Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
nezvladatelné dítě
Dobrý den,mám čtyřletého syna a nevím si s ním rady.Je docela nezvladatelný.Nemá respekt z nás rodičů ani jiných rodinných příslušníků.Vždycky musí mít poslední slovo je šíleně drzý.Každý ho musí poslouchat jinač je zle vzteká se máchá kolem sebe rukama,když mu dám na zadek tak stejně ještě zařve že jsem to neměla dělat nebo že to bylo naposledy atd.I v kolektivu ostatních dětí prosazuje svou a když ho někdo neposlouchá tak se ožene.Je jedináček možná je to i tím,možná jsme ho rozmazlili a ted nevíme co s tím.Je to ostuda s ním někam jít když mu něco zakážu tak mně okřikuje jak malé děcko.Prosím poradte bití nepomáhá domluva taky né a když sme zavedli za špatné chování černé puntíky tak v momentě kdy dostal puntík papír vyhodil.Předem děkuji jestli mi někdo poradíte.Edita
Edita
SNAŽÍM SE BÝT TRPĚLIVÁ lidi kolem mě říkájí, že jsem až moc opravdu se snažím řešit v klidu.Slovo musíš asi používám dám si tedy na to pozor. večer hokonejším, ale to mě začne i mlátit a v tu chvíli odcházím se slovy, že se vrátím až bude hodný. ve školce skoro není jsme nemocný ted má zápal plic musím jít tak pak to dopisi diky moc
lenka
U nás taky funguje se začít v napjaté situaci smát:-) místo facky malého zlechtám a uvolním se já i ON:-)
Dítko si nás bude pamatovat jak jsme ty konflikty řešily-nebude si pamatovat o co šlo,ale to jestli to končilo fackou. K
Lenko-dítě kopíruje to co dělají dospělí-proberte doma s manželem jak jednáte Vy s malým-taky na něj mluvíte musíš,nesmíš,dělej,pohni,běž pryč? No někde to slyšet musel:-)
Zkuste se přemoci a nasadit laskavou tvář-zkuste příkazy opakovat,dokud je neudělá-i 10x-20x. Pokud se vzteká-odvést do pokoje zavřít dveře a dojdi až budeš hodný. Nebijte ho za vzdor-jen v situaci,kdy je to pro něho nebezpečné-utíká na cestu,nebo si chce hrát s nožem,leze na okno apod.
On dobře ví,jak Vás to vytáčí a bere to jako určitou pozornost,kterou mu věnujete-děti jsou takové.
Zkuste vymyslet nové činnosti,zkuste nové kroužky-cvičení,plavání-aby měl motivaci se chovat slušně a rozumně. Možná by potřeboval pevný řád dne-kdy snídaně,kdy hraní,kdy jít ven. Co ve školce-jak to zvládá ?
To co dělá v noci jen zase jen souhrn jeho pocitů ze dne-co uděláte když Vás vyhazuje z pokoje? řešíte to opět silou a mocí,nebo trpělivě konejšíte? Podle mě je to jen skořápka,která potřebuje rozbít-ale spíše laskavostí.
Říkejte mu jak ho máte rádi,chvalte ho-bude se snažit zalíbit a zavděčit. Vysvětlujte a dávejte příklady-nebuďte negativní,dávejte mu vybrat co bude jíst,co si obleče apod-eliminujte stresy.
Kapka na triku u nás taky neprojde,nebo mokrý rukáv:-)))
Ječet na Vás nesmí a NIKDY si nesmí nic vyječet nebo vyvztekat-NEPOVOLIT!!!! nebijte ho-ale šupněte za dveře a vydýchejte se:-) pak mu vysvětlete,že když něco chce tak se říká prosím a neječí se u toho. Že buď počká nebo nebude NIC a dodržte to.
Tím,že povolíte mu jen ukazujete,že to jednou jde a když mu podruhé dáte přes pusu za stejnou věc tak je to jen VAŠE CHYBA. Dítě se bude chovat podle toho jaké mu nastavíte hranice. K
dobrý den mohla by jste napsat jak jste to nakonec zvládla. Náš sin dnes3,5r je ted děsný. tvrdohlavej, neposlouchá,vzteká se,v noci zespaní ošklivě říká jdi pryč, já tě tu nechci a to am ani nejsme, když přijdem tak je to horší tak zase odejdem toi ho popadne hysterák at tam mamka zůstane, když zůstanu tak mě vyhazuje a říká, že mě nemá rád pak ho to přejde někdy se omluví někdy ne. Už nevím jak na něj od roka dostával na zadek, protože se vztekal nepomáhá ani domluva ani do kouta ani zavřít v pokoji, snažíme se být důslední občas povolím jinak bych byla snad už v blázinci. Když má kapku na triku tak hned triko nové. Ted jsou jeho věty ted hned mami musíš. tak mu říkám, že nic nemusím, že se musí naučit vydržet aspon chhvilku bez úspěchu.jsou dny kdy je hodnej prosí uklízí akorát je lakomej s hračkama jak kdy. ted tu taky na mě ječí už jsem mu dal i přes pusu, ale nerada už fakt nevím ted je pořád nemocný tak je to možná trošku tím díky za rady a omluvám se za hrubky Lenka.
LENKA
soňo, pokud to nebyl fór, navštiv rychle psychiatra. potřebuješ ho a tvé holky asi budou potřebovat psychologa.
Radka
Mám dvě holky jsem na ne sama 15 a 14 a když je toho už hodňe tak máme na určeném mísťe plácačku na mouchy a kabel od kazeťáku plácačkou je trestám nejčasteji kabel beru jen výjimečne protože to s ním hezky bolí a to si musí zasloužit, holky už znají co a jak vždy v pátek večer je trestám když je za co bývá to tak jednou za 4 týdny. Musí si vylézt do křesla v pokojíku spustit džíny a kalhotky máme domluvené i čísla plácačkou 10 nebo 20 a kabelem 15 počítám im já a kabelem dávám skutečne vyjímečne za kouření pití a záškoláctví pak je projdou ty chute
soňa
Jsem v podstatě sama ještě dítě, ale něco bych k tomu ráda řekla. HLAVNĚ PROSÍM ŽÁDNÝ KŘIK! Můj otec na mne odmalička křičí kvůli každé pitomosti. častokrát jsem litovala že si mamka vzala takového výbušného vzteklouna. Křikem si u mne snažil vybudovat respekt. Nikdy mě nebil, to se musí uznat. Nedávno se po mne sice chtěl ohnat, ale matka mne „kryla“ takže se nakonec „uklidnil“… Jen vám chci říct abyste na ně byli hodní už odmalička – děti NEZAPOMÍNAJÍ… Dodnes si pamatuji každý okamžik pláče, křiku a rozbitých věcí, který jsem kdy zažila.. Snad časem zapomenu, nebo odsunu do dalekých vzpomínek…
Jak jsem přicházela do puberty, začala jsem se vzpírat.. táta zjistil že u mne ztrácí respekt a tak si ho snažil znovu vybudovat – KŘIKEM.Reagovala jsem klidně – naučila jsem se nebrečet, neboť to u něj vyvolá další příval vzteku. Jenže můj klid ho samozřejmě vytočil ještě více.. :D…Zalezla jsem do kouta a brečela… Byl tak děsivý, připadala jsem si nemožná, hnusná a odporná.. Mé sebevědomí je dodnes v háji.. a jestli mám k otci respekt? Můj bratr, který se stane za měsíc plnoletým, mi po (zatím) největší jednostrané „hádce“ řekl pro mne velice důležitou větu : „Já vím… Je VELKÝ rozdíl mezi strachem, a respektem…“
Martina
Ahoj Edito,výchova je hodně těžšká,ale musí mít určitá pravidla-hranice.A ty hranice vytváří rodič sám,každé ditko si dovolí tolik kolik mu rodič dovolí,v žádném případě násilí,emoční agresivita a křik nepomůže,to je pak rodič obrazem a pěstuje to v dítěti.Zkus najít cíle a motivace pro dítě a hlavně za každou maličkost chválit a povzbuzovat.Při vztekání zavři dítě do pokoje a at trucuje,ale v žádném případě nesmí cítit,že ti je to líto děti jsou podšívky mazané a nás rodiče tím vydírají memu synovi bude 15 let a taky to zkouší co povolím a co ne a zákaz vždy musíš dodržet.Bud hodně silná a vše v klidu
lada
Ahojky Lidko jsem „ráda“ že v tom nejsem sama.Můj syn má aspon občas své klidné dny kdy fakt nezlobí (na jeho povahu samozdřejmě).Ráda bych s tebou byla v kontaktu třeba si navzájem trošku pomůžem a nebudem v tom samy.Dávám ti tady svůj mail tak to bude asi lepší a ozvi se pa Edita editatvardkova@seznam.cz
Edita
Ahoj Edito, když jsem četla Tvůj článek, měla jsem pocit, jako bych to psala já sama. Mám 4letého syna, takového vzteklounka a chová se úplně stejně jako ten Tvůj. Kdybych popisovala jeho chování, opravdu bych se opakovala po Tobě. U nás je pouze jeden rozdíl, že syn sourozence má, ale dospělé, kteří s námi už nebydlí, takže je syn v podstatě jedináček. Chodí na dopoledne do školky, ale i tam má trable se svým chováním, nechce spolupracovat s ostatními dětmi, dělá si co chce právě on. Ve školce, doma, venku..všude.Neposedí, vrtí se, pořád něco vykřikuje, je hlučný, a to nepíšu ještě o tom, jak se předvádí, když k nám přijde návštěva. Jsem také bezradná, už nevím, co na něj vymyslet. Nepomáhá bití, křik, když mu zkusím domlouvat a jednat s ním po dobrém, jakoby vycítil, že polevuji a ,,jede nanovo“ .Zkouším hledat různé články, rady a doporučení, lékaře, či psychiatra jsem zatím nezkusila, i když mě to už také napadlo.Byla bych moc ráda, kdyby jsi se mnou mohla zůstat v přátelském kontaktu, abychom si mohly vyměňovat svoje výchovné úspěchy, či neúspěchy. A protože vím, jak to u nás chodí, přeji Ti hezký klidny den! Lidka