Děti jsou naší součástí již od jejich narození. Vše, co podnikáme, podnikáme s dětmi. Obzvláště při návštěvě vzdálených příbuzných nebo na dovolené nesmí naše ratolesti chybět, ať už jde o cestování na kratší nebo delší vzdálenost.
Obecně
Zajisté chceme udělat vše pro pohodovou jízdu bez komplikací pro všechny. Předem bychom ale měli počítat s tím, že cesta ve velké části nebude o vyhlížení z okna se sluchátky v uších. Čím optimističtější atmosféru vytvoříme, tím lépe uteče cesta všem.
V „pohotovostní taštičce“ máme připravené oblíbené nebo nové drobné hračky (pro starší děti přehrávač na hudbu a video), které upoutají pozornost dítěte, zpíváme si, vypravujeme pohádky, zajímavé příběhy ze života, máme v rukávu různé zajímavosti o místech, kterými projíždíme.
Pro menší děti máme po ruce zabalené rezervní plenky, suchou látkovou plenu nebo ručník, navlhčenou plenu (v létě se s ní můžeme ochlazovat), vlhčené ubrousky, rezervní oblečení, dudlík, láhev s pitím, jídlo (v případě, že dítě není plně kojeno), termosku s převařenou vodou, mast na ošetření kůže.
Pro větší dítě přidáme lžičku, hrneček, případně bryndáček.
Vždy je nutné dbát na pitný režim a snesitelnou teplotu. Dítě vždy oblékáme na teplotu uvnitř, nikoliv venku, proto v chladnějších obdobích volíme vrchní oblečení tak, aby se dalo dobře sundat.
Auto
Jízda autem je pro cestování s dětmi pro nás tou nejpohodlnější variantou. Ať je dítě jakkoliv staré, určitě je dobré, když jeden z rodičů sedí vzadu s ním – může se pohodlněji nabídnout ke hře. Je výhodou, když převážíme více dětí najednou. Jsme to my, kdo musí dávat celou cestu pozor, aby zabránil případným nesporům a cesta se tak nestala hororem. Pokud je vaše dítě poněkud živější a vy tušíte, že vše nebude probíhat, jak byste si představovali, je možné naplánovat nejnáročnější část trasy na noc, u menšího dítěte na chvíle, kdy je zvyklé chodit spát. Budete se tak moci lépe soustředit na řízení.
Přestávku bychom si měli udělat alespoň po zhruba třech hodinách jízdy. Nejlepší místo na přestávku je u benzínové pumpy nebo restauračního řetězce, který je vybaven dětským koutkem a pultem na přebalování.
Autosedačka je samozřejmostí.
Při cestování hromadnými dopravními prostředky dbáme na to, abychom nerušili ostatní cestující nadměrným hlukem a dalším nevhodným chováním. Obzvláště při nočních cestách, kdy ostatní už chtějí spát a vaše děti si ještě chtějí povídat.
Předem děti upozorníme, aby se včas ohlásily při případných nepříjemných pocitech při vzletu a přistání, z houpání na vlnách, či z jízdy autobusem. Nesmíme svůj výklad podat způsobem, který říká „Bude ti špatně!“ – v takovém případě si dítě může informaci osvojit a opravdu mu špatně bude. Za včasného rozpoznání příznaků nevolnosti s tím ještě můžeme něco udělat. Je vhodné použít bonbon, žvýkačku.
Letadlo / vlak / autobus
I do kabinky letadla můžeme vzít nějaké hračky. Pokud budete trvat i na pitíčku, kontrola bude chtít, abyste se před ní sami napili. V případě, že bude dítě zlobit moc, letušky jsou vycvičené i na pomoc s dětmi. Dítě se na chvíli může projít v uličce.
Za předpokladu, že vlak není přeplněný, snášejí děti jízdu vlakem nejlépe, protože zde mají nejpřístupnější a téměř neomezenou možnost pohybu.
Dálkový autobus se řadí mezi nejméně vhodné dopravní prostředky. Dítě musí sedět i několik hodin na jednom případně dvou sedadlech a ne vždy má hned k dispozici toaletu. Přestávky jsou většinou naplánované maximálně jednou za tři hodiny – přizpůsobíme tomu pitný režim.
Loď
Loď je přímo rájem pro děti, které jsou unešené výhledem na vodu. Mohou se vyžít v tenisových, karetních, výtvarných a jiných aktivitách, na vše bude dohlížet kvalifikovaný personál.
Napsal/a: Klára J.
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (5 vyjádření)
Zatím tu hru máme vyzkoušenou jen cestou busem, po dálnici. Což nebylo až tak ono. Za prvé, po dálnici se jede rychle a špatně se sledovalo okolí. Za druhé nám kartičky popadaly po zemi, takže bylo veselo. A konečně za třetí, jelikož je mi povětšinou v dopravním prostředku špatně, koukáním do karet se to ještě zhoršilo a cesta byla vážně uchvatná. 🙂
Jinak je vše v kovovém kufříčku, tedy skladné. 🙂
„Už tam budem?“ To je i moje nejoblíbenější věta, ne mého syna… :-))) A s úspěchem s tím vytáčím svého partnera za volantem… Vždycky mi říká, že jsem jako oslík ze Shreka. Ten s tím taky celou cestu nedal pokoj… :-)))
Ale ta hra, o které píše Peťka, mě taky zajímá… Určitě se po ní podívám…
To je pravda, nejoblíbenější věta i našich dětí 🙂
U starších pronášená s úsměvem v očekávání velké legrace :-))
Je to jako u Rychlých šípů – kdo uvidí koně, má bod. Pamatuje někdo?
Peťko, díky za tip, po té hře se určitě podívám. U nás přicházejí otázky typu „Kdy už tam budeme?“ sotva vyjedeme z města 🙂 nejčastější varianta je „jak dlouho ještě pojedeme?“, jenže odpověz, když pojem hodina toho moc neřekne… takže odpovídám – „už jen jako dva večerníčky“, „ještě jako celá nedělní pohádka“ atd.
Pěkný článek a jistě nyní před dovolenkama aktuální. 🙂
Moje dcera nás totálně dostane vždy, když jedeme na nějakou delší cestu, řekněmě více jak 500km. Po ujetí 20ti kilometrů začíná pokládat otázky : „Kdy už tam budeme?“ 🙂
A na to konto jsem ji koupila společenskou hru, s příznačným názvem: Už tam budeme? Zatím ji máme vyzkoušenou jen cestou busem. Jedná se o kartičky, kde jsou vyobrazené různé věci, co můžeme při jízdě vidět. Kdo najde, získá body a kdo má bodů nejvíce, vyhrává.
Mobile Sliding Menu