Moje maminka se mnou trávila prázdniny na chatě a až jsem byla dospělá, tak mi řekla, že to na té chatě celá ta léta nesnášela. Když se mi narodily děti, tak se hrozně divila, že tam nechci jezdit, že přece dětem ta zahrada a bazének stačí, proč proboha platíme za dovolené a nedejbože dokonce za moře… Řekla jsem jí, že dětem to sice jedno je, jestli jsou na chatě nebo jinde, ale že mně to rozhodně jedno není. Dovolenou si totiž mají užít rodiče i děti. No, někdy je to ovšem náročný úkol…
Dovolená je většinou nejkrásnějším časem roku, každý se na ni těší, plánuje, co bude dělat, jak si bude užívat a jak si odpočine. Každý má svůj dovolenkový sen a představu v hlavě celkem jasně srovnanou, když ale máme sladit takhle jasné představy jednotlivých členů rodiny dohromady a užít si společnou rodinnou dovolenou, může to někdy vypadat jako neřešitelný úkol…
Můžeme si třeba zkusit naplánovat typickou dovolenou u moře v Chorvatsku, tam míří každoročně velké množství českých rodin s dětmi:
- Malé děti chtějí být celý den u moře a hrát si tam.
- Větší děti to celý den na pláži nebaví, zato je to baví v blízkém baru na herních automatech nebo se chtějí courat po městě, případně číst na pokoji a shánějí se po připojení na internet.
- Maminka se chce opalovat a číst si na pláži.
- Tatínek chce jezdit na lodi, udělat nějaké výlety a po obědě si dát siestu v posteli.
- Rodiče se večer chtějí jít bavit, malé děti by měly večer jít spát, rodiče chtějí ráno dlouho spát, děti chtějí ráno brzo vstát…
Vypadá to, že nejpozději druhý den se všichni pohádají. Rodiče budou nadávat starším dětem, proč si proboha čtou v pokoji, na to nemuseli jezdit k moři, v pokoji si můžou číst i doma, budou se rozčilovat na malé děti, že je nenechají na pláži chvíli v klidu a pak se pohádají rodiče mezi sebou, protože tatínek po obědě usne a nechá mamince zase všechno na krku a odpoledne si půjde do města domlouvat loď a maminka bude stavět kamenné hrady na pláži a diskutovat se staršími dětmi. A ideál rodinné dovolené, takový ten ideální časopisový obrázek, kde jsou všichni šťastní na pláži a odpoledne v kavárně, je pryč…
Nemusí to tak být, když si tohle všechno přiznáme předem, také si o tom předem promluvíme a smíříme se s tím, že každý chceme trošku něco jiného. Neměli bychom opomenout následující body:
-
Důležitý je plán
I když se může zdát, že plánujeme celý rok a na dovolené bychom se toho mohli zbavit, není to správný přístup. Určitě se nám vyplatí, když se první večer domluvíme, co by kdo chtěl vidět a kam zajít a domluvíme se, kdy to uděláme. Pokud třeba tatínek chce jít sám na ryby, nebráníme mu, domluvíme se ale společně kdy a pak mu zase maminka řekne, kdy chce ona jít sama do města.
Pokud si uděláme hned na začátku takový plán, bude mít každý jistotu, že na jeho přání dojde a nebude mít pocit, že je odstrčený.
-
Zabalit i nějaké elektronické hračky pro děti
Také by se mohlo zdát, že by si od toho měly děti u moře odpočinout. Výsledkem budou otrávené děti, které jsou na tyto hračky celý rok zvyklé, tudíž nechápou, proč u moře jsou tyto hračky nevhodné. Dobré je domluvit se ovšem na nějakém tom limitu.
Já bych třeba rozhodně dovolila dětem hrát nebo koukat na dvd ráno, protože to znamená, že děti jsou zabavené a rodiče můžou v klidu dlouho spát. Rovněž bych jim to dovolila po obědě, když si jako rodiče chceme udělat siestu.
Výsledkem bude mnohem více klidu a pohody na obou stranách.
-
Neřešit
Třeba to, že starší děti si chtějí číst na pokoji – musíme si uvědomit, že k moři jsme chtěli jet my, tudíž tam nejsme jenom kvůli dětem a byli bychom u moře i bez nich a tudíž si klidně část dne můžou číst na pokoji, protože proč by vlastně nemohly, alespoň nemusíme koukat na jejich otrávené obličeje…
Uplácení je samozřejmě zcela nevhodná činnost, ale na dovolené to neřešte a v klidu uplaťte starší děti, aby zabavily ty mladší a budete mít kýžený klid na povalování se na pláži nebo na cokoli jiného. A starším dětem byste nakonec nějaké ty peníze stejně dali, takže to není ani finanční zátěž navíc. A neřešte pak, za co ty peníze starší děti utratí (samozřejmě v mezích zákona a dobrých mravů).
Neřešme, že oběd není ve 12 h a večeře v 18 h a děti nejsou ve 20 h v posteli, trocha nepravidelné stravy a nepravidelného režimu zdravým dětem a mladým lidem rozhodně neuškodí. Zrovna tak zdravý organismus bez úhony přežije zvláštní styl stravování skládající se z několika zmrzlin denně, opravdu se dětem nic nestane, takže toto neřešme vůbec. Upravme si režim dne tak, aby vyhovoval nám a děti se určitě s radostí přizpůsobí volnějšímu tempu. Pokud jsou děti opravdu malé, vezměte si do hospody kočárek a klidně je uspěte tam, opět nutno konstatovat, že zdravé dítě týden pospávání v kočárku v restauraci určitě bez úhony zvládne.
-
V něčem být důslední
Malým dětem vysvětlíme, že teď si rozhodně budou hrát bez nás, třeba než dopijeme kávu a pak že se jim budeme věnovat. Zároveň důrazně upozorníme, že kdo se zeptá, za jak dlouho bude káva vypitá, nedostane zmrzlinu.
Důsledně se snažme najít vždycky nějaký kompromis a důsledně se snažme zbytečně nehádat. Většinou jsou to totiž stejně blbosti.
(Pozn. red.: Jedná se o článek z června 2012.)
Napsal/a: Zuzana Svobodová
