Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Výchovné metody
Holky, zajímá mě, jaké výchovné metody a tresty používáte u batolat, když něco nemají dělat a neustále to dělají? Teď jsem četla, že plácat po zadečku ani nechávat o samotě se nemají. Sice se dítěti snažim vysvětlovat, že se třeba s jídlem neháže a mrzí mě, že to dělá, ale zatím se to míjí účinkem. Stejně tak kousání. Jednou jsem ho taky trochu kousla, ale nepomohlo to.
Holky, nechci působit jako nějaká bezcitná, ale pokud chcete, aby se dítě odnaučilo kousat, štípat nebo bít, musíte ho štípnout,.. trochu víc, aby to ucítilo. Jinak to fakt moc nepomůže. Já si myslím, že pokud jim to teď dovolíte, později by to mohly zkoušet na jiných dětech třeba ve školce a těm se to moc líbit nebude. Malý když mě plácal, zprvu jsem ho plácla jen mírně a měl z toho srandu, ale jednou mě to tak zabolelo (ten můj prcek má docela sílu), že mi prostě vystřelila ruka a plácla jsem trochu silněji po nožičce, vysvětlila mu, že mě to opravdu bolí tak jako teď jeho, malý sice brečel, ale od té doby mám klid.
Tak vám držím palce, ať s tím už taky máte klid.
ahojky Sončo -taky strašně dlouho bojujem s kousáním a teď nově i štípáním-malý to dělá prostě proto že ho to baví a čím víc se zlobím tím víc se mu to líbí.
makineo zajímalo by mě jak zamezíš kousání a štípání když třeba potřebuju malého obléct do kalhot-je blízko mě ,já mám zaměstnané ruce a on s veselým smíchem mě štípe….říkám důrazně ne ne ne ne…ale nepomáhá to.
Plácnutí používám až úplně naposledy-a většinou proto že už nevím jak dál-ale efekt to stejně nemá-spíš je mi to pak líto.
Pokud je možnost spornou věc odstraním-pokud není sem na mrtvici. Ale třeba mobil si vzít nedovolí-odmalička má zákaz a funguje to.
Stejně myslím,že jeho kousání a štípání on sám bere jako kočkování a jen ještě nepozná co už bolí…tak doufám že pochopí časem. K
karamela
A taky pomohlo, ukázat ji jinou alternativu. Venku třeba když chtěla něčím po někom házet, tak říct, ano házet můžeš, ale tady, kde nikdo není.
Nebo plácat můžeš, ale do polštáře.
Sončo, tak u nás plácání nějak nikdy nefungovalo. Pro dceru to bylo akorát tak impulsem, aby začla zlobit ještě víc, či mi to ještě jednou oplatila. Když už plácnu, tak je to spíš moje selhání nervů, vím, toto není správné, ale prostě občas mi to ujelo. Teď už ani ne.
Mě zabralo to, zamezit té činnosti, kterou nechci aby dítě dělalo. Např., když mě plácne a po mém „ne“, příp. vysvětlení, jsem jí řekla, že mě to bolí a že takhle hrát se mi nelíbí, tak že si jdu např. číst noviny a až si bude chtít hrát bez plácání tak ať přijde.
Když házela, tak zas jsem jí prvně řekla, ať neháže, že se může něco rozbít nebo někomu ublíží, když neposlechla, tak jsem jí tu věc vzala s tím, že jí to zas dám, když si bude chtít hrát hezky.
Takže kdyby házela jídlem, jídlo bych jí vzala, kdyby mě kousala, řekla bych že takhle se mi to nelíbí a odešla bych si dělat něco svého.
Ahojky Sončo, u mě bylo plácnutí „záchranou“, asi bych se v tom teď pěkně plácala. Nic jiného nepomáhalo, já myslím, že batole moc nepochopí vysvětlování (nebo možná pochopí, ale nechce, protože si neuvědomuje důsledky a to, proč se něco nesmí).
Když mě malý plácal, vrátila jsem mu to a pak řekla, že mami bolí a že se to nedělá. Přestal mě plácat.
S posloucháním: dítě si nemůže dělat, co chce, doplatí pak na to jen ono samo a když nic jiného nepomohlo, no tak jsem plácla.
Musím říct, že malý už nedostal plácnutí hodně dlouho, stačí na něj houknout. Má 21měs. a i když mě samozřejmě neposlechne na slovo (to ani nechci), ale v těch zásadních věcech poslechne a mám docela hodné dítě (ale někdy je taky pořádný vzteklík). Myslím, že dítě si musí uvědomovat důsledky svého chování (v celém životě tomu nebude jinak). Dítě potřebuje hranice, aby vědělo kam až může zajít, když hranice nebudou, dovolí si všechno, co bude chtít a my bychom se potom zbláznili. Myslím si, že na malém nejsou žádné negativní důsledky toho, že dostal párkrát plácnutí a máme mezi sebou hezký vztah.
Malý prostě musel pochopit, že žijeme tady všichni a taky všichni máme svoje práva a povinnosti (on musí uklízet hračky, neutíkat mi venku, do postýlky v čas, který se dodržuje). Venku, když utíkal, vzala jsem ho do náruče – vztekal se a pak jsem ho pustila a ukázala mu kam jdeme, několikrát se to opakovalo a pak to pochopil. Plácni jen když to bude nezbytně nutné, ne za každou blbost nebo jako vybití své vlastní zlosti.
Holky, zajímá mě, jaké výchovné metody a tresty používáte u batolat, když něco nemají dělat a neustále to dělají? Teď jsem četla, že plácat po zadečku ani nechávat o samotě se nemají. Sice se dítěti snažim vysvětlovat, že se třeba s jídlem neháže a mrzí mě, že to dělá, ale zatím se to míjí účinkem. Stejně tak kousání. Jednou jsem ho taky trochu kousla, ale nepomohlo to.