Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
argumenty pro děti
Ahojky jelikož jsem se přistihla jak malému pořád opakuju nekousej to,netrhej to,nenič to … ,,to stojí penííííze!“
což jsem jako dítě bytostně nesnášela:-)))
tak Vás prosím o radu,jak Vy dětem vysvětlujete,argumentujete proč se to či ono nesmí ničit ?
napadá mě ještě okřídlené: ,,to se nedělá“
: ,,vidíš,že by to dělal někdo jiný?“
a už jsem v koncích. koupili jsme novou sedačku do auta a malý stihl po cestě domů oloupat 3 písmenka z názvu Britax-šlo to lehce,uznávám,ale že ho to vůbec napadá? K
Nemám, dělám to úplně stejně :)))
Ještě se mi vybavila jedna věc, kdy reaguju stejně jako mí rodiče (a Áňa to nesnáší asi stejně jako tehdy já) – když mi po vysvětlování, že něco nemůže (nebo naopak musí), řekne něco ve stylu “Ale xxx to může (nebo nemusí)“, odpovídám: “To je jedno, co xxx, ty to prostě dělat nebudeš (nebo budeš).“
Tohle jsem jako dítě nedokázala pochopit, teď to jako rodič jen málokdy dokážu podat jinak. Někdy se dá vysvětlit, že ona je v jiné situaci, ale jsou věci, kde je to jen o postoji rodičů a to se 4,5letému dítěti vysvětlit asi nedá. Nebo máte nějakou osvědčenou metodu?
Klidná a nervní varianta je asi všude :)))
jj, některé věci když vypustím z pusy, uvědomím si, že přesně tohle dělali naši… ale s tím člověk asi moc nenadělá, prostě některé “výchovné modely“ máme zakódované ze své rodiny a i když se snažíme, je to v nás… Takže vysvětlení, že je něco moc drahé a stojí to peníze, používám docela často. Zrovna tak se v klidu snažím vysvětlit, proč se něco nedělá, co by se mohlo stát (zranění, nemoc, nebezpečí apod.), ale občas se taky stane, že mi miláčci (žadonící třeba koupaliště po třech dnech dobrání antibiotik) odpoví: “Neboj mami, já nebudu nemocný!“ – což mě docela naštve 🙂
Snažím se vysvětlovat, vysvětlovat…. a po miliontém PROČ už řeknu “Prostě proto, je to tak, nebo nedělá se to“. Poslední dobou se taky snažím rozlišit, co je jako zákaz důležité a co ne, ale stejně to někdy neodhadnu. Nechci, aby měli kluci hokej v tom, co jednou můžou a podruhé ne, taky nechci zakazovat to, co můžu povolit a zákazy šetřit spíš na variantu, kdy to je opravdu nutné. Ale oni jsou potvůrky a stejně zkouší ukecávat :)…
A ze zásady slibuji jen to, co můžu splnit – toho se držím už od prvního malého 🙂 Vím totiž, jak bolí dětskou dušičku zklamání, když dospělý něco slíbí a pak se z toho vykroutí. Většinou, když slibuji, sdělím jim i možnost, co by to mohlo překazit (třeba: půjdeme určitě na koupaliště, ale jen když nebude pršet).
Ničení hraček… trochu rozlišuji:když kluci něco zničí, protože jsou nepořádní, nepozorní, mají roztahaných moc věcí najednou a třeba na něco šlápnou, to se docela zlobím. Něco jiného je, když klouček se zaujetím zkoumá “střeva“ hračky – proč to tak funguje, co je uvnitř atd. Ne že by mně to nenaštvalo, ale jsem opatrnější … kluci mají potřebu přijít věcem na kloub, což holčičky většinou moc nenapadá.
Někdy nám prostě opravdu nezbývá nic jiného než říct – protože se to nedělá a hotovo! 🙂
Peťko 🙂 oblékání naštěstí neřešíme:-)
Cvrčku úplně nejvíc pěním v autě,kdy se ta ručička nenechavá prostě plácnout nedá:-)))
Petro:-) ty ses snad zbláznil-na to mi malý vytrvale odpovídá néé já sem se nebánil,ty ses bánila:-ooo opičák.
Kuřeee:-))..toale´ták moje nervy z počáteční radosti jak je malý samostatný a umí si utřít zadek přecházím do nervního odměřování papíru,kdy se taháme o to kolik si ho vezme a kolikrát si ten zadek musí utřít:-))))
Piškotko-moje noční můra,dítko vypadlé z okna nebo pořezané nožem:-((( a prcek taky těžce nese byť jen náznak že bych měla plakat..je to dojemné maminko nepakej:-)
K
Taky máme klidnou a nervní variantu:o) Vysvětluji vždy s velkou trpělivostí, úplně stejně, jako dospělákovi, vše, na co se zeptá, bojí se nákladních aut, tak už ví, že auta hlučí proto, že mají silný motor, aby mohly utáhnout velké věci, ptala už se na i na to, jak auto jezdí, a ví, že auta mají benzín a autobusy naftu, jinak situace, kdy něco nesmí prostě vysvětluji: “Věci ze země se do ruky ani do do pusinky neberou, jsou na nich bacily, čůrají na ně pejsci a šlape se po nich špinavýma botama, budeš mít v puse bolínka a budeš plakat!“ Toto zabírá. Ale jsou i věci, u kterých ji vysvětlení nezajímá. Tam jednám nervní variantou: “Nedělá se to a hotovo!“ Ovšem teď, při nedávném případu vypadnutí 1,5leté holčičky ze 7.patra, jsem se u zpráv rozbrečela, malá na mě kouká a já jí říkám: “Sárinko, nikdy nechoď do okna, a nevykláněj se, protože bys spadla a maminku už bys neviděla“ (prostě to ze mě vypadlo, ikdyž vždy pochopitelně v zájmu bezpečí otevírám jen ventilačku), a malá mě chytla za ruku a povídá: “Ale mami neplač, vždyť ty mě přece ochráníš!!!“ Bylo to tak roztomilé…
Peťko, k té zimě – my Majdě říkáme, že když se pořádně neoblíkne, tak bude nemocná, bude kašlat, smrkat, bude muset ležet v posteli a nebude moct jít ven…. nebo když nechce kalhotky nebo tepláky, tak jí řeknem, že by jí pipnka kuckala a že to přece nechce :-)) a Majda se podívá na pipinu, jakože zakašle, podívá se na nás, řekne nene a už se nechá oblíct :-))
Jinak se taky snažím jí vysvětlovat proč něco nemůže tak, jak psaly holky… Hodně popravdě říkám proč ne, co by se jí mohlo stát (když dělá něco nebezpečného), když ničí hračku, tak že si nebude mít s čím hrát a nic nového už nedostane atd. Ale poslední dobou je zatížená na toaletní papír, který taky není zadarmo, a trhá ho a háže do záchodu a rovnou splachuje….. u toho už mi tečou nervy, protože to je pořád dokola a vysvětlování, že to stojí penízky a že jich nemáme moc nepomáhá, jí to prostě ještě vůbec nic neříká. Tak jí pořád opakuju, že se to nedělá, že až se bude chtít po nočníku utřít nebude mít čím a bude chodit špinavá.. ale i tak jí to jde jedním uchem dovnitř a druhým ven, takže už opravdu někdy nervy tečou :-))))
A taky často říkám – prostě se to nedělá a hotovo 🙂
Tak u nás záleží na tom, jestli jsem ještě klidná, nebo už pohár trpělivosti přetekl 😉
Klidná varianta – “když si ty hračky zničíš, nebudeš si mít s čím hrát“, na úklid pomáhá skřítek Nepořádníček, který by přišel a neuklizené hračky si odnesl. U nebezpečných věcí taky vysvětlím, co by se mohlo stát. Ovšem asi před rokem mě Áňa odzbrojila, když jsem jí vysvětlovala, že by ji mohlo přejet auto. Tak mi odpověděla, že by jí to nevadilo, protože ona by si přejetá na té silnici hrála. Pomohlo, až když jsem řekla, že by jí hodně tekla krev. Ale zase se snažím moc holky nestrašit, aby se nebály víc než je zdrávo. Já mám třeba doteď strach škrtnout sirkou, jak důkladně mi to naši v dobré víře vysvětlovali 😉
Podobně jako Peťka se snažím, nezakazovat to, co se pak dá ukecat. Stejně tak neslibuju něco, čím si nejsem jistá, že splním.
Nervní varianta – když už je toho vysvětlování moc, tak se dostávám k “to se prostě nedělá“ a pokud to dál pokračuje, tak se přes svoje oblíbené “tak a teď už se teda fakt zlobím!“ (kupodivu to pořád ještě někdy zabere) dostávám “ty ses snad zbláznila“, “to nemůžeš myslet vážně“, “už toho mám dost“, a vzpomínka z dětství “noo, když to nejde po dobrým, bude to muset jít po zlým“. No někdy vyloženě slyším svoje rodiče 😉
Plus jsou věci a situace, kdy jsem dospěla k závěru, že o tom diskutovat nebudu, protože to opravdu nikam nevede (zatím jich není moc a jsou to spíš věci, který se prckům snad ani nedají vysvětlit, nebo já to aspoň nedokážu). To pak říkám: “Prostě to udělej (nedělej apod.) a nediskutuj.“
Karamelo, někdy ani argument nehledám (prostě tu ručičku, co byla v nose plácnu a dodám fuj). Pokud si ničí hračky, řeknu, že je budou mít omlácené a ošklivé a jiné nekoupíme, když se k nim neumí chovat. V obchodě pokud vyžadují nějakou zbytečnost, řeknu, že si musíme korunky rozdělit na všechny dny a když utratíme všechny dnes, nebudou žádné na zítra. Stejně tak na kolotoči (máme ho často přímo pod okny)…kdybych tam s nimi šla každý den, peněženka by docela krvácela. No a argumenty kolem nebezpečných věcí jsou jasné – prostě řeknu, co by se stalo, kdyby skočily pod auto nebo sáhly na rozpálený hrnec…
Elišce většinou mé argumenty stačí, Martínek na mě často vybafne to svoje ALE MAMI, JÁ…takže s ním je někdy těžká domluva. Když už toho mám dost, rezolutně zavelím – BEZ ŘEČÍ! a on s nafouklou papulou nakonec poslechne.
Karamelko, to je fajn diskuze.
Malá se často ptá – a proč nemůžu? Někdy opravdu nevím, co říct.
Naučila jsem se ovládat a vždy si pořádně rozmyslet, kdy opravdu musím na něco říct NE. A pak to taky umět vysvětlit. Dříve se mi často stávalo, že malá něco chtěla a já řekla…NE, teď ne, později, apod.. A pak jsem jí to stejně dovolila, protože to zase nebylo nic zásadního. Nicméně jsem to mohla dovolit hned a nedělat chybu, že když se něco řekne…pak to najednou neplatí a lze to prošením změnit. Už si na to dávám pozor.
Mám štěstí, že jsou holky docela pořádné, určitě nic neničí schválně apod. Dají si řadu věcí vysvětlit. V tom nemám problém.
Nejhorší problém máme s oblékáním. Malá chce třeba i v zimě šaty a já hledám argumenty, proč to nejde. Někdy to je diskuze na půl hodiny a přiznám se, že občas vypěním.
když řeknu, že to nejde, že by jí byla zima…řekne, nebyla, mě je teplo…
Někdy to je fakt těžké a mám pocit, že argumenty děti ani nezajímají. ☺
Ahojky jelikož jsem se přistihla jak malému pořád opakuju nekousej to,netrhej to,nenič to … ,,to stojí penííííze!“
což jsem jako dítě bytostně nesnášela:-)))
tak Vás prosím o radu,jak Vy dětem vysvětlujete,argumentujete proč se to či ono nesmí ničit ?
napadá mě ještě okřídlené: ,,to se nedělá“
: ,,vidíš,že by to dělal někdo jiný?“
a už jsem v koncích. koupili jsme novou sedačku do auta a malý stihl po cestě domů oloupat 3 písmenka z názvu Britax-šlo to lehce,uznávám,ale že ho to vůbec napadá? K