Důkazem jsou i zcela nové autorské písničky hudební skupiny Myš a Maš pro malé i větší posluchače. Na jejich nedávno vydaném interaktivním CD „Jména dětí – kluci“ najdete velkou přehlídku hudebních žánrů zachycených v písničkách na klučičí jména: Bořek, Tonda, Petr, Martin, Adam, Lukáš, Tadeáš, Ondra, Pavel, Dominik a Mirek. Pokud se Vaše jméno v těchto písničkách neobjevilo, nezoufejte, písniček neustále přibývá a určitě brzy dojde i na to Vaše.
Písničky jsou pochopitelně o dětech, nastiňují nejrůznější situace dětem velmi blízké a ukazují jejich úsměvná řešení. Každá písnička má svůj odlišný charakter, melodii a rytmus. Jsou zde písničky veselé i smutné, které Vás určitě roztančí nebo rozezpívají. K tomu je také určené „karaoke“, které na CD také najdete a na jehož hudebních základech si sami můžete vyzkoušet roli zpěváka. Když se budete nudit, můžete si také zahrát interaktivní hru „obrázkový myšmaš“ a procvičit si paměť.
A pokud snad sami máte talent, který byste chtěli světu ukázat, třeba právě hezky zpíváte, hrajete na hudební nástroj nebo píšete básničky, tak právě pro Vás Myš a Maš nachystal talentovou soutěž v rámci svého projektu.
Součástí tohoto žánrového Myšmaše – interaktivního CD je také obrázkové leporelo, ve kterém najdete krásně barevně ilustrované texty písniček z CDčka.
Skupinu Myš a Maš můžete vidět i živě na některém z jejich veřejných vystoupení.
Fotky, ukázky písniček a další informace najdete na www.mysamas.cz, kde si také můžete CD s leporelem objednat.
VĚDĚLI JSTE NAPŘÍKLAD O HUDEBNÍCH ŽÁNRECH, ŽE…
Pochod (Adámek, Tonda)
Odpradávna lidé doprovázeli pravidelnou chůzi zpěvem nebo bubnováním. O tom, že pochodovou hudbu znali už staří Řekové, svědčí pochodové písně z jejich divadelních her. Nás bude zajímat hlavně pochod vojenský. Bubínek a pikolu, kterou slyšíte na začátku písničky o Adámkovi, poslouchali už Napoleonovi vojáci na začátku 19. století. Na svých dlouhých taženích celou Evropou se pohybovali rychle, ve stejném rytmu a ve vyrovnaných řadách. Pro parádní vojenskou přehlídku ale nestačí jenom bubínek a pikola. Tam musí zaznít celý dechový orchestr! Druhá polovina 19. století byla zlatým věkem vojenských orchestrů. Náš císař pán si ve vojenských přehlídkách přímo liboval a skladatelé komponovali jeden pochod za druhým. Hrát na tubu, trumpetu nebo klarinet bylo tehdy dobré zaměstnání. Po první světové válce sice zůstali muzikanti často bez práce, ale poradili si. Začali hrát písničky k tanci a tak vznikla česká dechovka, jak ji znáte dodnes. A kde dnes ještě uslyšíte parádní vojenskou kapelu? Třeba na Pražském hradě. Jmenuje se Hudba hradní stráže.
Mazurka (Tadeáš)
je polský národní tanec. I polská hymna je v rytmu mazurky, tedy na tři doby. Třetí doba je zatěžkaná – při tanci se na ní jakoby zastavíme. Původně byla lidová mazurka v rychlejším tempu, takové mazurky skládal například Fryderyk Chopin. Později se objevila pomalejší salonní forma, kterou hrály dvorní kapely na zámcích a v tanečních sálech. Hlavní slovo měly housle, cello a flétna a rytmus udávalo cemballo. Taková kapela zněla dostatečně jemně pro ucho šlechtice, v podobném duchu je i písnička o Tadeáškovi.
Polka (Mirek)
Můžeme říct, že polka je český vynález. Objevila se v polovině 19. století jako lidový tanec, ale brzy začali tuto hudbu psát i skladatelé vážné hudby, jako byli Bedřich Smetana a Johann Strauss. Jak vznikla? Vždyť to znáte z pohádek: na zámku se tancovaly pomalé a načančané tanečky, ale na vesnické tancovačce? Tam se to musí točit! Proto rychlé tempo na dvě doby. Polku může zahrát každý muzikant. Lidová kapela s basou a houslemi, dechovka v plné parádě nebo samotný klavírista. Polku si oblíbili v celé Evropě i Americe. Tu nejznámější, Škoda lásky, zpívali v mnoha cizích jazycích a často ani nevěděli, odkud pochází. Složil ji v roce 1927 pan Jaromír Vejvoda. Asi netušil, že jednou jeho písnička zvítězí v anketě o český hit století.
Swing (Bořek, Pavlík, Ondřej)
Černoši to kdysi V Americe měli těžké. Byli nuceni pracovat jako otroci na farmách a plantážích. Jedna z mála věcí, kterou jim ale nikdo nemohl vzít, byla jejich hudba. Rytmické pracovní písně (anglicky worksong) pomáhaly překonat útrapy a pomocí pomalých blues si černoši vyzpívali svůj smutek. Když byli na konci 19. století otroci osvobozeni, svět se začal dovídat o jejich zvláštní hudbě, které se začalo říkat jazz a nejvíc se tehdy hrála ve městě New Orleans. Rytmus jazzu totiž pochází ze starých afrických rytmů a nepodobá se ničemu, co do té doby znala klasická hudba. Jednomu ze stylů jazzu se ve 20. letech začalo říkat swing, což znamená anglicky „houpačka“. Má zkrátka houpavý rytmus na čtyři doby. To, co bylo pro ostatní zvláštní, ale pro černochy přirozené, byly synkopy, důrazy mimo těžké doby. Zkuste si v písničce o Bořkovi zazpívat „k tomu ještě přidá MOST“. Právě slovo most představuje synkopu, je to důraz ještě před první dobou. Naopak v polce „Mirku, Mirku, Mirečku“ dáváme důraz přímo na doby. Jazz ale není zvláštní jenom svým rytmem, ale i harmonií a nástrojovým složením. Jazzmani hrají nejčastěji na saxofon, kytaru, klavír, trubku nebo trombon, v kapele nechybí kontrabas a bicí. Na kontrabas se nehraje smyčcem, ale prsty, což je také jazzový vynález.
Rock and Roll (Péťa, Lukáš)
Vynález elektrické kytary byl přelomem v historii hudby. Díky ní vznikl na začátku 50. let Rock and Roll, který si vzal to nejchytlavější z jazzu (černí muzikanti tehdy říkali: „Ukradli nám naši hudbu!“), zjednodušil rytmus i melodii, přidal elektrické kytary, a to všechno pořádně nahlas. Neustále se opakující jednoduché triky na kytaru nebo klavír (tzv. riffy) přiváděly posluchače k šílenství. Král Rock and Rollu, Elvis Presley, svým vzezřením, rozechvělým hlasem a svůdným tancem okouzlil miliony fanynek. Tehdy vznikla populární hudba v dnešní podobě a být známým zpěvákem začalo znamenat mít velké peníze. Podle písně „The Twist“ byl pojmenován tanec a jeden ze stylů Rock and Rollu.