Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Mé milované děti
vrátila jsem se po týdnu ze skoly v prirode….byla jsem se tridou která je ma nejlepsi za celou karieru…jako kolektiv…i vedomostne…ted je musim prenechat jine ucitelce a je to jako bych mela opustit vlastni dite…vadi vam maminkam kdyz ucitelka sve deti muluje?…kdyz muluje vase dite ucitelku?…nezarlite?
Dcera jednou plakala ve školce, když jim odešla paní učitelka. Byla moc hodná a děti jí měli rádi.
Tak jsem málem zapomněla na jednu PANÍ UČITELKU – dcera jí má na angličtinu a mají se vzájemně moc rády a kdyby měla dcera problém, vím, že by šla za ní a ne za třídním učitelem. (Jednou už se to i stalo).
Paní učitelce jsem za to moc vděčná a žárlit mě nikdy nenapadlo.
Umím si ale představit (teotericky) žárlení v situaci, kdy dcera bude mít třeba jednou přítele a ona zapadne do jejich rodiny a mě třeba odstrčí na vedlejší kolej. (Ale taky to může být jednou úplně jinak nebo dokonce naopak 🙂 ).
Pěkné téma 🙂 Jsem učitelka. Nikdy mě ani ve snu nenapadlo, jestli by na mě nějaká maminka mohla žárlit. Někdy přemýšlím, jestli moc nadávají a pomlouvají 🙂 Což určitě ano, na malém městě se něco i donese a hlavně není možné se ve všem zavděčit všem dětem a rodičům, to je zcela nemožné. Teď se nám povedl výlet – spaní ve škole v tělocvičně a hned odtud na výlet do mého bydliště, děti si prohlédly moji zahradu (mám dva psy), kluci okamžitě postavili armádu a bojovali dřevěnými meči – syn jich má hodně, manžel pracuje se dřevem. Pak jsme šli na procházku a opékat, v mých očích obyčejný výlet, ale děti nadšené (čtvrťáci ZŠ) a maminky následně také. Tak chvála se dobře poslouchá…Zvlášť když se přes rok řeší fůra problémů, jsme hodně živá třída, 15 kluků a 12 holek.
Já jako matka jsem na učitelku zatím nežárlila, možná to někdy v koutku duše přijde, až bude “Ale paní učitelka říkala…“. Ale zatím jsem ráda, že moje děti mají učitelky rády (jsou oba ve školce). Dcera má 3,5 roku, takže z ní zatím pracně doluju, co se ve školce dělo. Syn je hodně ukecaný, ale žije ve svém klučičím světě a učitelky moc neřeší. Ono mám i pocit, že na učitelky se fixují spíš holky (v tom mladším věku). Učila jsem ve školce, na druhém stupni 2 roky a teď na prvním stupni, všude je to jiné.
bami asi tak 😀 😀 😉
nežárlím nikdy mě tohle nenapadlo…jsem ráda když kluci měli některou svou učitelku rád, do školy se těšil a ona měla ráda je …
nečetla jsem ostatní jdu nakouknout ..z mého pohledu to přijde docela ujeté tohle vůči učitelce cítit 😀 bych to poslala k Chocholouškovi
Zarlit na ucitelku? 😀 A to proc? 🙁 😉
Jinak na ucitelky mame vazne stesti..a ty v min.skole,jsme obreceli vsichni..a i ucitelky 😉 stale jsme v kontaktu, jen tak i na pokec..a skola je hned vedle te soucasne,takze tam i chodime je kuk a pozdravit(obe ucitelky,reditelku i kocky z recepce))..a objimame se a vzpominame 😉 Obcas jim chodim nadale pomahat (vylety,farma..) 😉
Ahoj Petro, nežárlila jsem, byla jsem šťastná jako blecha :-).
Po peripetiích, které jsme zažili (zpočátku školní docházky), jsem byla ráda, že má můj syn konečně učitelku, které i já mohu říkat “PANÍ učitelko“ :-).
Bylo to báječné a krásné období :-).
Teď už je učitelů hodně, na každý předmět někdo jiný, tak se ta pozornost tříští a už ten vliv na dítě není tak markantní.
tTaky bych žárlila na učitelku,kdyby bylo na jakou.
Tak u nás je to zrovna aktuální, proto mi na tohle staré téma dneska padl zrak 😉 Aniččina uč odchází k prvňáčkům a vzpomínat na ni budeme všichni. Třída se sešla výborně, tak jsem zvědavá, jak jim to spolu bude klapat dál s někým jiným. Naštěstí i další uč je skvělá.
No a k tomu žárlení – to se u nás teda nekoná, i když je fakt, že občas to “ale paní učitelka říkala…“ bylo náročné. Naštěstí jsme takhle ale řešili jen drobnosti.
Jak ráda bych “žárlila“! Ale zatím nebylo na koho 🙁