Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Setkání s tátou
Vždycky jste mi tady hezky a rozumně poradili a tak i dneska mám problém a tak to bude asi možná velká diskuze, hodila jsem to sem.
Vyrůstala jsem bez táty, bil mojí mamku a tak se s ním rozvedla. Moc si ho teda skoro vůbec nepamatuji, nebral si nás vůbec. Maminka nás dobře vychovala, měla 5 dětí, sama byla. Mám inzerát na jedné seznamce na netu a tam jsem i narazila na mého “tátu“. Hledal tam babu. No napsala jsem mu ale nepoznal mě. Pak se mi omlouval a že by mne rád poznal a že by měl zájem o bližší setkání. Nevim jestli se s nim mám poznat, to co udělal mamince, že o nás celých skoro 30 neměl zájem, nic za tu dobu neposlal, žádné dárky, pohled nic. A teď má po 30 letech zájem? Nevim jak reagovat, i když je to můj otec ale nic k němu necítím a jsem vdečná jenom mamince. Mám nemám?…
Dando, na Poštu moc nekoukám, ale žila jsem pár let s “klukem“, co měl z prvního manželství dítě. Manželku snad tedy nemlátil, ale s dítětem se nestýkal. Bylo to pro něj prostě pohodlné. Nemusel vymýšlet program pro dítě, nemusel pro ni jezdit a zase ji odevzdávat, investovat peníze do ZOO a cukráren, ale mohl je radši investovat “lépe“ do svého auta, svého zevnějšku nebo svých dovolených či mejdanů… Prostě jen pohodlí. Do jaké míry v tom nepůjčování dítěte na víkendy měla maminka, nevím, nestarala jsem se. Ale chlapi podle mě nemají tak zakódovaný v sobě ten pocit lásky k dítěti jako my ženské, snahu starat se, podílet se na výchově, i když se s (ex)partnerem se už nemůžou ani vidět, ani cítit…
No, mimkys, jsem zvědavá, co napíšeš po setkání. Někdy je zajímavé vyslechnout si názor toho druhého, zvlášť, když to člověk slýchal jen z jedné strany – nevím, kolik jsi toho sama zažila a na co vše se z dětství pamatuješ. Určitě ale stejně všechno, co ti bude říkat, ber s rezervou… Každopádně držím palce!!! 🙂
Jessico jdu až příští týden ale je to pravda co píšeš. Uvidim těšim se ale i bojim, uvidim.
Omlouvam se za vynechana pismenka a preklepy,rozrusilo me to o tom psat,omlouvam se Jessica
Pokud jeste neni “pozde na radu'..Ja osobne zazila hrozne dectvi,dokonce,jako nejstarsi,jsem byla i na tehdejsi WB..
Muj otec mamku bil,ponizoval..nemuzu o tom ani psat…Pro me byl otec pak mancin pritel,to uz jsem dospivala..Dnesni situaci mam takovou,ze jsem se s ni ,po letech setkala,bydlela jsem tenkrat ve stejnem meste,jako on..Presto vsecko,cim si mamka /i my|,deti,prosla,je zvlastni,ze si pamatuju,ze otec me ucil psat,podporoval me v tancovani,jezdit na kole..kdyz bylo vse jeste dobre..I ted,v dospelosti,mam pocit v srdci,ze on byl ten,co daval vice citu do deti..Jenze se s mamkou proste nikdy nemeli potkat,zalozit rodinu..NEdokazu omluvit jeho chovani,to nikdy,jen vim,ze v nestastnem vztahu,hadkach je pak rychla cesta i jinym hruzam,to vypne mozek a vsecko,deti,nedetiALE NEOMLOUVAM TAKOVE CHOVANI,ZLOBIM SE NA NEHO,ALE I NA MAMINKU,ZE NAM TAKOVE DECTVI UDELALI….Neni mi lhostejny,zna i me deti,piseme si,co jsem za morem..ja ho mam jako meho sploditele,je mi ho spis lito,zije uplne sam,mam ho i rada,ALE..Nemluvi o me mamce spatne, ani ona o nem,je to takove zvlastni ,nedoresene,mamka mi dokonce rekla,at na neho uple nekaslu,ye je to presto muj tata…ja si to tahnu celej zivot,snazim se delat opak,mam skvelou svou rodinku…. JEn to pisu a brecim..Je tezke ti radit..
JEn ti chci rict,ze ikdyz ti maminka rika,ze mas udelat,jak chce,tak ji to urcite boli,ze se potkate,vim to i z pohledu sveho- muj exmanzel se o deti nezajima uz 4 roky,8 jsme rozvedeni,uplne je vymazal za zivota..A ja, ikdyz vzdy budu respektovat rozhodnuti deti,zda ho nekdy navstivi,vim,za me to bude bolet,tam uvnitr,k vuli nim,jak se k nam choval a jak se o ne nezajima..ani nevi,ze jsme za morem,ani nevime,zda ziji i jeho rodice,babicka deda,ani ti na deti zanevreli,bohuzel..Vidis,mi se ptame a on ani nevi,ze ma deti,uz jsme taci.Jessica
Tak jsem se rozhodla jak se asi dalo čekat… Příští týden se s otcem sejdu a asi vezmu s sebou i moje dvě cácorky a půjdeme na hřiště, holky se tam vyblbnou a já budu mít čas si s ním pokecat a tak. Napíšu pak svoje dojmy a zážitky… Pavla
Babofka, tím usnadněním myslím to, že dokud byla Mimkys dítě a tátu potřebovala, on se nestaral. A teď, když je Mimkys dospělá, on by začal “sklízet plody“ toho, jak dobře jí maminka vychovala…a on na tom nemá vůbec žádnou zásluhu…Prostě podle mě bez práce přijde k hotovému! Omlouvám se za cynický rozbor, ale líp to vyjádřit neumím…
V Poště pro Tebe bylo spoustu takových příběhů – dcera nebo syn hledá biologického otce, ten ve studiu zabrečí, jak strašně chtěl v dětství svoje děti vídat, ale OPRAVDU nemohl. Pak se obejmou, zapláčou společně a … KONEC, otec opět zmizí a nedá o sobě ani vědět…
Mimkys, pokud se s otcem sejdeš, nenech se prosím dojmout příběhem o tom, jak se o vás chtěl starat ale nemohl…kdyby chtěl, tak mohl, věř tomu…
Mám 5ti letou dceru, o kterou se otec nestará – nikdy jí neviděl, jen občas milostivě zaplatí. Teď má dcera čerstvě “náhradního“ tatínka, lepšího si nemůžeme ani přát. A představa, že jednou půjde hledat toho svého “pravého tatínka“, mě zraňuje už teď…
uz jenom to ze o tom uvazujes a chces radu od nas ….jsi rozhodnuta se s nim sejit:)..to je psychologie:)
babofka…co si o nem ma myslet kdyz ho nezna?…jak muze vedet jak to bylo?…me jako matce by to ublizilo pokud by mi byvaly manzel udelal neco zleho a syn se snim za mymi zady spojil…
Těžká otázka a ještě složitější řešení. Karamela má určitě pravdu v tom, že ti bude hrát na city a snažit se v tvých očích očistit a hrát si na takového, jaký vlastně není a snad ani nikdy nebude. Nedělej si iluze o tom, jakého člověka vlastně uvidí – i když je to biologicky tvůj táta. S mamkou bys to možná měla probrat lépe a podrobněji než jen po telefonu, určitě to bude hodně přínosné a možná bys to měla udělat ještě před tím, než se s ním setkáš. Každopádně právo na setkání s otcem máš a záleží na tobě, jakým směrem se všechno bude odvíjet.