Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Můj syn ubližuje dětem ve škole i doma sourozenci, pomozte mi prosím
Dobrý den, mám tři syny. Nejstarší je Kuba 10 let, potom je Ondra 7 let a David 5 let. Problémy mám s Ondrou, který začal chodit do první třídy. Už ve školce jsem věděla, že paní učitelka si na něj hodně stěžovala. Chodili společně s Davídkem do školky a tam jsem i hodně slýchávala, že ho Ondra pořád bije, bere mu hračky a já jsem se to snažili řešit domluvou. Když Ondra začal chodit do první třídy, tak paní učitelka ve školce říkala, že David je o 100% lepší a klidnější,protože už je sám. Všechno to vyvrcholilo dnes, když mi paní učitelka volala, že Ondra strašně od prvního dne ve škole zlobí, bije děti na chodbě o přestávce, v hodině není pozorný, neposlouchá a když mu paní učitelka řekne, že to nemá dělat nebo naopak to udělat má tak je mu to šumafuk. Každý den se s ním učím, vysvětluji mu všechno a dnes se to ve mě všechno zlomilo. Mám sto chutí ho pořádně seřezat, seřvat a dat mu pořádný ultimátum. Omlouvám se, ale jsem ještě v tak hrozném naštvání…Paní učitelka mi říkala, že dnes tahal svýho spolužáka za krk a shodil ho na futra od dveří a museli mu ošetřit obočí, protože ho má naražený. Já ted musím jít za jeho maminkou a omluvit se za mého „zlobivého“ syna. Já opravdu nevím, co s ním mám dělat. Kuba a David se chovají slušně, jsou naopak na ně samé chvály, nevím, kde jsem udělala chybu v Ondrovi. Když příjdou domů ze školy, Davídka nevidí celý den, a jak se vidí prvních 5 minut,, už se provokují, zlobí a já slyším jenom žalování. Na Kubu si Ondra netroufne, protože je nejstarší, ale s Davidem…prosím pomozte mi jak šlápnout na nejlepší start výchovy mého syna aby si vážil svého bratra a spolužáků. S pozdravem Kalinová Iva
Kalinová Iva
Dobrý den Ivo, taky vám držím palce, ať to zvládnete. A co tatínek, ten se do výchovy nezapojuje? Já mám zatím dítě jedno a to dvouletou dceru, ale je to divoška a vždy, když zakročí manžel, není potřeba nic říkat dvakrát:-). My jsme s manželem zastánci přísnější výchovy, ale u naší dcery vidím, že jsme udělali dobře. Tak hodně sil!
Jitka
Ivo, držím palce, určitě to ponese ovoce.
Moc vám všem děkuji za vaše rady a už včerá jsem to začala řešit. Mamince jsem volala a omluvila se za svého syna. A dnes ve škole se musí omluvit před paní učitelkou spolužákovi, kterému ublížil a paní učitelce slíbí, že bude paní učitelku poslouchat, neodmlouvat a bude hodný. Taky jsem ji psala dopis i s tím, že se v pondělí za ní zastavím co a jak. Já nevím, ale tělesných trestů ve škole mezi učitelem a žákem se nějak bráním, ikdyž by to zasloužil, tak tohle asi si budu řešit sama doma. A že taky včerá dostal, tak mě asi ještě rozčílenou neviděl. Jak uslyším, že někomu ubližoval nebo neposlochal, tak bude zle..musím být hodně důsledná. Ono se to pěkně píše ale dodržet to, to bude práce, jsem trošku matka, která dává mírnou volnost a doplatila jsem na to u prostředního syna. Děkuji vám 🙂
Iva Kalinová
Leni :)))) jo jo 🙂
Já si jen vzpomínám, když našemu prvnímu prostřednímu 🙂 byly asi čtyři roky, škaredě nadával paní sousedce. Dozvěděli jsme se o tom až od jejího manžela – byl tehdy s bráškou chvilku venku sám (než jsem pro něco doběhla domů) a za tu dobu na ni stačil něco pokřikovat.
Když jsme se to dozvěděli, dostal – docela dost – a okamžitě jsme se šli omluvit. Nechtělo se mu do toho, srdce mi trhalo, jak byl uvzlykaný a nešťastný…. ale od té doby se nic takového neopakovalo. Svérázný je odmalička, ale myslím, že tady to nastavení hranic a důsledné trvání na omluvě mělo svůj význam.
Já osobně taky moc na všechny ty psychology nedám – nebo lépe řečeno, myslím si, že polovina případů by vůbec nebyla nutná s psychologem řešit…. na druhou stranu si ale myslím, že u 7 – letého chlapce už nějaká ta porada v PPP bude potřeba. V tomto věku už děti nejsou tak tvárné, jako třeba ve třech letech, tady může psycholog aspoň poradit.
každopádně vám moc držím palce, ať to zvládnete!
Milá paní Ivo, já si myslím, že chybu jste nemusela udělat nikde, že váš prostřední syn má prostě takovou povahu danou od „Boha“, tak si to nevyčítejte. K psychologovi bych na vašem místě se synem určitě zašla. Bude to určitě běh na dlouhou trať – držím palce!
(Co si pamatuju z dětství – v naší třídě na základce se chovalo cca 5 kluků tak, jak popisujete. Nevím, co s nima rodiče dělali, ale teď, když je občas potkám v dospělosti, jsou úžasní :-)))
Já mám taky tři děti a prostřední se nijak nevymyká… Je to sice svéráz, ale nikdy nikomu neubližoval, nikdy si na něj nikdo nestěžoval. Musíte se zamyslet, jestli neměl nějaké výhody, když se narodil jako mladší vůči staršímu a pak naopak nevýhody, když se po něm narodil ještě další bráška. Pokud je agresivní i doma, řešte to, klidně ručně. Ty ublížíš, já Tobě předvedu, jaké to je. Určitě se stavím za osobní omluvu spolužákovi i jeho mamince, ať si to vyřeší sám, bude to pro něj určitě poučné. Nevím, jestli je agresivita projevem hyperaktivity, ale poradnu zkusit můžete, i když já osobně na všechny možné psychologické poradny moc nevěřím, ale to jen můj názor. Držím palce, ať to zvládnete.
Ivo, my máme syny 9,6 a 2. Prostřední má též svá „specifika“. My už jsme to řešili ve školce. Též přes PPP. I když se to jeví jako primitivní a zvláštní, bylo nám doporučeno rozebírat jednoduše leč důsledně, co je „dobré“ a co je „špatné“. Opravdu to hodně funguje. Motivovat, odměňovat(případně i nějaký systém typu „za dobrý den hvězdička, za víc hvězdiček odměna“), vytáhnout z kolektivu(změnit stávající vazby – ve školce to je jednodušší než ve škole), říkat ne „to se nedělá“(protože to je logický nesmysl, který chytré děti rychle chápou), ale „u nás doma se takto nechová a chovat nebude“. Najít si víc času na povídání, třeba před spaním. Důslednost ale i vlídnost. Není to jednoduché.
Držím moc palce!
ja bych to taky povolila:)…..
myslíš ? Brmbul ? já bych to povolila:-)
možná by pomohlo ho zapsat do nějakého kontaktního sportu:-) fotbal,hokej,tam by vybil energii a zároveň dostal lekci disciplíny,férovosti a slušného chování.
Taky bych řekla,že prostřední děti jsou takové-.že je nutné k nim přistupovat trošku jinak:-) možná si tím vynucuje pozornost okolí-protože on není ten nejstarší-první milovaný-a ani ten benjamínek opečovávaný…takže možná by pomohlo dělat více věcí spolu-zapojit ho do chodu domácnosti a chválit,chválit chválit…možná zkuste odměny za dobré chování…když nebudeš nikoho tahat nebo bít tak bude to a to. K
obecne „prostredni deti“ byvaji takove……
mozne to karamelko neni….a myslim ze by to bylo ponizeni toho maleho a bylo by to jeste horsi….