec přístupu k věkové rozlišnosti návštěvníků a jejich zájmům a pozornosti, počítaje do ní i děti, na které je brán velký ohled a celá prohlídka je tomu i přizpůsobena.
Kudy na hrad:
Dostanete se sem jak po železnici, tak autobusem, samozřejmě i autem, a to například z města Mšeno, odkud vedou viditelné ukazatele. Počítejte ale s tím, že samotná silnice vede lesem, navíc je úzká, proto je nutná opatrnost, neboť se zde nachází spousta zatáček a silnička je obousměrná. Parkovat můžete na rozlehlé louce, místo tu najdete vždy, platit budete za celý den pouze 20 Kč.
K hradu ale také vede spousta turistických cest, dobře označených. Navíc taková procházka může být zpříjemněna pohledem do okolí, které nabízí kouzla této krajiny, objevit můžete i nedaleké skály s jeskyněmi apod.
Nedaleko je hrad Bezděz, Doksy a další památky, které jistě stojí také za shlédnutí.
Otevírací doba a vstupné:
Hrad Houska je otevřen do konce srpna od 10,00 do 18,00 hodin, v září a říjnu pak do 17,00 hodin. Přes zimu se jeho brány zavírají, zavítat sem můžete zase až v dubnu.
Dospělý zaplatí za prohlídku 50 Kč, děti 30 Kč, ti nejmenší mají vstup zdarma. Můžete využít i slev ve formě rodinných vstupných.
Na hrad se po cestě dostanete i s kočárkem, stoupání je mírné a silnička udržovaná. Kočárek pak můžete nechat při prohlídce nechat postavený přímo uvnitř hradu, aby se jej nezmocnili třeba čerti…
Hrad je součástí tzv. turistického deníku, dostanete tu turistickou vizitku i turistickou známku. K dispozici je samozřejmě nespočet suvenýrů, pohledů apod.
Pokud se budete chtít po návštěvě hradu občerstvit, můžete využít asi sto metrů od parkoviště malou hospůdku v dobovém stylu, k dostání tu ale není jídlo pro zasycení, nicméně se nabízí příjemné posezení s nádherným výhledem.
Pokud budete vyžadovat jídlo, pak máte možnost zavítat do Hospůdky pod Houskou, na kterou narazíte cestou autem zpět směrem na Mšeno, asi dva kilometry od hradu. Výběr jídel je velký, k dostání jsou i dětské pochoutky a čeká na vás milá obsluha a především typické venkovské posezení. Pobýt můžete i venku na terase. Ceny jsou skutečně příjemné.
Upozornění:
Hrad Houska nemá sice ve svém znaku housku, ale jednu takovou tady najdete. Když se budete pořádně dívat, nemůžete jí minout. Prozradím, že je hned u vchodu do interiérů z nádvoří.
Další informace o hradu Houska naleznete na oficiálních stránkách hradu