Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Do jakého věku lze rodit?
V Německu porodila zdravou holčičku čtyřiašedesátiletá žena. Po mnoha letech marných pokusů získala v zahraničí dárcovská vajíčka pětadvacetileté ženy, která byla oplodněna spermií jejího rovněž čtyřiašedesátiletému manžela a nechala si je implantovat. Po několika měsících se tak znovu otevírá diskuze, do kdy je vlastně vhodné (schválně nepíšu možné) pro ženu porodit dítě. Určitě si všechny vzpomenete na Rumunku, která porodila v šedesátisedmi letech, z původních dvojčátek přežila jedna holčička. Většina těchto těhotenství končí předčasným porodem císařským řezem, děti ve všech medializovaných kauzách snad byly všechny v pořádku, ale… Co myslíte, do kdy by měly ženy rodit děti. Těžko někoho soudit, medicína postoupila a pokud nemohla ženám pomoci v době jejich mládí, měly by ještě mít vlastní dítě nebo ne? Odpoutejme se už od stávky učitelů a probírejme „dětská“ témata….
Já taky přidám svůj názor.
Nemyslím si, že věk po 35 letech věku je špatný pro to, aby žena měla dítě. První dítě jsme měla v 18ti, uznávám, to je fakt brzo. Druhé pak ve 36 letech a užívám si to. A klidně půjdu za nějaké tři roky do třetího. Neopřipadaám si stará na to, abych měla dítě v těchto letech.Jak to tu někdo psal, záleží dot na tom, jak se žena cítí, na kolik let.
To, že je větší možnost výskytu třeba Downa, cukrovky atd, je sice fakt, ale zase si nemyslím, že by to bylo každé druhé dítě. Prostě jen ta pravděpodobnost roste. Ale v každém věku je něco, i mladá žena v 25 může mít postižené dítě.
Jo, taky jsem slyšela, že ve vyšším věku je ta pravděpodobnost třeba té rakoviny u ženy po 35-40 po porodu. To nejde takhle soudit. Mám(měla ) jsem kamarádku z práce, bylo jí 23 let, když porodila krásného chlapečka ( nikdy nekouřila, nepila, sportovala) a rok po porodu dostala leukemii( prý jako “následek“ těžké hormonální zátěže a vůbec porodu.Zemřela, když klukovi byly 2 roky…
A taky si myslím, že většina opravdu mladých maminek mnohdy není vyzrálá na mimko, třeba já teď si myslím, že jsem naprosto zralá na dítě a dokážu být opravdovou mámou se vším všudy.
Takže jako ideální věk – nelze určit. nechala bych to na přírodě, proto zavedla menopauzu. Ta má v životě ženy jistě svůj význam.
Otázka zněla – Do jakého věku lze rodit?. Evidentně skoro do smrti :))).
Jiná věc je, do kdy je to ještě moudré. Menopauzu bych se taky nesnažila přechytračit, ale zároveň si netroufám „určit“ nějaké hranice – někdo má ve čtyřiceti energie víc než jiný ve dvaceti a dvacetiletá maminka není zárukou kvalitnějšího rodičovství – i když se určitě chová jinak než ženská ve čtyřiceti.
Na nemoci po čtyřicítce také nelze myslet – kdybych měla počítat s tím, že v tomhle věku nějak závažně onemocním, tak bych ty děti snad nemohla mít vůbec.
Já bych taky řekla, že menopauza je moudré opatření Matky Přírody. Na druhou stranu vím, že jsou ženy, které celý život touží po miminku a já nemůžu soudit a říct: „Po 40 nemáte nárok na umělé oplodnění!“ nebo: „Máte moc stará vejce, jděte na potrat!“ Když porodí nezralá maminka, která není schopná o dítě se postarat, je to taky průšvih. Nemůžu se k tomu vyjádřit obecně.
Já si myslím, že menopauza není zbytečná věc, která by nám ženám byla dána jen tak pro legraci, má své opodstatnění. Kdysi ženy rodily jedno dítě za druhým, umíraly ve 40 stářím a menopauza byla podstatně dřív než dnes. Jistě, žena se i v 50 cítí mnohdy skvěle (pokud odhlédnu od nemocí, o kterých jste psaly dřív), ale sil ubývá hodně rychle. Já měla první dítě v 22 letech, poslední v 32, což je pohoda, taky se mi zdá, že jsem si u těch mladších užila mateřství jakoby víc, ale patrně to taky bylo tím, že jsem se u třetího nestresovala s každou maličkostí, jako u prvního. Mě měla moje maminka ve 40 jako druhé dítě a i když je zdravá, vypadá a cítí se celá léta tak o 10 let mladší, cítím mezi námi jistou psychologickou bariéru. Docela si rozumíme, ale problém je v tom, že ona už opravdu spoustu věcí vnímá jako má babička, takže z pohledu dcery mi chybí náhled „mladé“ mámy, která spoustu věcí neřeší, není zatížená předsudky předchozí generace atd. Porodem po 40 možná žena omládne, ale jistě ne nadlouho. A po stránce fyziologiké – dítě má jistě právo na mamku plnou energie a relativní síly. Když je malé, maminka ještě stíhá, ale jde to čím dál hůř a pokud má dítko třeba bouřlivou pubertu, nevěřím tomu, že 55 – ti leté nervy stíhají tolik, co 35-ti leté. Takže ze svého pohledu bych řekla rodit do 40 maximálně. Ale na druhou stranu zase chápu ženy, které se konečně dočkají miminka – zrovna po 40. Ale myslím si, že ty zas nejsou tak „opotřebované“ 🙂 jako máma, která má v tom věku už třeba doma nějakého puberťáka. Takže s porody žen v nějakých 50 – 60 letech rozhodně sama za sebe nesouhlasím. Přijde mi to sobecké vůči dítěti a taky proti přírodě.
Tak se přidám se svou troškou do mlýna. Myslím, že ta 40 je krajní mez. Své starší děti jsem měla v 25 a 27 letech. Po pár letech jsem o jedno mimi přišla a syn se mi narodil dva měsíce před 36. narozeninami. Když jsme se o něj snažili, dala jsem si časovou hranici, do kdy se ještě pokoušet tak, aby se mi nenarodil po 36. narozeninách. Je pravda, že teď je to fajn, mít batole, ale obávám se, že jeho puberta a můj přechod už tak idylické nebudou. Původně jsem taky byla pro pořídit si všchny děti do 35, ale manželovi to rozmýšlení trvalo trochu déle a pak zasáhl osud, tož tak. Pavla
Kaťule, pod Tvůj příspěvek bych se podepsala. Bohužel se to mnohdy podepíše na zdraví dětí.
Jen dodám, že je mi 27, mám dvě děti, které jsem porodila v 23 a 25 letech, pokud se ještě někdy rozhodnu pro to třetí, určitě si to naplánuji tak, aby to bylo do mých 35 let, později už ne.
Já si myslím, že by žena měla mít děti hlavně v době, kdy je mladá, cítí se dobře, je na ně psychicky i fyzicky zralá a připravená a hlavně silná, protože výchova dítek dá opravdu zabrat. Každá z nás tohle ale bere podle sebe a ze svého hlediska, někdo se cítí být zralý a připravený na mimi v 18, 19, 20, někomu naopak nevadí, že porodí v daleko pozdějším věku. Moje máma mě měla ve 20 a posledního bráchu (4. dítě) porodila ve 32 letech. To je ale v dnešní době věk, kdy mnohé maminky rodí teprve poprvé.
Já bych byla asi pro rodit tak do 40 – 45 let, je mi jasné, že by žena zvládla porod i pozdějším věku, ale myslím si, že pak už není dostatek sil zvládnout výchovu. Zralé ženy budou asi namítat, že právě naopak, že si mateřství vychutnávají až v tomto věku, ale copak si žena nezaslouží už v tomto věku trochu klidu?
Mého tchána porodila jeho matka ve svých 40 letech jako svoje první (a podle mé tchýně také naštěstí jediné) dítě. Jeho otci bylo v době jeho narození 63 let. Oba byli ve věku, kdy už chtěli odpočívat a myslím si, že na jeho výchovu už neměli dost sil.
Moje tchýně si myslí, že by žena po 40 neměla mít děti, protože si zaslouží konečně odpočinek (celých 20 předchozích let se starala a pečovala o rodinu a teď nadešel čas, aby zvolnila svoje životní tempo, začala se věnovat více sama sobě, svým zájmům a rodina by se jí měla za péči trochu odvděčit). Tohle mi připadá jako docela rozumné.
Moje teta si ve 40 pořídila 4 dítě v rozdílu asi 13 let po 3 porodu. Když nám oznámila, že budou mít mimi, všichni jsme jí gratulovali k babičkovství (její nejstarší dceři je 23 let a tak jsme předpokládali, že těhotná je ona). Cítila se strašně uražená. Kdyby byla zdravá, neřekne nikdo ani půl slova. Zdraví už jí v té době nesloužilo, celý život je silná kuřačka, všechny tři předchozí děti se narodily předčasně s nízkou porodní váhou a všechny jsou alergici a astmatici. Její manžel celý život pracuje jako řidič TIR, takže i na výchovu všech dětí byla sama a i tohle poslední tak vychová. Přesto si pořídila 4 dítě. Už v těhotenství byla na genetice, dítě se narodilo také s malou porodní váhou, s jeho stravou si starosti nedělala, dříve se to řešilo pravda trochu jinak, dítě má vrozené vady na ledvinách vyžadující operaci, v nemocnici jsou snad každý měsíc na pár dní … a to se ještě nepřišlo na všechno. Myslím si (a nejen já), že tohle sobecké přání mít dítě v takovém věku a zdravotním stavu odneslo právě toto dítě, které bude mít zdravotní problémy celý život. Byl by asi rozdíl se na celou věc dívat tak, jako že otěhotněla náhodou, ale tohle těhotenství bylo plánované. O to víc mě mrzí pohled na toto nemocné dítě, které za to vůbec nemůže. V tomto věku by z ní byla skvělá babička (vidím to na svojí mámě, které je 47), ale jako matka dělá jednu chybu za druhou, hlavně že si myslí, jak neomládla. Tohle mi připadá hodně sobecké, myslet si, jak neomládnout po porodu ve 40 letech, když mám doma dvě 20 leté děti …
já si taky myslím,že je to každého věc,kdy si pořídí dítě.Takže napíšu jen co bych neudělala já.Já osobně bych si dítě nepořídila po 35 letech.Jak tak vidím kolem sebe,má hodně žen po 40 letech spoustu vážných zdravotních problémů.Tím myslím hlavně rakovinu.Takže určitě je lepší,když už má tato žena děti dospělé a né doma třeba 2 prcky předškolního věku.Moje mamka je onkolog.pacient asi od 49-50 let(nikdy nekouřila,ani nijak neholdovala alkoholu,žila celkem zdravě).Je jí často špatně,má hodně lítání po doktorech do toho chodí samozřejmě do práce,…jen těžko by se starala třebe o 5 letého prcka(kdyby porodila v 45 letech)Včera mi říkala známá,že učitelka co učila její dcerku ve škole,má rakovinu a je na tom hodně špatně,jedna operace za druhou,musela prvňáčky předat někomu jinému a školu opustit.Je jí kolem 40 let.Takže já bych si děti v pozdějším věku nepořídila hlavně kvůli zdravotní stránce
Ta vlastní menopauza, jak píše Karamela, se mi zdá „rozumná“.
Jinak rada mojí maminky – vícerodičky (a fakt nemám jen jednoho sourozence…) je: „děti mít maximálně do 35. Pak už ty síly ubývají takovým způsobem, že je to na pováženou“.
I když je asi rozdíl porodit třeba ve čtyřiceti své první (a poslední) dítě, nebo do stejného věku jich porodit třeba tři až čtyři. (Nebo víc…!?)