Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Příjmení
Milé maminky, už se to tady jednou (minimálně jednou) řešilo, ale zas mě k tomu přivedl nový dotaz v poradně.
Jak to máte – a jaký máte názor – na příjmení dítěte nesezdaných rodičů?
Já bych třeba nedala jméno po otci, právě proto, že většinu věcí okolo dítěte zařizuji a tedy chci, aby se dítě jmenovalo stejně jako já. Což můj manžel nechápe a říká, že by nedopustil, aby se dítě jmenovalo jinak než on (kdybychom nebyli svoji).
Jak to vidíte Vy?
Marti, ta naše předsvatební známost nebyla půlroční, ale zamilovaní jsme asi byli, když jsme ještě i teď 🙂
Jen s tím svědomím nevím nevím, takoví mají spíš pocit, jak jsou pěkně vychytralí (a neuvědomují si pak následky)
Dando, tak ať to vyjde :-))
Babofko, u nás na sociálce to je stejné. Já byla opravdu sama, ale otec je uveden v rodném listě dcery a na sociálce se se mnou opravdu nemazali. Sousedka z ulice byla taky sama, otce do rodného listu neuvedla a nemazali se s ní taky – to jen tak na okraj, asi to mají v popisu práce 🙂
Dcera má příjmení po mně a vzhledem k okolnostem (rozchod s přítelem ještě před jejím narozením) jsem nikdy neuvažovala, že by to mohlo být jinak. Tím, že máme stejné příjmení, nikdy nikoho nenapadlo, že jsem svobodná a mně to vyhovuje.
Myslela jsem si, že svatba pro mě není důležitá…můj současný přítel mě o ruku požádal a já jsem za to šťastná, protože vím, že se mnou počítá do konce života (zbytek ukáže čas, to je jasný a o tom papíru to pak nebude).
Babofko, já nevím, ale pokud bych přišla a řekla, že žiji sama a přítel se odstěhoval, tak bych byla posuzovaná jen já, záleží, koho uvedeš v tiskopise, že je s tebou v okruhu společně posuzovaných osob. A kontrola podle mě není žádná, snad jen, kdyby tu osobu někdo cíleně udal, jinak si ze státu spousta lidí dělá zlatý důl.
A to je fajn, že se hlásíš se svou spokojeností, tak ať vám to vydrží!!!
Jovi, s tím kojením by to právě letos bylo horší, předpokládám, že příští rok už Vladošek nebude vyžadovat kojení co půl hodiny jako teď:-) Začíná krásně papat brambůrek se zeleninkou, masíčko s rýží, je to šikulka. Ale máš pravdu, na druhou stranu čím dřív, tím líp. Moje kamarádka vždycky říkala, že si chlapa vezme radši po půlroční známosti, ještě čerstvě zamilovaná, aby měla krásné vzpomínky, než si ho brát třeba po sedmi letech, kdy už vztah zevšední. Nám ještě nezevšedněl, ale oba si další život představujeme jako manželský a těšíme se na to.
A ještě k té sociálce – byli jsme na tom hodně bídně, co se financí týče, otáčeli každou korunu, ale tudy cesta nevede, na tom jsme se shodli, člověk nemůže sedět doma na zadku s nastavenou rukou… A ten kdo může, si to zodpoví před svým vlastním svědomím…
Marti, to víš, že jsem to tak nemyslela -)
Tatínci samozřejmě mají svá práva, a mnohdy jsou lepší než některé maminky…
S tou svatbou – já zase vždycky dlouho kojím, takže pro mě představa svatby s miminem u prsu byla nepřijatelná. A vdávat se s třeba tříletým broučkem, to by se mi už možná taky nechtělo 🙂 Navíc, kdybychom svatbu plánovali “po kojení“, tak mám ještě díky Peťce tak rok na rozmyšlenou :-))
Je to ale docela zajímavé, že nevdané maminky jsou hned považovány za sociální případ…. ještěže jsou i takové, jako Vy, a vylepšujete jméno takových maminek! 🙂
Teda já zírám. Asi jsem tu jedna z mála spokojených nesezdaných… 🙂 A ještě ke všemu bez dávek! 🙂 Jak se to holky proboha dělá???? 🙂 Mě se rovnou paní na úřadě, kde jsem si vyřizovala rodičák zeptala, zda má dítě otce zapsaného v RL a pokud ano a dohromady nemáme nějaký ten kýho výra násobeček minima, tak na žádné dávky nárok nemáme… A šlus. Příjmení nepříjmení… 🙂
No Luci, už ze všech těch předchozích odstavců je jasné, že osudy lidí jsou různé, jen jsem trošku citlivá na to, že se téměř vždycky dává vina tatínkům, když se pár rozchází, on si ji nechtěl vzít, on nechtěl dítě, on pije, on si našel ženskou, a to, že bych už dopředu nechala dítěti své jméno a upírala tátovi, který vyjádřil touhu si mě vzít a pojmenovat miminko po něm, jenom proto, co kdyby mě náhodou nechal, tak ať to mám pak snadnější… Asi to moc zjednodušuji, viď? Takhle jsi to určitě nemyslela a taky máš různé životní zkušenosti. No vidíš, a já se odmítla s bříškem vdávat, nedokázala jsem si to představit:-) Ale svatba se chystá, teď jen sladit trochu ty rozdílné představy…:-))) A ohledně domečku, nastěhovala jsem se k příteli do jeho domu a on ho nechal přepsat na mě, prostě všechno se dá řešit, znám spoustu párů, co mají bydlení na hypotéku a nejsou sezdaní, a znám táty, kteří i rodičovák partnerky berou jako rovnocenný příjem a nikdy by neřekli – já jsem celé roky vydělával a tys seděla doma na zadku.
No a zrovna ona paní sousedka, se kterou se mám velmi v oblibě:-) žije se svým mužem na hromádce v domečku,taťka hezky vydělává, mají dvě děti, ale oficiálně je samoživitelka bez práce, pobírá veškeré sociální dávky a vůbec se za to nestydí. A na druhou stranu, když jsem se sem přistěhovala a šla se hlásit na kontaktní místo kvůli přídavkům na děti, hned jsem hlásila, že žiji s tímto mužem ve společné domácnosti a doložila jsem jeho příjmy a paní u přepážky na mě koukala jako na zjevení. Asi to viděla poprvé:-)
Ještě Karamelo – k tomu, že by můj muž “nedopustil“ – on si mohl dovolit silná slova, protože ví a zná moje názory. Věděl, že v našem případě mluví do větru 🙂
Je to skvělý otec, ale nechci se tu teď chlubit :-))
Ahoj Marti, omlouvám se za tuto debatu, vyprovokoval mě právě ten dotaz v Poradně.
Mi osobně je úplně jedno, jak to ti lidi, o které se jedná, mají domluvené. Jen mě docela zarazil ten pán, který chvíli chce být tatínkem, pak zas ne, pak dítě pojmenuje po sobě (aby se mu chlapi v hospodě nesmáli?) a pak se na ně stejně vykašle…..
A je fakt, že neznám (myslím osobně) nesezdanou dvojici, kde by všechno bylo košér. Buď se on ženit nechce (a bydlí v jeho domě, který sice pořídili a platí spolu, jenže ona je na mateřské, takže kdyby něco, tak je vše jeho, on navíc má občas nějaké holčičky, jenže ona “musí“ držet pusu) anebo pán vydělává málo a přestože bydlí spolu, tak oficiálně je paní samoživitelka. Netvrdím ale, že je to tak vždycky. Jen že těch opravdu spokojených nesezdaných je možná menšina (ale jak říkám, je to jen můj názor).
Jitko, to vydírání s přiznáním otcovství a příjmením dítěte mě fakt nenapadlo. To tedy ovšem musí být opravdu dáreček, takový tatík….
Marti a Kami, s těmi okny jste mě dostaly :-))) Taky jsem si říkala, proč naše bývalá sousedka stále leští :-)))
Anonymní ze včerejška – my jsme s mužem plánovali – nejdříve větší byt, pak svatba, pak dítko. Dopadlo to tak, že když jsme domlouvali stěhování, už jsem byla těhotná. A svatba byla 7 týdnů před porodem. Ale moc se nám to líbilo a neměnili bychom 🙂
A baví mě řešit různé věci, i když se s nimi (mnohdy naštěstí) nesetkám na vlastní kůži. Zajímá mě, jak lidé přemýšlejí, co je k různým činům vede. Víš?
No vidíš, a já furt, proč ta Božka tak často myje okna…:-)))
no jooo:-) máš to zmákléé:-)))) To jsou přesně ty řešičky vztahů,které umývají 3x týdně okna jen aby mohly čumět na ulicu:-))))) a nevypadaly při tom ,že nic nedělají.
Bože jak já jsem teď zpovídána…jak chodím pro malého do školky tak tam dětičky vyzvedávají babičky-mamky mých spolužaček ze základky…no a to je zvědavých otázek-jak máte,co máte,za kolik…no kolikrát se jen usměju:-)))