Výlet do hornického muzea

Davídek měl sotva měsíc a ten den bylo jako obvykle v létě šílené horko.
Už jsme nevěděli, kam se schovat, když manžílka napadlo hornické muzeum. A že jsme od Ostravy, města havířů :-), byla by hanba muzeum nenavštívit.
Muzeum se nachází přesně v Ostravě – Petřkovicích.

Nejprve se nás „ujali“ bývalí horníci, a ukázali nám výstavu hornických svítidel, trvalo to asi hodinu. A nejspíše to bylo hodně zajimavý, protože se dcerka prý vůbec nenudila. Já jsem byla venku s Davídkem a pokoušela jsem se ho nakojit.
Pak nás vzali přímo do šachty.
Nacpala jsem se s Verunkou do výtahu spolu s průvodcem, pak se zazvonilo na zvonec a pomalu se sjíždělo dolů. Všude panovalo vzrušení, protože nám průvodci řekli, že výtah jezdí „děsně“ rychle, ale že se nemáme čeho bát 🙂
Taky že ne, jeli s náma pomalu, jedno patro do sklepních prostor, které vypadalo úplně jako v dolech.
I vzduch byl prosycen hlínou a vlhkem, všude vzpěry, tma, svítící kahany a divné stroje. Šli jsme úzkou uličkou a čekali na další skupinku, která nastoupila do výtahu po nás.
Jaké bylo mé úžasné překvapení, když se dveře výtahu otevřely a z nich vylezl manžílek i s kočárkem. Prý jede taky, a kočár není problém. „Normálně sem jezdí i vozíčkáři, takže proč ne kočárek,“ řekl mi jeden z průvodců – bývalý havíř.
Cestou jsme překračovali koleje, dívali se do vyfáraných štol a sem tam zahlédli maketu „pracujícího horníka“. Zažili jsme absolutní tmu, kterou samozřejmě někteří zničili svítícím mobilem :-), viděli jsme stroj k fárání a taky jsme mohli na vlastní oči vidět, jak pracuje a jaký to musel být šílený hukot.
Na konci prohlídky jsme opět vlezli do výtahu, zazvonil zvonec, výtah se pohnul a my se opět ocitli „nahoře“. Rukama jsme clonili sluníčku tak, aby si oči zase zvykly na světlo.
Jo, jo neměli to horníci lehké.

---

Ještě pár informaci týkajících se hornického muzea – citace ze stránek: www.muzeumokd.cz

Největší hornické muzeum v ČR se rozprostírá na jihovýchodním úpatí vrchu Landek, který leží nad soutokem řek Odry a Ostravice. Landek byl v roce 1992 vyhlášen Národní přírodní památkou. Je to světově známá lokalita z hlediska geologie, archeologie, historie, přírodovědy a hornictví. Právě propojení hornického muzea, jako technické památky a vrchu Landek, jako Národní přírodní památky s bohatou vegetací i zvířenou, dodává této lokalitě unikátnost a přitažlivost. Landek je také světoznámý unikátním nálezem Landecké Venuše – 46 mm vysoké torzo ženy vyřezané z krevele. Svým štíhlým až „kubistickým“ tvarem se odlišuje od běžných paleolitických venuší. Je to jediná štíhlá venuše v Evropě. Muzeum bylo otevřeno dne 4. prosince 1993 na svátek sv. Barbory, patronky horníků.

Napsal/a: biovirus