Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Jak kdo bydlí?
Teď mě zajímá spíš takový průzkum než diskuze. Zajímá mě, jak kdo bydlí, kolik z vás má vlastní dům nebo byt, kdo bydlí v nájmu nebo u rodičů, prostě jakou cestu jste museli ujít, než jste zakotvili v současném bydlení.
No Brmbulko počkej co napíšu já. Bydlela jsem jako malá v bytě 1+3 po rozvodu jsme se všichni, teda já a 3 moje sourozence přestěhovali do většího 1+4 opět do paneláku. Bylo to hezké, za chvilku přibyl ještě bratříček. Takže jsme bydleli v 1+4 pět dětí a jeden dospělí moje mamka. Pak jsem se stěhovala se svým přítelem od rodinného domku, kde jsem krátce bydlela u něho a jeho maminky, do 0+1, což pro náš bylo krásné, ideálné, bez maminky jeho… Pak se narodila dcerka a už to bylo úzké, těžké. Vyřešila to moje mamča, která si našla přítele, odstěhovala se za ním a nám přenechala 1+3, ve kterém žiju dosud se dvěma dcerkama a sama. Sním o domečku se zahrádkou, pěstovat zeleninku… ale snít můžu realita je jiná a pochybuji, že se mi to někdy stane v moji situaci..
koukam ze si vsechny pekne zijete:)
Tak já jsem se taky narodila do velkého dvougeneračního domku se zahradou, bydleli jsme s tatínkovými rodiči, před svatbou jsem bydlela asi rok s manželem u jeho rodičů v rodinném domku, kde jsme pro sebe měli jeden pokoj. Asi po třičtvrtě roce se jeho rodiče odstěhovali do svého nového rodinného domku a nám ponechali ten svůj. Takže mám momentálně 5 + 1 krásné velké místnosti, koupelnu, 2 WC, 2 balkóny a dole ve sklepě prádelku velkou jako obývák, garáž jako jídelnu …
Já jsem se narodila do dvougeneračního domu s velkou zahradou – spíš statek. Po svatbě s manželem bydlíme ve vlastním rodinném domě s dvorem a zahradou s manželovou maminkou, ale uvažujeme nad stavbou svého nového domu.
do 21 se svými rodici…..pak jsem se vdala a manzel mel 1+1 druzstevni….ten jsme po 3 letech vymenili za 3+1 statni…..tam jsme bydleli 8 let…rozvedli se a ja nechala byt byvalemu a odstehovala se 200km…..2a pul roku v pronajmu za silene penize s pritelem…..pak jsme si vzali hypoteku(kterou budeme splacet jeste 16 let a koupili byt 2+1…takze ve svych 39 letech jsem de fakto ve svem
Tak to já jsem se narodila a už jsem byla třetí a začali rodiče stavět.To mi bylo 2roky.Pak když mi bylo 12 tak jsme se odstěhovali s mamkou do domku bez vody.Tata pil proto jsme odešli z rodinneho domu.Pak po roce a půl pro nás tata přijel a vzal nás zpět.To pak když jsem nastoupila do prváku to jsme se zas odstěhovali už bez starší sestry ta se vdala.Pak jsem si našla přítele se kterym jsme se vzali protože jsem čekala dceru před porodem jsme se odstěhovali do bytovky.Pak s manželem jsme se rozvedli a on se odstehoval tak jsem začala bydlet s přítelem.S ním jsem se předstěhovala do rodinneho domku bez garáže s malym dvorkem.Ale je to pro nás male protože jsme 4 a planujeme ještě jedno dítě.Tak příští rol pokud to vyjde chceme stavět větší dům s garaží a dvorem.
Já jsem bydlela do 18ti u rodičů v RD. Asi týden po maturitě jsme začali bydlet s přítelem (dnes manželem) ve starém baráku po babičce. Byl vlhký a malý, ale byli jsme sami.Po čtyřech letech jsme koupili byteček 3+1. Zatím se nám tu líbí. Někdy přijde řeč na domeček,ale nevím, nechce se mi zadlužit na 20 let. Uvidíme co přinese čas.
Tak já bydlela s rodiči do 12 let ve vlastním rodinném domku,pak jsme se kvůli tomu,že rodiče začali podnikat odstěhovali do Prahy,kde jsme střídali podnájmy,až rodiče prodali barák a šli jsme do vlastního 3+1 předělaného na 4+1 Pak se naši rozvedli a máma díky dluhům(z podnikání),musela byt prodat a bydlí ve státním 2+kk.Já bydlím s přítelem taky ve státním 2+kk,který by měl jít do odkupu,tak vyčkáváme,časem možná vyměníme za větším,ale zatím není potřeba.Do baráku ani jeden nechceme,spíš teď zvažujeme,že koupíme chatu
jj Karamelko, spousta z nás vyměnila pronájem u města za pronájem “ u banky“ :)))
Já bydlela až do svatby u rodičů ve vysokém paneláku v 3+1. Po svatbě jsme se s manželem nastěhovali do pronajatého 2+1 na sídlišti. Když jsme čekali druhého syna, dostali jsme do pronájmu od města byt 4+1 na tomtéž sídlišti, jen o pár ulic dál. Což o to, byt byl pěkný, u lesa, zezačátku nááádherné bydlení…
Jenomže pak začali na sídliště sestěhovávat “sociální“ občany z různých koutů města, začaly se tvořit dětské gangy, kravál, křik, scény a ruch i v nočních hodinách byly na denním pořádku. Po domečku jsme toužili už dlouho, takže jsme začali jednat. Zjistili jsme, že podmínky se trochu uvolnily (oproti době asi tři roky zpátky, kdy jsme se taky pídili, ale domeček byl stále v kategorii nedostižných snů). Pak jsme čekali Jeníčka a hledání se zrychlilo, abychom ještě na hypotéku dosáhli… Devátý domeček, který jsme viděli, byl ten náš a začali jsme vyřizovat… Peripetií s tím byla spousta, nejdřív špatně vyplněné papíry manžela ohledně příjmu, pak ještě shánění ručitele na Státní fond rozvoje bydlení, na který jsme v té době ještě měli nárok, nervy, aby nám to schválili… celé to trvalo necelé dva měsíce (myslím banky, SFRB atd.) – ale pokud by byla jen hypotéka, tam to bylo vyřízeno do měsíce. Taky jsme natrefili na moc šikovnou paní úvěrářku, vyřídila nám, co se dalo i nedalo, dodnes občas zajde na kafe 🙂 Tož tak. TaHad – nevzdávej se, důležité je zázemí a to ty máš, dobře to dopadne, uvidíš! 🙂
Jo, taky jsme zadlužení až do důchodu, ale ke konci se ta částka docela hezky bude snižovat – a navíc už bude domeček NÁŠ a našich dětí… to je hlavní.
Špatně jsem to formulovala, bude to sice “můj“ byt, ale zastavený bankou, než ho splatím…… a splácet budu ještě v důchodovém věku…. ale nájem bych taky musela platit, tak se to snad nějak zvládne.