Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Vadí vám kouření ???
Tak mě zase napadlo založit diskuzi o kuřácích. Chtěla sem už dlouhou dobu ale nějak na to nebyl čas. Napadlo mě to ve chvíli kdy jsme já a můj manžel leželi na koupališti na dece s naší 27měsíční dcerou a 5 měsíčním synem a asi metr a půl od nás si zapálila nějaká paní cigaretu. Všechen dým nám letěl do kočárku a té paní to zřejmě nevadilo. BOhužel s takovýmto přístupem kuřáků sem se setkala hodněkrát. Ikdyž vidí ve svém okolí malé dítě zapálí si. Jednou sem se i ozvala ale pánovi to nebylo po chuti a oháněl se slovy typu Svobodná země, on si může dělat do bude chtít. Jenže my máme také právo na svobodu a můžeme se rozhodnout že nám to vadí.
Zažili jste někdy něco podobného? Jak byste situaci řešili vy?
Tak Vám musím oznámiti,že začátek školního roku zvládám dost omezovat-cigarety.
Né,že bych si dala přecevzetí,ale zkrátka není čas.Pořád se něco děje,Mám šílenou chuť si zapálit,odbavím cestujícího,chci vstát od okýnka a už se na mě culí další.Jen vzdychnu a než se naděju je hodina pryč a chuť se někam vytratila…
Od šesti ráno co jsem zasedla do pěti večera jsem “zvládla“ tak ve fofru jen 3 kousky.
A ani mi to nevadí.Ba dokonce cítím takové uspokojení,že tak málo a minulou šichtu asi tak 10 cigatet padlo.
No,že bych to zkusila i zítra????Nevím,stále se ve mě hádá mé horší já /jen si zapal,uklidníš se/ a to lepší /vidíš nemáš čas a taky bez toho vydržíš / a já říkám:chtělo by to pořád samý lidi ať cestují nebo jen “otravují“se spojením,jen abych nemohla vstát a s chutí potáhnout…
Tuto diskuzi jsem založila minulý rok pod přezdívkou máma22 a ted koukám je tu znovu-mámsice jinou přezdívku-tu starou jsem jaksi zapoměla ale jsem ráda že se tu kouření tak diskutuje.Jinak mi vadí ty mamky na hřištích s cigaretou a vedle sebe kočár-myslí si že když je dají metr od sebe že to to dítě nedýchá ale opak je pravdou-i když to na něj neletí-vzduch je tím zamořený a dítě ač nechtěně vdechuje to co máma.Taky mám známou a ta kouřila celé těhotenství a i po porodu v porodnici chodila čváňat na balkon kde stály vozíky.Prostě žádná zodpovědnost nic.Já když jsem zjistila že jsem těhotná v ten den jsem si dala poslední cigaretu a od té doby jsem polepšený kuřák.Kouření mi prostě vadí.
Teď jsem si jěště vzpoměla, ale to odbočím od tématu, tento týden jsem byla na očním, mám krásného mladého doktůrka, ale je kuřák. Jelikož jsem byla objednaná po jejich pauze, doktůrkovi smrděly prstíky i dech 🙁 Proč si nevezme žvýkačku lékař, který si vám pomalu lehá do obličeje?? Nebo tictac? Příště vím, že se mám objednat před pauzou, tedy dopoledne 🙂
Kamarádka mi vyprávěla, když šla do ordinace k chirurgovi, hulil přímo v ordinaci!!! Bože, já bych mohla o kuřácích vyprávět! 🙂
Radko, tchán také tolik kouřil, bože těch peněz! a dožil se vysokého věku! Chápeš to?
Ty jsi chytla cigaretu v 18, já podstatně dřív, v 15. Frajerka na diskotéce 🙂
No ale ten dofukující dým na zastávce! To znám! Nesnáším! Ale přesně jak píšeš o těhotných kouřících – já viděla jednu maminku, mohla být tak v osmém, sotva vystoupila z trolejbusu, čvaňhala 🙁 chudák bobek v bříšku. Kamarádka mi řekla, že prej jí doktor řekl, že když je hodně na cigaretách závislá, že jedna denně v těhotenství nevadí 🙁 Co je to za blbost?? Od lékaře? Já, když jsem zjistila, že jsem těhotná, darovala jsem cigarety kolegyním.
Taky vidím kouřit chlapy v autě, vzadu dvě děti, děs 🙁
Mě kdysi jeden bývalý kluk “pochválil“, jak jsem ohleduplná kuřačka, že pouštím dým do stran, ne na něj 😀
u nás doma kouřil otec, a to tak 40-50 denně. proto vím, jak by bylo dětem, kdybysme jim hulili pod nosem. já bohužel chytla v osmnácti cigaretu a vyjma těhotenství a kojení a jednoho tříměsíčního pokusu o zkoncování kouřím pořád. ale tak jak lien i mě vadí, když nastoupí do šaliny kuřák, který právě “dofoukal“, poránu je to obzvlášť nepříjemné:-( a vůbec děs je, že nějak přibývá těhotnejch, který se ani nestydí na veřejnosti si zapálit.
v práci prostě kouřím na místě vyhrazeném pro kuřáky (v kanclu jsem nekouřila ani když se ještě mohlo), doma na zahradě nebo na terase.
naše hospoda je rozdělená – jedna místnost kuřácká a druhá nekuřácká. i nekuřáci chodí (i jíst) do té kuřácké. jen maminy s děckama (a to bohužel ne všechny) občas zabloudí do nekuřácké.
radka2
Mámo, tak to je zajímavé téma
Víš, když někdo hulí a dýmí to na děti, tak prostě odejdu. Kuřáci byli vždycky bezohlední, ale jak tak zpětně pročítám reakce, Radka2 taková není. Bohužel ohleduplných kuřáků je málo. Já patřila mezi ně. Byla jsem také tak ohleduplná, v přítomnosti dětí jsem nekouřila vůbec (já silná kuřačka nebyla, tak pět denně), ale můžu potvrdit, odnaučení kuřáci jsou šííleně protivní! Já teda byla. Když jsem přestala, nesnesla jsem, když mi dal bývalý pusu. Fuj 🙁 Naštěstí už nekouřím, stojí to majlant, to si raděj dám jednou za uherský rok dvě deci vínka (i víc, když snesu 🙂 )
Když já jsem slaboch i v tom rozhodování…
Kolikrát žasnu sama nad sebou jak jsem mohla zvládnou 2 děti…
Teprve teď,když mě okolnosti nutí a není zbytí jsem nucena rozhodovat.Jinak mile ráda jsem vše nechala na polovičce.
Ale na cigarety to není… Na to sem srab.Snad až bude špatně,zdraví podlomené mě to donutí nechat.
Hanino, mě vůbec nepřipadá, že mám silnou vůli, bylo to jednoduché, prostě jsem se rozhodla.
Š Ť A S T N Á to ženo,Lien seš jedna z mála co znám,že to dokázaly.Kdyby byla ta možnost,že by šla ta silná vůle předat dál…Hned bych se hlásala.
Nemyslím si,že mi to dělá dobře-naopak.Uvědomuju si že mi to neprospívá a dokonce mi vadí hodně zakouřené prostory.
Je to zvláštní,ale máš pravdu-ty dýmky moc nesmrdí.Když jsem se setkala poprvé s mým drahým kouřil v práci dýmku.Seděl s holkama a já měla pocit,že si tam davají do nosu.V místnosti voněla vanilka.
No doutníky ty nemusím-jeden vlakvedoucí je kouřil a zasmradil nám pěkně kancl,že se nedal vyvětrat a to jsme kouřili všichni.
Pravdu máš-jsme načichlý,ale už to nevnímáme.No není lehký s náma vyjít,ikdyž se snažíme.
Tak já musím oponovat (nezvykle), já jsem byla přes šest let silný kuřák a když jsem jednou zkusila přestat, tak jsem přestala a nikdy už kouřit nezačala. Jednou jsem si zkusila zapálit asi po dvou měsících a bylo mi divně už jen z toho, jak je ta cigareta v ruce nepřirozená, velká a tlustá a po třetím šluku jsem se pozvracela. Cigarety mi smrdí, smrdí mi i lidé, kteří dokouří a nastoupí do tramvaje, je jim cítit z pusy, oblečení a rukou a já vystupuji. Do hospod nechodím vůbec a když někdo kouří venku, tak se rychle vzdaluju, nebo se zastavím a nechám ho jít. A ROZHODNĚ TO NENÍ TÍM, ŽE BYCH MĚLA CHUŤ, spíš nechuť a taky je mi těch lidí trochu líto, že se dusí a ani to neví a myslí si, že jim to dělá dobře. Ale dýmka a doutník mi nevadí.