Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Nevěra
Dobrý den,v létě jsem se vdávala.Já 33,manžel 32.Zásnuby byly na jaře.V té době jsem otěhotněla.Bohužel jsem potratila v 8.t.Nyní jsem těhotná,ve 4.m.Zjistila jsem,že manžel mi byl od zasnoubení/otěhotnění nevěrný s kolegyní v práci.Stalo se to po jednom večírku.Ona 40,rozvedená,bezdětná,klidnější,působí jako chudinka,pořád něco řeší,stěžuje si.Je pravý opak než já.Já jsem aktivní,impulsivní atd.Chodil k ní 1x za týden či 14 dní.První dva měsíce bylo intenzivnější psaní sms,pak velký útlum.Prý mu bylo i líto peněz za ní.Nikdy jí nekoupil dárek,nebyli na večeři,nic od něj nedostala.Nedokáže vysvětlit proč tam chodil.Prý možná měl strach ze zodpovědnosti svatba/dítě.Litoval ji.Chtěl zkusit,jestli jsou 40 lepší.Zjistil,že má velký problém s dosažením orgasmu,prý v tom byla asi jeho ješitnost.Já mám sex velmi ráda,hodně si ho spolu užíváme.Když jsem se ho ptala v čem byla lepší,tak v ničem.Řekl jí,že když na to přijdu a vyhodím ho,tak s ní určitě nebude.Mně tvrdí,že šlo čistě o sex.Ona se zamilovala.Nyní jsem se dozvěděla,že je o 14 dní déle těhotná než já.Tvrdila manželovi,že bere prášky,ale on o tom teď pochybuje.Po svatbě měli útlum,už tam nechtěl chodit,ona fňukala,naléhala,vyčítala.V té době otěhotněla.Dítě je nechtěné,neplánované.Ona si ho nechala.Manžel chce být se mnou a naším dítětem,těší se na něj.Jí řekl,že její dítě nemá rád.Nevydržela jsem a navštívila jí.Nebyla schopná říct kloudné slovo a pak mi napsala mail,kde byla spousta zloby,špíny,lží.Manžela stále miluji.Řekl mi řekl,že mu těžko uvěřím,ale prý nikoho nikdy nemiloval jako mně.Nevím,jestli jsem hloupá a naivní,ale chci s ním zůstat.Jenom se bojím veřejné hanby.Co mi poradíte?
Podvedená
Teď manžel říká, že si vše uvědomuje, ikdyž pozdě. A že je moc rád za druhou šanci. Jestli to nejsou jenom kecy ukáže budoucnost.
S manželem budeme stavět barák. A chce, aby jednou, kdyby se mu něco stalo, zůstal jenom mně a našemu dítěti. Na to druhé bude platit alimenty, ale nechce aby mu připadl část baráku, na kterém budeme my dva společně makat. Může ho třeba vydědit nebo co s tím?
Podvedena
Myslím, že kdybych si nebyla 100% jistá, že mě manžel miluje a že si neotvírá poklopec při každé vhodné příležitosti, tak by naše manželství pro mě asi nemělo smysl,protože jsme si slíbili lásku, úctu a věrnost!! Podvedené bych přála, aby si to manžel uvědomil, a šanci využil naplno.
Mankaš
Radko, já chtěla cca před čtyřmi lety sepsat něco jako „závěť“, kde bych uvedla, kdo by se o mojí dceru staral v případě mé smrti. Bohužel to v Čechách není možné – právníkem mi bylo řečeno, že v případě mé smrti by soud stanovil, kdo dceru dostane do péče a že můžu být v klidu, že vždy je na prvním místě prospěch dítěte. Takže tomu člověk může věřit nebo nemusí. Od té doby jsem to radši vypustila z hlavy a nepřemýšlím o tom.
Manžel se k tomu všemu zatím staví, jak se staví. Je mi jasné, že s takovouhle situací nepočítal a zaskočila ho. Ikdyž si to měl uvědomovat dřív. Taky jsem mu říkla, že když si začně něco s rozvedenou bezdětnou 40 letou, která sice tvrdí, že bere prášky, tak musí počítat s tím, že to tak není. Jenže, kde v té chvíli měl mozek? V kalhotech.
Já mu nebudu ve styku s dítětem bránint. Uvidí se, jak se k tomu postaví po narození.
Žádnou druhou, třetí . . . šanci nedostane. To jsem mu řekla jasně.
Já žádné sourozence nemám, ona má bratra.
Podvedena
Holky já souhlasím s Jarmuschkou, je jen na podvedené jakou cestu si vybere. Vždyď jí ten její může být klidně už věrný. Třeba se spálil, zkusil si to a teď už dá pokoj. Třeba taky ne, uvidí,že mu to docela prošlo jednou, projde i podruhé. Ale přestaňte s těmi fikcemi. Co když, co potom? Až to přijde, tak to bude muset podvedená řešit se svým manželem. Nevím proč by se měla teď zatěžovat s tím co bude dělat když… Myslím že i tak má starostí dost a proč řešit budoucnost,která vůbec nemusí nastat. Já bych taky možná nedokázala odpustit, nakonec mě manžel podváděl celé desetileté manželství, akorát jsem o tom nevěděla.
A vy to všechny víte? Vy víte, že vám jsou ti vaši věrní? Jste si stoprocentně jisté? Daly byste za ně ruku do ohně?
My máme úplně stejný případ v práci. Ženatý si začal se svobodnou kolegyní. Počali spolu dítě. On od manželky neodešel a je to už 20 let. S dcerou se tedy nestýká, dokonce jí i potkal, když zašla za mámou do práce a dělal jakože ji nezná, i když jí zná. To není od něj vůbec hezký, ale s manželkou je v pohodě a je jí věrný. Lituje toho, že byl nevěrný. Ta kolegyně mu samozřejmě stále něco vyčítá, ale on se s ní moc nebaví, spíš se jí snaží vyhnout. Dcera ale tím, že se s ním nestýká nijak moc netrpí. Má svůj život a nijak o tátu moc nestojí. Já vždy obdivovala tu jeho manželku, že to ustála. Nevím, asi bych to nedokázala. Ale jim se to povedlo a jsou spolu jinak šťastní. Ne že bych s tím vztahem otecXdcera souhlasila, ale je to tak a nikoho(kromě té kolegyně, která věděla,že je ženatý a nemusela si s ním začínat) to nijak netrápí. Ona jich ale v té práci vyzkoušela víc a samé ženaté muže. Nikdo se kvůli ní ještě nerozvedl, jen dělá tím v práci nepokoje. A to není jediný případ u nás v práci, takových tam máme víc.
Já mohu jen konstatovat, že člověk má vždy na výběr a je jen a jen na něm, jakou cestu si vybere. Jen pak musí počítat i se všemi možnými důsledky svého jednání.
Podvedená, držím Ti palce, ať už se rozhodneš jakkoli.
Víš Jitko, a já myslela na totéž – co když ta podvedená nemá v rodině nikoho, kdo by přicházel v úvahu, aby se o dítě postaral. Jen staré rodiče a žádné sourozence.
Mě přijde, že to píše puberťačka. Jedním dechem – vyřeší se to trvalým příkazem, nemá ho rád, nechce ho, a druhým – samozřejmě bych ho vychovávala, kdyby bylo třeba. Vždyť je to nesmysl. Ať si aspoň uvědomí, že i to její chtěné milované dítě může někdy vychovávat ona nenáviděná milenka. Je to přece naprosto to stejný.
Radka
Radko-úpřímně odpovím-z toho co píšeš-v tomto případě-fiktivním, bych svěřila dítě do péče tobě-jako tetě. Podvedená-hrozně mě zaráží věta, kterou prý vyslovil manžel, že neví,proč to druhé dítě nemá rád, že nemůže mít rád něco, co není. Ale tvoje dítě, které čekáš, taky „ještě není“. nezlob se na mě, ale tobě nevadí, že se takhle vyjadřuje o svém dítěti? když to dotáhnu k absurditě-co když si třeba přeje kluka-jeho milence se narodí chlapeček a tobě holčička-stejně tak by mohl říct, že bude mít rád víctoho kluka. stejně tak jako říká ted, že jedno dítě má rád a druhé ne. opravdu nemáš obavu, že jednou bude víc tíhnout k té druhé? k tomu malýmu bude mít určité povinnosti, budou se muset stýkat-leda že by uvedla otce neznámého, což jak píšeš, asi nehrozí. já ti ze srdce přeju v životě jen a jen štěstíčko,
Radko, jsme v právní poradně, i když se tu občas pletou pojmy s dojmy.
Kdo se bude o dítě starat určí soud, bez ohledu na to co se nám tu bude nebo nebude líbit.
Ale prakticky – co když ta milenka nemá v rodině nikoho, kdo by přicházel v úvahu, aby se o dítě postaral. Jen staré rodiče a žádné sourozence.
Ale je úplně zbytečné předjímat, co by kdyby.
Já jen v rámci diskuse chtěla upozornit na různé varianty.
A přestože víš jak bych možná odpověděla – moje sestra je rozvedená od klučičích cca 2 let. Přestože mi bylo jasné, že kdyby se s ní neco stalo, tak by je soud vrznul jejich tatínkovi, kterého 17 let neviděli, byla jsem celý život „připravená bojovat“ za to, aby se to nestalo a abych je měla já – teoria a praxe bývá jiná. Naštěstí jsou kluci již plnoletí a já toto řešit nemusela.
Jitko, píšeš, že v první řadě by dítě dostal otec. Napíšu ti fiktivní dotaz do téhle poradny, a zkus se zamyslet, jak by holky odpověděly (ty ne, tvou odpověď znám:-)):
Zemřela mi sestra. Zůstalo po ní dítě, jeho otec byl a je ženatý, o dítěti se vyjádřil již před narozením, že ho nechce, nemá ho rád. Nikdy se o něj nezajímal. Jen platil alimenty. Nyní chce dítě se svojí ženou do péče. Co máme dělat? Je zvyklý na nás – tetu, strýce, babičku, dědečka, otce nikdy neviděl…Komu byste dítě svěřili do výchovy?
A ještě jeden dotaz. Kdo je nejbližší příbuzný, když rodiče nežijí? babička nebo sourozenec? Teta nebo bratr?
Zkuste holky odpovědět po pravdě:-)
Radka