Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
dětská psycholožka II
ahojky,tak jsem si dneska byla pro zprávu u ,,paní“ doktorky psycholožky. No opět ledová sprcha…napsala,že malý má extrovertní chování,že u něj nemám vcelku žádnou autoritu,poslechne jen velmi málo i když příkazům rozumí,pamět špatná-(i když panenku pod krabičkou našel:-))že ke konci sezení byl instabilní:-))
Většinou psala,že kresba,motorika atd odpovídá 2,5-3letům–má 3roky takže mi to přijde normální a taky je to tím,že byl v cizím prostředí..což ale ona nechtěla uznat.
Psala.že reaguje často zrcadlově-což je symptom pro ADHD a proto navrhuje další kontrolu za 2měsíce—se mnou ale mluvila tak,že je to ve 3letech běžné a že se to většinou srovná.
říkala,že je nutné aby poznal domácí zvířata a mláďata..říkala sem ,že to už umí..ale že pod tlakem prostě nereagoval..to se jí nezdálo.
Taky tam napsala,že mám špatnou výchovu.
No ukončili jsme to tím,že jsem řekla,že budu hledat odbornou pomoc a hlavně radu jinde..na to se naštvala,že je to teda moje věc,ale ať se nedivím..že maminky se pak diví,že jim nikdo nic neřekl-řekla sem že to beru na vědomí ale že od ní sem slyšela,jen že si mám poradit sama…na to ,řekla ať nepřekrucuju fakta a nešířím o ní takové informace:-)))) no řekla sem znovu ,že mi tohle řekla a neporadila nic konkrétního a že nechci malého dále stresovat a přijdu kdyžtak v 5ti letech….a taky ,že to proberu s dětskou doktorkou…lapala po dechu a rozloučily sme se..ještě za mnou vyběhla na chodbu,že sem jí nedala 30,- kč za konzultaci..
u dětské sem se ,,vykecala“ a ta mi řekla,že mi říkala abych tam nechodila:-))) což je pravda….a že malý je aktivní,ale že je inteligentní a prostě naše generace je ve výchově k dětem jiná a doba je jiná,rychlejší a agresivnější a je to moc těžké každému vyhovět. Že mám být důsledná a když něco zakážu tak na tom trvat a ty hranice mu tak dát. Že potřebuje být hodně venku a vydat energii…všechno tohle vím a dělám…
Uvidíme ve školce co bude a taky od kamošky učitelka co se věnuje aktivnějším dětem mi snad poradí..pak to sem napíšu..třeba to někomu taky pomůže zvládnout dítě. K
Karamelko,
to byl jen příklad z mého života.
Jak si vzít pro sebe z vyjádření psycholožky to nejlepší, co můžu. Pro mě to bylo tohle, pro Tebe třeba něco jiného. Zbytek zmuchlej, zahoď, a už se tím netrap. :o)
No jo Dando,jenže u nás je to trochu naopak…já syna beru jaký je a chci mu ulehčit život mezi ostatními..a psycholožka řekne,že jsem na něj měkká a že nemám autoritu-což není pravda-on mě poslechne,dostane na zadek,zvednu hlas,dodržuju pravidla..ale prostě na provázek si ho nedám..chtěla sem liberální metodu usměrnění..dostala sem ledovou sprchu,že si za to můžu sama,že mu tím vlastně ubližuju-že neposlouchá na slovo a že je to moje vina,že je divoký..hmmm těžko se s tím srovnat jinak než to prostě nepřijmout a hledat pomoc jinde.
Karamelo, já byla s dcerou u psycholožky před třemi lety také…z důvodu, jaký popisuje Virenka, jsem vybrala takovou psycholožku, aby to pak dcera neměla v papírech (tzn. o naší návštěve neví ani obvodní doktorka, sehnala jsem psycholožku přes Linku důvěry).
Dcera byla extrémně bázlivá a já to chtěla řešit…prostě jsem chtěla, aby byla jako ostatní. Psycholožka mi řekla taky pár věcí, které se mi nelíbily (slušným způsobem!) a já jí dokázala dát za pravdu stejně jako Dáša až po nějaké době -cca po roce, po dvou letech.
Asi nejdůležitější radu, kterou mi dala a která by Ti mohla být taky užitečná, byla: NEŘEŠIT TO TOLIK!!! Zkus přijmout syna takového, jaký je a neřeš, že se chová trochu jinak než ostatní děti a oběma se vám uleví (moje zkušenost 🙂
Psycholožka mi mimo jiné řekla, že problém nemá moje dcera, ale já, když mi její chování přijde divné…To víš, že se mi to nelíbilo, ale časem jsem jí musela dát za pravdu…(i když musím říct, že problém mají tím pádem i učitelky v MŠ, ty docela šílí :-)))
Držím palce…a bude to dobré, uvidíš!
Vlaďko,no:-) řekla bych že v tomto s malým docela dost souzním..když se začne vztekat je mi to jasné,proč…naprosto chápu,že jednou povolená věc se nemá zakazovat a když vidím jak je ho všude plno a jakou má radost a nutkání pořád něco dělat:-))) taky mě jisté věci nedovolí sedět na zadku:-) a vysvětlovat 100x dokola příbuzenstvu jak funguje pravidlo zákazu a dovolení..ach joooooo….vychovávám všechny okolo.
tatínek si zase nechá všechno líbit-pro malého je klouzačka a koník v jednom…a tatínek se s ním tahá o vláček a hračky uklízí stylem ,,skopnutí“ do rohu….jj,je to moc těžké…dnes a denně opakuju,že o věcech se nebude diskutovat-a když se zakáže tak se za 2vteřiny nepovolí a aby si manža rozmyslel co malému zakazuje a pak pod nátlakem psích očí povolí:-) pro něj je to hra..pro mě pak denní realita a boj.
Dášo já to mám vyřešené:-) určitě malému neplánuju celý den:-) nechám ho s hračkama-maximálně vytáhnu kostky,vláček,puzzle a řeknu hraj si:-) odpoledne pak jdem ven -na hřiště a tady zase funguje malý sám…zapojí se do hry s dětmi,nebo je i vybízí a volá na písek,nebo na klouzačku..zase se zapojím třeba se stavěním hradu a pak lopatku předám:-) večer hrajem pexeso,kreslíme,čteme. K
Karamelko, já měla na mysli spíše Tebe, než dovednosti malého. Nepochybuji o tom, že je schopný se cokoliv naučit, co odpovídá jeho věku.
Mě třeba psycholožka takto naučila myslet i na sebe (pravda, zcela jiným stylem, než ta “vaše“, naše byla zlatá), a neobětovat celý svůj den dítěti. protože ikdyž potřebují naši pomoc, věnování, musí se umět zabavit taky samy. To si uvědomuji až teď, kdy mám děti velké, a ony pořád čekají, že jim já něco vymyslím, ač to už několik let nedělám…
Dnes bych dítko od začátku vedla k tomu, že maminka je sice jeho, ale nežije pouze pro něj, aby mu zaplňovala veškerý jeho čas. Aby se snažilo taky trochu samo.
TOTO JE JEN PŘÍKLAD!
Tenkrát jsem to skoro vůbec nechtěla přijmout, že mi říká, abych se snad dítěti tolik nevěnovala…! Ale ona měla pravdu. To pociťuji až teď. Pravda, jednala se mnou zcela jinak, nebyla arogantní, povýšená, nehodnotila…díky jí.
Já si nemyslím, že je tedy až tak blbost chodit s dítětem k psycholožce. Prostě jsi jen narazila na tu nesprávnou. Patrně.
Virenko, jo jo, ráda by věděla :-DD
Oni tam budou děti ze dvou tříd školek, hodně dětí tam Terezka znát bude… Já jsem takovej pesimista – no bojím se, aby Terezka neskončila buď sama (já nevím, jestli bude lichý počet dětí), nebo s holčinou, či chlapcem, s kterým se nesnese…
No jo, doufám že to bude ok 🙂
Kamčo, ono ve 3 letech Terezky jsem to ještě nepozorovala ( ve 3 letech to byla totální neřízená střela), ale teď vidím, že velkou část povahy má po mně – bohužel dohromady s manželovou cholerickou povahou, fakt výborná kombinace :-DD Ale většinou už vím co jí vadí, proč jí to vadí a snažím se vydedukovat, co mě by přimělo ke změně názoru a chování. A často mi to i vyjde 🙂
VlaďkaP
Virenko,no do školky už jsme přijati a papír má dětská doc,která je úžasná:-)-přemýšlím jestli si ho nenechám,při změně.teď při stěhování:-)))))
Já jsem ochotná změnit přístup,jsem ochotná pro malého něco udělat….proto jsem tam šla,kdyby mi na něm nezáleželo tak bych neřešila vůbec nic-tak to vidím,no…asi to první dítě je prostě takový záběr na psychiku.
Dášo,jj měla pravdu,že nekreslíme,že nechtěl říkat zvířátka…trochu jsme Zbořkovatěli:-)…ale stačil týden s encyklopedií zvířat a všechno zná..on je jak hubka:-)
Ve školce jsem se o ničem nezmiňovala-popsala jsem jaký je,jak se chová,co umí a neumí…normálka.
To je tak, když si někdo myslí, že všemu rozumí, všechno zná, a ví co si kdo myslí. Mám takovou obvoďačku, taky píše šílenosti do papírů (mých!), a mám ji ráda jako osinu v zadku.
Pryč od paní doktorky. Však tam už nemusíte.
Takové jednání psycholožky není správné.
Nicméně popřemýšlela bych nad tím, v čem případně měla pravdu. Ony ty věci, co nás nejvíc rozčilují, často rezonují s tou částí naší osoby, kde cítíme slabinu. Takže si z toho vem co nejvíc ponaučení pro sebe a zbytek pusť z hlavy.
Tuhle vetu-vliv rod.prostredi..a spatna vychova,pouzivaji odbornici i na muj vkus,prilis casto-)))Vzdycky jsi vzpomenu,jaci oni samotni jsou v rodine,k detem,ve vztahu k lidem???-)))))
Jessica-rozlitana-))
Vlaďko, neboj :-))) Určitě nejde Terezka do školy jen s dětmi, které se všechny mezi sebou dobře znají. Většina učitelek se hlavně v první třídě snaží udělat z dětí kolektiv, ne uskupení dvojic či trojic… Chápu, že zrovna Terezka by ráda předem věděla, s kým si sedne. Jsem ráda, že Tomášek na tento aspekt školy zatím vůbec nepřišel, asi mu to budu muset aspoň naznačit, taky není rád, když se děje něco, co vůbec nečekal… Všichni jeho blízcí kamarádi jdou do jiných tříd…
Karamelo, nemám vůbec co dodat. Četla jsem oba příspěvky a snad jediné – příště si dobře rozmysli, jestli je opravdu nutné někam chodit. Ono totiž poznámky typu “matka má špatnou výchovu“ se táhnou jak žvejka za tebou, ale hlavně za malým, ne každý, ke komu kdy půjdeš, tě bude aspoň trochu znát, a doktoři i psychologové čtou přípis kolegy pomalu jako Písmo svaté :-((. Takováhle kopie přiložená k žádosti do školky ( a naše psycholožka zasílala zprávy iniciativně sama!) je pro tříleté dítě teda něco.
Tedy, nijak ve zlém, to jen že jsem sama zjistila, že konkrétní nápomocné rady se rozhodně nedávají, pilně se ale rozdávají nálepky s diagnozou, s problémem, nejlépe obohaceny komentářem o vlivu rodinného prostředí…