Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Zrušení adopce
Dobrý den,
prosím o radu. Před 14 lety jsme si adoptovali tříletého romského chlapce ke svým dvěma synům, protože jsme věděli, že ho nikdo nechce, přestože byl k adopci volný. Během let začaly problémy, v podtstě všichni naši známí říkají, že když nás poslouchají, jako by slyšeli Terezu Boučkovou. S peněženkou jsme museli chodit i na záchod, podvody, lži, útěky…. V jeho 16 letech jsme požádali o ústavní výchovu, protože jsme se báli, že nás finančně zrujnuje, výslechy soudy neberou konce ani po pobytu ve výchovném ústavu. Má podmínku, kterou již porušil, nám se ozve jen, když potřebuje peníze, nebo něco jiného.
Naše rodičovské práva se změnila pouze na povinnosti, máme platit, chodit k soudům, na výslechy… Zdá se nám, že jsme u konce sil, i vychovatelka z ústavu, ve kterém je nyní rok, nám řekla, že jsme se snažili zasadit květinu na poušti. Jde se nějak tzv. rodičovských práv vzdát?
Děkuji za radu Eliška
elal
No nevím, spíš bych řekla, že je to stejné jako ten první případ = jedná se o běžné rodičovství. Je mi moc líto, čím jste si v dětství procházela, ale přijde mi dost nedospělé řešení se teď rodičů snažit papírově zbavit. I když by se vám to podařilo (o čemž pochybuju), potkávat je budete pořád.
já mám pocit, ale určitě bych se informovala na patřičných přadech, že to zrušit jde, ale musíte to dát k soudu…
Dobrý den,
já mám problém poněkud z jiné strany.. jsem adoptovaná,
dnes je mi 36let a mám dvě vlasní děti.
Byla jsem adoptovaná v 1,5 roce a myslím, že to je pozdě. Nikdy jsem nezažila mateřskou lásku a byla jsem spíše předmět k realizaci normální vysokoškolsky vzdělané
rodiny – prestiže na malém městě. Dělala jsem co a jak bylo třeba, vše odkývala, aby byl klid,..
Dnes už to ale nejde odkývat, obrátilo by se to proti mým dětem. Z pohledu dnešního práva moje dětství splňovalo psychycké týrání “svěřené“ osoby, ale je to už moc let..
Co mám ale dělat, když dnes bojkotují mou výchovu mých dětí, navádí je proti mě i mému muži, podávají na nás stížnosti i na policii.
Oni sice mou adopci podepsali jako nezrušitelnou, ale co já? Mě se nikdy nikdo nezeptal. Já jsem nikdy nechtěla být jejich dcera a dnes více kdykoliv předtím nechci být a nechci aby moje děti byli jejich vnoučata a oni měli ze zákona na ně právo. Jsou pro mě cizí lidé a nestýkáme se s nimi, ale na malém městě se občas potkávají i beze mě.
Velice prosím o radu.
S pozdravem Irena
Dobrý den,
já mám problém poněkud z jiné strany.. jsem adoptovaná,
dnes je mi 36let a mám dvě vlasní děti.
Byla jsem adoptovaná v 1,5 roce a myslím, že to je pozdě. Nikdy jsem nezažila mateřskou lásku a byla jsem spíše předmět k realizaci normální vysokoškolsky vzdělané
rodiny – prestiže na malém městě. Dělala jsem co a jak bylo třeba, vše odkývala, aby byl klid,..
Dnes už to ale nejde odkývat, obrátilo by se to proti mým dětem. Z pohledu dnešního práva moje dětství splňovalo psychycké týrání “svěřené“ osoby, ale je to už moc let..
Co mám ale dělat, když dnes bojkotují mou výchovu mých dětí, navádí je proti mě i mému muži, podávají na nás stížnosti i na policii.
Oni sice mou adopci podepsali jako nezrušitelnou, ale co já? Mě se nikdy nikdo nezeptal. Já jsem nikdy nechtěla být jejich dcera a dnes více kdykoliv předtím nechci být a nechci aby moje děti byli jejich vnoučata a oni měli ze zákona na ně právo. Jsou pro mě cizí lidé a nestýkáme se s nimi, ale na malém městě se občas potkávají i beze mě.
Velice prosím o radu.
S pozdravem Irena
Jedná-li se o osvojení nezrušitelné podle § 74 ZoR, tak jak už z názvu vyplývá je nezrušitelné a je s rovnatelé s „normálním“ rodičovstvím. Pokud jste četla Rok kohouta, tak měla T. Boučková i potíže se zrušením trvalého bydliště “chlapečků“ a hrozila jim exekuce. Pokud není osvojení nezrušitelné může jej zrušit soud. Rodičovství se vzdát nejde.
Lubik
Dobrý den,
prosím o radu. Před 14 lety jsme si adoptovali tříletého romského chlapce ke svým dvěma synům, protože jsme věděli, že ho nikdo nechce, přestože byl k adopci volný. Během let začaly problémy, v podtstě všichni naši známí říkají, že když nás poslouchají, jako by slyšeli Terezu Boučkovou. S peněženkou jsme museli chodit i na záchod, podvody, lži, útěky…. V jeho 16 letech jsme požádali o ústavní výchovu, protože jsme se báli, že nás finančně zrujnuje, výslechy soudy neberou konce ani po pobytu ve výchovném ústavu. Má podmínku, kterou již porušil, nám se ozve jen, když potřebuje peníze, nebo něco jiného.
Naše rodičovské práva se změnila pouze na povinnosti, máme platit, chodit k soudům, na výslechy… Zdá se nám, že jsme u konce sil, i vychovatelka z ústavu, ve kterém je nyní rok, nám řekla, že jsme se snažili zasadit květinu na poušti. Jde se nějak tzv. rodičovských práv vzdát?
Děkuji za radu Eliška
elal