Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
hospitalizované 3leté dítě bez matky
maminky prosím!!!!Dnes mi vzali malou do nemocnice kvůli dehydrataci z průjmu nechtěla mi pít a taky jí budou dělat odběry na rotaviry.Ale-nemůžu tam s ní být.Prý bych jim tam jen mohla roznášet bacily.Anička nikdy beze mě přes noc nebyla.Co mám dělat?chci se domáhat svých práv-Přečetla jsem si chartu práv dítěte a mám opravdu právo tam s ní být.Neřekli mi že nemají místo jen že toho mají hodně.Nevím teda čeho!!Vypsali se mnou papíry a i když jsem jim tam brečela řekli že to nejde.Prosím poradte i třeba nějakou organizaci cokoliv.Díky Jana
Piškotko, je péče, která je daná, a je takové to mazlení a utěšování, které holt mají nad rámec poviností. Chtěla bych tě vidět, jak za desítku čistýho děláš noční a ještě projevuješ „nadstandart“:-)
radka
Radko, teda promiň, ale aby sestřička kvůli platu neprojevovala cit, to je trochu moc ne? Sestřička může jít dělat jinou práci, když s dětma neumí, proboha, u 3letého dítěte se předpokládá smutek za maminkou a nemůže být řeč o rozmazlenosti. No, zkusili by na malou být takoví a beru ji domů, operaci udělají i jinde! Dostali by takovou stížnost, že by viděli. Neříkám, že toho nemůžou mít taky někdy „dost“, ale pracují s dětmi a musí se podle toho chovat. Nedokážu domyslet, kdyby stejná omluva platila v mateřských školkách, chudáci děti!!! Taky tam neberou desítky tisíc a musí se k dětem umět chovat….
radko,sestrami by měly být JEN ty, které berou povolání jako srdeční záležitost. Dříve to byly jen řádové sestry a ty to všechny dělaly z dobroty srdce-bez nároku na nějakou výplatu-od toho slovo sestra.
Pokud to některá bere jako práci tak tam nemá co dělat a neomlouvá ji vůbec nic.
Ty myslíš,že cit se platí penězi ? Ale ani se nedivím. K
Myško, já tě úplně chápu jako maminku, ale představ si i ty sestřičky. Plast na úrovni uklízečky a mají ještě projevovat nějaký cit??
To už jsou opravdu ty, které berou své povolání jako poslání.
Hlavně že to dobře dopadlo:-))) Držím palce, aby už malá nemusela nikdy do špitálu.
radka
A porušení toho by se mělo trestat
Tak už jsme doma.Zašla jsem si zástupcem oddělení a byl strašně příjemný,klidný prostě balzám namoji duši.Anička už je v pořádku byla dehydrovaná ale už je zdravá a taky zlobí-ale to je fuk,hlavně že už jsme doma.Můžu Vám všem tedy říct že co jsem tam zažila to je něco. Na jednom pokoji hned u sesterny-leží tam těžší případy-byl asi 3letý chlapeček a ještě asi dvouměsíční miminko.Chlapečka tam kolikrát nechávali plakat-dokonce mu některé sestry hrozili vařečkou jestli nepřestane a miminko nechávali plakat až do spánku.Bylo tak unavené pláčem že usnulo i samo-ani mu nemuseli dát diazepam-což je normální praktika u dětí bez maminky.Dítě usne a oni se nemusí starat.BYly tam teda i příjemné sestry ale ty nepříjemné mi pily krev.Dozvěděla sem se že jedna sanitárka byla na mou malou nepříjemná právě proto že plakala a volala mě.Je tohle vůbec možné-aby si to dovolili?Už nikdy nedopustím aby bylo dítě beze mě v nemocnici.A tohle by se mělo zpřísnit a schválit zákon který zaručuje dětem přítomnost rodičů při hospitalizaci v každé situaci.
Piškotko, na operaci je pozitivní to, že odstraní problémy, a to okamžitě. Já jsem opravdu zaskočená tím, že píšeš, že má Sára prohnutý hrudník, už jsem hledala a našla, že to bývá dost pozdní následek a dnes se téměř nevidí, takže jestli to tak je, asi není moc co řešit, to se samo přece nevyřeší :-(. Naši kluci mají vpáčený hrudník oba, zdědili ho po tatínkovi, už měli díky tomu kolik diagnóz, takže musím pokaždé na existenci zdravého otce upozorňovat…
Odnětí lymfatické tkáně nemusí vyřešit všechno, dokonce může Sárinka stonat podobně často jako teď, ale s něčím trochu jiným. ALE odstraní se projevy velmi přerostlé mandle, které popisuješ. To by mělo být pozitivní každopádně!
Darčo, hlavu vzhůru, to zvládneš, buď ráda, že víš, do čeho jdeš, můžeš Sárinku i jemným způsobem připravit aspoň na to nejdůležitější. Já jsem vůbec netušila, co to obnáší, ale co je na tom nejpozitivnější – opravdu nám to pomohlo!!! Už jsem to tu psala hodněkrát, tolik zánětů středouší a zelených rým, co Katuška měla během těch dvou let, co jsem se jako ty nechtěla nechat přesvědčit a honila jsem ji po všech čertech, po očkování, cpala do ní všechny možné bylinky a imunopreparáty, a nakonec jsme se tomu nevyhly. Po té mandli bylo všechno jako vyměněné, celou zimu nezastonala a na každé kýchnutí stačil jenom celaskon a vincentka do nosu.
Takže nepřemýšlej o tom, že to nezvládneš – zvládneš hravě levou zadní a Sárinka tam bude mít maminku, která jí bude absolutní oporou!
Piškotko 🙁
No jo, to si nevybereš… Možná jsi tak vyděšená jen proto, že máte operaci naplánovanou a čekáte… kdyby musela Sárinka na nějaký akutní zákrok – třeba slepák, nebo po úraze… vůbec bys to neřešila, protože víš, že jí to pomůže. Tyhle reakce po narkóze prostě bývají… já byla s Davídkem na kýle, když mu bylo 20m – já těhotná, probouzení z narkózy byl opravdu trochu drsnější zážitek, ale tak to je, navíc ty dětičky to prý stejně moc nevnímají.
Ten den jsou bobci takoví uplakaní a přešlí… ale mělas je vidět druhý den 🙂 Děti naprosto v pohodě, to jen my mamky to těžko zvládáme :))
Já nevím, ale u vás myslím, že není co řešit, určitě Sárince ta operace pomůže – a to je to hlavní. Jeden den zvládnete a důležité je, abys tam byla s ní – bude to dobré, uvidíš! Tak hlavu vzhůru do boje, přece ty prevíty bacily nenecháš pořád vyhrávat 😉
Matildo, holky, tak to jsem docela zdrcená tím, co píšete. Už tak mám nervy a má to být ještě horší? To nedám, už teď mě kamarád přemlouvá, abych Sáru vůbec operovat nedala, že mluvil s lidma, kteří měli s dítětem stejný problém a za rok všechno přešlo… Já se prostě bojím ji na operaci nedat, má prohnutý hrudník od namáhavého dýchání, nemožně huhňá, nosovky úplně ztratily podobu… a vy mi holky tady napíšete tohle…. Je na té operaci vůbec něco pozitivního?? Mám pocit, že ne.