Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Pomoc,někdo mi vyměnil dítě....
Tak dnes,15.10. jsem měla druhý termín porodu. Mám pocit,že už asi bouchnu. V přeneseném slova smyslu i ve skutečnosti. Mám doma téměř rok a půl starou dcerku. Předesílám, vždy to byla hodná holčička, nikdy zbytečně nezlobila, neplakala, pokud neměla důvod. Teď, když se mnou mávají hormony, a to fakt ukrutně, mám pocit, že mi to dítě někdo vyměnil. Jeden záchvat vzteku střídá druhý. Teď je čtvrt na devět večer, jindy touhle dobou si klidně brouká v postýlce a do půl hodinky je “tuhá“. Bez žádného “nechávání se vybrečet“, bez zbytečných obstrukcí, vždy jen pusinku, pobroukat a hají. Teď má ukrutný záchvat, doslova řve jako tur. Nic jí nebolí, nic jí neschází. Je mi z toho doslova fyzicky špatně, zvedá se mi žaludek, chce se mi křičet a nenávidím všechno a všechny.(Zcela bezdůvodně. Po skušenostech po prvním porodu vím, že za TOHLE můžou hormony.) Jsem unavená, připadám si neschopná, už se nemůžu dočkat, až budu mít porod za sebou a zároveň se hrozně bojím. Jsem naštvaná na sebe, za to, že mě takovéhle myšlenky vůbec napadají. Přes den se zdržuji ve městě u mamči, pomáhá mi s malou (když tam jsme tak vůbec nezlobí a je hodná) a stejně mám večer pocit, že jsem celý den skládala uhlí. Už jsem se na malou párkrát utrhla (to nikdy nedělám, nikdy to nebylo zapotřebí), povedlo se mi ji rozplakat a vzápětí rozplakat i sebe, jsem podrážděná, reaguji přehnaně, myšlenky mě napadají jen ty nejčernější. Manžel se mnou má svatou trpělivost, ale myslím,že už ho to taky pěkně zmáhá. Navíc, naši malou posledních pár dnů zlobí zuby, takže je v noci vzhůru třeba od jedné do tří. Horečky, průjem, nepláče, nebolí ji to, prostě – jenom nespí. Přes den je na ní vidět, že je moc unavená, ale vydrží spát max. půl hodinky za celý den. Ještě min. týden spala každý den dvě hodinky dopoledne a pak krásně usínala večer. Bez pláče, bez vzteku. Ona to snad cítí, že máma nefunguje na 100%. Jsem totálně KO a vůbec nevím, jak to všechno zvládnu. I když, teď jsem si postěžovala a je mi zase o trošku lépe. Je mi té malé líto, není na “takovouhle“ mámu vůbec zvyklá…. Omlouvám se, že jsem tu jako “anonymní“, nejde mi to se přihlásit. Mějte se moc hezky a držte palce ((-: Bramborka.
Děvčátka, koťátka, to jsem ráda, že jsem normální.((-: Teď jsem s malou u “babí“- mojí maminky, ať se někdo opováží přestřihnout moji pupeční šňůru, řečeno slovy Betty McDonaldové, mamka je někdy na zabití, ale teď její pomoc velice oceňuji. Karamelko, jj, taky to vidím na toho 20.10. Tak držte palce, už je to na pokračování jak Dallas ((-:. Bramborka
Bramborko vydrž!Přeji zdravé miminko a rychlý porod.Už je to jen pár hodin a bude veliká úleva a začnou jiné starosti:)Ale bude dobře, tak ať vše proběhne jak má!
Bramborko… :(( Chápu, je mi Tě líto… a v duchu se tu taky směju, protože to asi je – bylo – všude stejné… jak to ti pidižvíci vycítí, že není všechno jak má být?… :))
Jsou to hodná zlatíčka a jakmile by mamka potřebovala být v klidu někde zalezlá, mají svůj “úžasný“ den.
Karamelko, nepopisovalas náhodou našeho Davídka? :))))
Bramborko, klidně se vyfňukej, od toho jsme tu… je to teď hodně náročné, přesně tyhle stavy (sebedestrukce vlastní i celého širokého okolí 🙂 ) jsem měla při třetím těhu, přitom kluci už tehdy byli docela velcí a podotýkám, že hrozně hodní a šikovní …. to jsou ty hormony 🙁 Tak se drž, ještě chvilinku to zkus vydržet a držíííííííííííííííííííím moc všechny palce, ať už tu brzy píšeš jinou zprávičku :))
Bramborko :-)) Myslím, že to zvládáš bezvadně. Jsi jenom člověk. Nervy, napětí, strach, udělají své. Myslím, že je to normální. Až bude mimi na světě, takových chvilek ještě zažiješ více. Ale urovná se to.
Přeji hodně štěstí, zdravé miminko a držíme palečky ať se vše rychle srovná.
Přesně tak, malá cítí taky to napětí – ona neví, že to je jen dočasné, bojí se….. neví, že se to změní.
Já jsem měla podobné stavy, s tím rozdílem, že synáčkovi byly už tři roky, dělal mi naschvály, já měla strach, že to s druhým prckem nezvládnu, když mi ten starší dává takový čoudy…. ale tatínek s námi trpělivost neměl, připadala jsem si jak ve cvokárně…. tatínek mě vytáčel snad ještě víc než prcek. A já musela být ta, co uklidňuje rozbouřené vody….
Neboj, to zvládneš a malá se zase zklidní. Myslím na Tebe, ať už to máš brzy za sebou a malé přeju, ať jí zoubky moc netrápí.
Bramborko:-))) kuličko:-) hele do 20.10. bude mimi na světě,ju ?:-) Tak sme domluvené a teď už hlavu vzhůru,máš veliké štěstí-budeš mít doma sluníčka dvě:-)
Podívej,hned jak jsem přečetla,že dcerka má rok a půl:-))) tak mi to bylo jasné..jak myslíš,že to vypadalo u nás v 18měs ? kdybych byla těhu tak ani nevycházím a nedělám nic jiného než,že bych zvedala ze země válejícího se skřeta-který se vztekal i kvůli postupu nalévání pití do skleničky:-)))) nesrozumitelně halekal jak je ublížený a já pak už křičela na něho,že mu prostě nerozumím ať laskavě neřve a řekne mi to v klidu:-))))))
Už se směju,ale tehdy jsem taky kolikrát brečela.
Venku jsem jen běhala a běhala a volala a volala-nějaké sezení a hraní na písku jako ostatní, pche NUDA:-))))
Nejlepší je prolézt všechna křoviska,kaluže a posbírat špinavé válející se petky a vajgly ,za ruku nepůjde ani za nic a stejným směrem jako já ??? No kde žiješ:-)))
Tak snad jsem Tě uklidnila,netrap se,zvládáš to jak to jde,život je změna,zase to přejde a bude dobře. K
Bramborko, hormony a nervozita z očekávání s váma mávají, viď…!? Moc dobře si to pamatuju 🙂 Hrozně moc na tebe myslím a moc držím palce, ať už to máš za sebou a zdravé miminko na světě 🙂 Drž se !! 🙂
Bramborko zlatá… I dcerka je určitě nervózní z toho, co přijde a podle toho se chová. Jinak to holt neumí a vyrovnává se s tím podle svého. Možná už teď cítí tu konkurenci malého sviště, který tu ještě není, ale už ti dává pěkně zabrat a nemáš tolik chuti, času, nálady a energie na hry s ní. Ale to ty všechno víš, jsi skvělá máma. Vypovídej se, od toho jsme tu, rádi ti všechny nastavíme rameno na vyplakání, uši na vypovídání a kapesník, bude-li potřeba. Palečky ti držím a myslím na tebe. Papa
Bramborko, vydrž. Nejsem těhu a mám doma o sedm dní mladší dcerku než ty. Sice je nemocná, ale už týden před ji začaly zoubky. Měli jsem průjem. Někdy jsme stihly nočník, někdy ne. Ale jinak má stejné příznaky jako tvoje sluníčko. I s tím usínáním. Vydržela ječet vytrvala hodinku a půl něž usnula. A taky jsem myslela, že je cizí. Držím pěsti a posílám na dálku velikánskou porci síli.
Tak dnes,15.10. jsem měla druhý termín porodu. Mám pocit,že už asi bouchnu. V přeneseném slova smyslu i ve skutečnosti. Mám doma téměř rok a půl starou dcerku. Předesílám, vždy to byla hodná holčička, nikdy zbytečně nezlobila, neplakala, pokud neměla důvod. Teď, když se mnou mávají hormony, a to fakt ukrutně, mám pocit, že mi to dítě někdo vyměnil. Jeden záchvat vzteku střídá druhý. Teď je čtvrt na devět večer, jindy touhle dobou si klidně brouká v postýlce a do půl hodinky je “tuhá“. Bez žádného “nechávání se vybrečet“, bez zbytečných obstrukcí, vždy jen pusinku, pobroukat a hají. Teď má ukrutný záchvat, doslova řve jako tur. Nic jí nebolí, nic jí neschází. Je mi z toho doslova fyzicky špatně, zvedá se mi žaludek, chce se mi křičet a nenávidím všechno a všechny.(Zcela bezdůvodně. Po skušenostech po prvním porodu vím, že za TOHLE můžou hormony.) Jsem unavená, připadám si neschopná, už se nemůžu dočkat, až budu mít porod za sebou a zároveň se hrozně bojím. Jsem naštvaná na sebe, za to, že mě takovéhle myšlenky vůbec napadají. Přes den se zdržuji ve městě u mamči, pomáhá mi s malou (když tam jsme tak vůbec nezlobí a je hodná) a stejně mám večer pocit, že jsem celý den skládala uhlí. Už jsem se na malou párkrát utrhla (to nikdy nedělám, nikdy to nebylo zapotřebí), povedlo se mi ji rozplakat a vzápětí rozplakat i sebe, jsem podrážděná, reaguji přehnaně, myšlenky mě napadají jen ty nejčernější. Manžel se mnou má svatou trpělivost, ale myslím,že už ho to taky pěkně zmáhá. Navíc, naši malou posledních pár dnů zlobí zuby, takže je v noci vzhůru třeba od jedné do tří. Horečky, průjem, nepláče, nebolí ji to, prostě – jenom nespí. Přes den je na ní vidět, že je moc unavená, ale vydrží spát max. půl hodinky za celý den. Ještě min. týden spala každý den dvě hodinky dopoledne a pak krásně usínala večer. Bez pláče, bez vzteku. Ona to snad cítí, že máma nefunguje na 100%. Jsem totálně KO a vůbec nevím, jak to všechno zvládnu. I když, teď jsem si postěžovala a je mi zase o trošku lépe. Je mi té malé líto, není na “takovouhle“ mámu vůbec zvyklá…. Omlouvám se, že jsem tu jako “anonymní“, nejde mi to se přihlásit. Mějte se moc hezky a držte palce ((-: Bramborka.