Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
nechci ho jen do postele
Ahoj, kdo mi poradí, jak získat chlapa ne jen do postele. Jsem rozvedená, je mi 30 let a mám 4 letou holku. Seznámila jsem se s chlapem se kterým mi je moc hezky, myslela jsem si, že to bude normýlní vztah, ale on mě má asi jen do postele. Udělala jsem chybu, když se ho hned na první rande pozvala k sobě domů. První a druhé rande jsem si hezky povídali a smáli se, bylo to moc fajn, nedělala žádné nátkaly nic. Ale třetí rande, už jsem to ani já nevydržela a chtěla se milovat, tak jsme do toho šli, pak když už mělo dojít na samotný styk, řekl mij jestli si to nenecháme na přiště, já že ne. Tak jsem se pomilovali a on pak odešel že musí brzo ráno vstávat, vím chodí do práce, rozváží noviny od 4 rána. Trochu mě to vzalo, že odešel hned po milování, ale pak jsem si řekla, asi je hodně unavený. Další rande bylo podobné, sice možná kdybych nepřidala ruku k dílu, možná by jsme se nemilovali. Koukali jsme na TV a pak to přišlo, po milování ale zůstal u mě spát a ve 3 hodiny vstával a šel do práce. Jenže je takový divný, myslím si, že mě má jen do postele, ptala jsem se ho jestli můžeme spolu do kina nebo někam, on že jo, ale k ničemu se nemá. Připadá mi, že mu vyhovuje že se prostě ozve za nějakou 3 až 4 dny užije si a pak jde zase dál. Nevím co si o něm má myslet, jenže já jsem do něj zamilovaná, ale on asi ne. Protože ty 3 dny co se neukáže mě vůbec nezná, nezavolá, nenapíše, prostě až mu to vyhovuje. Když jsem mu napsala já, že noc byla moc krásná, napsal mi až druhý den. Je pravda, že jsem se viděli teprve 4 rande, ale myslím si, že kdyby ke mě něco cítil, že by chtěl být alespoň se mnou více, nebo by mi občas zavolal nebo naspal, nevím. Ale já bych ho moc chtěla, ale jako partnera, ne jako milence, to já nechci. Mate někdo radu, jak se stát z milenky partnerka. A jde to vůbec.Děkuji za odpovědi Monika K.
Monika K.
Ahoj Kali, tak tomu asi nebudeš věřit. Představ si, že milý pan, se ozval přesně po 3 týdnech co jsme spolu byli naposledy ale mezi tím jsme si napsali tu jednu smsku, kdy mi psal ať nezapomínám že toho má jen hodně. Bylo to přesně na Valentýna brzy ráno kdy mi napsal, že mi přeje krásný svátek a že by ho rád se mnou oslavil dodatečně v týdnu a že mi posílá pusu. Já mu na to jen napsala, že mu děkuji a že mu přeji taky krásného Valentýna. Nic víc. Jenže asi mu to nedalo, že jsem tak stroze odpověděla a večer kolem 20hod. mi napsal druhou smsku, jestli by mě mohl požádat zda bych s ním oslavila Valentýna zítra jako v neděli, že u něj nic nového jen má moc nemocnou mámu a nastupuje v pondělí do nemocnice tak je teď s ní. Mě to nedalo a asi za 2 hodiny na to jsem mu napsala jen že ho ráda uvidím. Zajímalo mě totiž co mi řekne kde byl ty 3 týdny atd. ( Když to tak vemu, udělala jsem asi tu největší debilovinu co jsem kdy mohla udělat. Už jsem se totiž smiřovala s tím, že na mě kašle že má jinou, a tak už jsem to brala jako že tady není. A najednou zase přišla ta smska, zase se mi vše vrátilo a já nemuměla říct ne. A hlavně mě zajímalo co mi řekne…)Druhý den teda v tu neděli mi napsal kolem 17 hod. že přijde v 20hod a že už má nastudované to stabilizační cvičení a že by jsem mohli zahájit cvičení aspoň 2x týdně.( to mi hned někdy ze začátku slíbil, že mě to naučí nějaké ty cviky )Já mu nic na to neodpověděla. Přišel kolem 19,30 malá už spala, takže byl klid. Samozřejmě, na to že chtěl slavit Valentýna na kterého už jistě zapoměl a jen to byla záminka (teda si teď už myslím),nic nedonesl. Já jsem teda taky nic nevytahovala, jen tady ležely na stole nějaké tyčinky a sladkosti po malé. Začala jsem jíst hrozno a čekala jsem celou dobu na to co mi řekne kde byl celých těch 21 dní. A on mi jedno jediné co mi řekl, jak se máš, dlouho jsme se neviděli díky mě, to bylo celé. Tak já na to že se mám skvěle, jak bych se asi já mohla mít. Chtěla jsem být silně nad věcí. Ale bylo to těžké pořád ho mám moc ráda. No a pak mi ukazoval teda nějakou knížku podle které chce cvičit ale potřebuju k tomu míč. Tak jsem se domluvili že hned jak ho budu mít že přijde. No a pak jsme si ještě povídali o zprávách a ruzných nepodstatných věcech. Ani už se mi nechtělo se ho na něco ptát, protože jsem si říkala, že bych vypadala asi jako blbec protože vůbec nevím co si mám o něm myslet. Byla jsem celkem odtažitá, ani pusu na přivítanou jsem mu nedala na to že jsme se neviděli 3 týdny, tentokrát byl hodně iniciativní on. Tak asi po hodině povídaní to přišlo, chtěl se moc milovat, ale já mu řekla že ne. První se ptal proč, ale pak asi když jsem ho po 10 uklidňovala tak to začal respektovat. Ikdyž nakonec to skončilo, že pro něj dobře. Vypadalo to , že asi dlouho nic neměl, ale zdání klame, nevím. No a pak po 3 hodinách návštěvy šel opět domů, raději jsem se ani nedívala z okona aby mě zase neštvalo,jak někomu píše nebo volá. V pondělí nic a v úterý ráno mu píšu že už teda mám ten balón a on mi až v 15h odpovídá, že teda přijde v 16h a zkusíme to, jestli budu doma. Já napsal je ok. Tak Kali ale tomuhle nebudeš asi věřit, přišel opravdu trenér. Samo že přišel až 16,30 ale to už mě asi nemůže překvapit, vzal tu knížku, ukázal mi pár cviků mezi tím mi řekl, že byl opět s klukama tam a tam. no a pak asi po 2 hodinách mi řekl, tak jo, tak to zkus ti zviky procvičovat a já teda přijdu zase, dlouho vymýšlel termín, než jsem mu tam někde zapadla, v pátek dopo, může být. Já je kývla. Ona tak se teda mějte a děkuji za trpělivost. Koukala jsem jak kdybych právě spadla z měsíce. Ani pusa ani objetí nic. Prostě přišel a odešel pan trenér. A ještě mi dal tu knížku což jsem nechápala, nikdy tady nic nenechal ani mi nepůjčil jak slíbil, jednu knihu, ale tady tu tady nechal a říkal, ať na to kouknu a třeba si to i ofotím. Vešel do výtahu a řekl Čus bus. Tak a já zůstala na dalších 5 minut jak zmražená. Asi jsem hodně natvrdlá nebo si stojí díky té velké lásce na vedení ale tohle jsem opravdu ještě nikdy nezažila a nebudu říkat že jsem nikdy neměla milence. Ale tohle není ani milenec ani kamarád natož partner. Kali rozumíš tomu? Máš přece nějaké zkušenosti. Vždyť už se vůbec nemusel ozývat, po 3 týdnech, proč, vždyť já mu nevypisovala neotravovala ho že ho mám ráda atd. Proč se zase ukázal a pak tohle. Kali poraď mi prosím co mám dělat? Mám mu narovinu říct, co k němu cítim a říct, že já takhle nechci žít, nebo být ticho a jen si užívat když přijde, nebo mám mu jen vrátit knížku a říct že cvičení zvládnu sama a jít dál. Ale dneska už nevěřím že tady nemá ještě jednu ženu. Ale nechápu proč jí teda se mnou pak podvádí, proč se zase vrátil. Že bych mu ležela v srdci, to asi ne. Kali napiš mi něco… jsem zoufalá a tohle mi bere veškerou energii, pořád nad ním musím přemýšlet.
Monika
Pampi,ale život není jen o vztahu s jedním chlapem.ano,ted´vidíš,že to nebylo správné rozhodnutí,ale pykáš za to už dost.nikdo není neomylný a každý má právo na chyby.ty z nás dělají člověka a osobnost.ne když se budeš řídit tím co je nalajnované a dělat jen to co se považuje za správné.zároven´nám ty pomyslné normy dávají hranici,abychom se nezničili.A k tomu my ženský máme sakra blízko,když nás zradí ten o kterém jsme si mysleli,že je to naše druhá půlka pomeranče.Ale kdyby opravdu byla tak se zaklesne a ,,neodpadne“.Jak dlouho se budeš přesvědčovat,že to byl zrovna on Pan božský a lepší není?.A ty sama chceš,aby si uvědomil,že ti strašně ublížil?A k čemu by ti to bylo.To by sis ho pak vážila?a sama sebe?Já vím,že si říkáš,že se mi to píše,ale nikdo nemá ten život jednoduchý a všichni si v sobě něco nesem a neznám člověka co nemá ,,kostlivce“ ve skříni.Ale i s tím se dá žít!
Mám ráda citáty a jeden si neodpustím.,,Štěstí je stav mysli nikoliv dar tohoto světa“ tak hlavu vzhůru a zkus začít znovu.Vždycky to jde,jen někdy ne tak jednoduše jak bychom chtěli/bohužel/
Ahoj Zuzi, cítím z tebe sílu. Děkuju.
Sama jsem nikdy nevěřila, jak bolestná může být láska. Myslela jsem, že tohle mě nikdy nepotká. Myslela jsem, že potkám svojí půlku pomeranče a budem oba naplněni štěstím a důvěrou. A když jsem si myslela, že se to konečně stalo, a že jsem ta nejšťastnější na světě, udeřil do mě v tý nejslabší chvíli (v těhotenství) blesk. Zlomil mě a já padla na kolena obraná o všechnu energii, kterou jsem potřebovala i na porod. Najednou mi připadá, že nic nemá smysl, žádná činnost nemá význam, nic nepřináší úlevu natož potěšení. Ta moje maličká je úžasná, to ano, ale není lék. To já bych jí měla ukazovat cestu životem, být pohodová máma. Ale vážně nemám sílu. Najednou mě nikdo nepotřebuje (ta malá chce zatím jen mlíčko) a já se cítím v samotě sama.
Mám pořád myšlenky na to, co jsem udělala špatně, proč jsem sama sobě dovolila tolik se zamilovat, být tak slabá, tolik se otevřít jen jemu. Vykreslila jsem si růžovou budoucnost a ta mi v jedný minutě zčernala na uhel. Ano, vím, že jsem „ukradla“ někomu ženatýho muže, ale já nechtěla nikomu ublížit, nečekala jsem to. Vím, že on ublížil i jí a já se na tom podepsala. Je mi to všechno líto. Je mi líto mojí maličké, které jsem „slíbila“ tátu, rodinu, štěstí a lásku. Zklamala jsem ji. Zklamala jsem sebe…… nemůžu se mít ráda. Zatím to neumím.
Pampi
Moniko, je nezbytně nutné „se povznést a jít dál“, jsi mladá, celý život máš před sebou, neupínej se k někomu, kdo se evidentně nechce upnout k tobě.
Když muž zradí svobodnou ženu, která ho hluboce miluje (celou duší a srdcem), je to úplně stejně těžké – taky má „zlomené srdce“. A i když budeš utíkat zapomenout do společnosti, před sebou nikam neutečeš. Tím chci říct, že nějaké „náplasti“ nebo náhradní řešení v tu chvíli stejně nefungují. Každá žena se rozchodem trápí a bolí jí to.
Ahoj holky, je to ale síla Ti chlapi. Je to hodně těžké, zapomenout. Vůbec se nedivím Pampi, já bych to asi nedávala jak se znám. Jsme v tomhle asi hrozný slaboch, se nad vším povznést a jít dál. Vím, že mi nic jiného nezbývá, ale …. Možná je taková situace když muž zradí ženu lehčí, když je žena svobodná a bez závazků ( dítě )protože může hned vyrazit do společnosti a trochu zapomenout nebo prostě se věnovat sama sobě. Ale s dítětem už je to těžší, já třeba nemám nikoho na hlídání, a je těžké se netrápit a byt 24 hodin s dítětem. Nejhorší je chvíli když to dítě usne. Najednou na mě všechno padá, a v noci pořád vidím toho svého přítele, kdy jsem se na něj těšila celých 9 měsíců psaní a pak za měsíc a půl, mi bez jakého koliv důvodu ani blbé smsky nenapíše ani sbohem. Je to hrozné, teď v téhle chvíli bych si už jen přála aby¨ještě jednou zazvonil nebo napsal, že chce přijít, asi by byl hodně překvapený….ale ten už se asi nikdy neukáže. Monika
Monika
Pampi a ostatní,můžu se vás zeptat proč se nemáte rády?Proč ,,žebrat“ o lásku,esemesku,pohled..Jsme přeci ŽENY a to jsou silné osobnosti.Pro každého chlapa jsou ženy princezny,ale jen jedna může být královnou.Lásku si nejde vyvzdorovat ani nejde koupit.Bolí to když nás z toho pomyslného trůnu ,,sejme“ nějaká jiná/samozřejmě méně hezká,nehodná,většinou mrcha/,ale my si přeci nezasloužíme trápit se pro někoho kdo o zato a o to nestojí.Holky hlavy vzhůru:-))Někde jsem četla,že když Bůh stvořil ženy a muže,tak rozhodil po světě poloviny pomerančů.Takže zbývá jen,potkat tu svou půlku:-)) Tak co třeba tu energii co vkládáme do myšlenek na bývalého a na to jak ho získat zpět,použít pro sebe.Začněte myslet více na sebe a přejte si partnera minimálně tak silného jako jste vy a tu svou půlku pomeranče:-))
Děkuju Kali za tvou upřímnost. Máš „ho v srdci pořád“ a „už to nebolí“?????? Kéž bych k tomu pocitu, co máš ty, došla co nejdříve. Ale možná ani nevím jestli je to stav, který mi nebude dál ubližovat. Sama se v sobě nevyznám. Zatím nejsem silná ani hrdá. Zatím se ani neumím mít ráda, jsem zlomená. Ale ty jsi mi, po přečtení všech řádků, cos psala i Monice, důkazem, že to jde a vírou, která umírá poslední.
Ještě jednou ti děkuju a přeju ti, abys se ti splnilo každý přání.
Pampi
Pampi, jestli je to už 7 měsíců, co tě opustil a ty píšeš, že ho miluješ… tak něco není v pořádku… asi ses na něj nezdravě upnula a byla jsi na něm závislá, myslím, že tohle není láska. A píšeš, že se „vrátil k rodině“, to znamená, že byl a je ženatý. Tady se nic radit nedá. To je tak, když se zamiluješ do ženatého chlapa…
Kali
Pampi, tvoje otázka je hodně těžká… neumím říct úplně přesně, za jak dlouho se ti podaří zapomenout na partnera.. osobně si myslím, že na něj nezapomeneš nikdy a pokud se ptáš, za jak dlouho to „přebolí“, to je tak strašně individuální, že se na to snad nedá odpovědět, může to být půl roku a může to být rok, záleží na tom, jaký typ člověka jsi.
Pampi, já jsem na tu svou lásku nezapomněla, pokud to takovým dojmem působí, není tomu tak, mám ho v srdci pořád, jen jsem se s tím naučila žít a už to nebolí.
Pampi, zkus být hrdá, postav se k tomu čelem a buď silná. To zvládneš!
Kali
Omlouvám se, holky, že jsem se vám do toho takhle vložila. Já jen ….. partner se ke mě choval podobně jako k Moni. Já jsem ale nebyla tak silná a podlehla jsem svýmu pocitu zamilovanosti strašně moc. Já se stala tím, kdo žebral o lásku a děkoval za každý jeho pohled. Teď trpím a mám pocit, že na to žádná „léčivá pilulka“ neexistuje.
Pampi