Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Má to za sebou :-))).
Musím se pochlubit jak moc jsem pyšná na svého manžela, který se po tříletém trápení dopracoval k vítězství u maturity a to právě dnes v den jeho 30-tých narozenin. Já ho do toho uvrtala a také si nespočetněkrát vyslechla:“Končím, už mě tam nikdo neuvidí.“ Sešit z matematiky spálil demonstrativně už po ukončení školy – z té nematuroval 😀 a teď si plánuje kremaci i těch ostatních. Mám šílenou radost, že to dokázal – při zaměstnání a dvou dětech.
Moc gratuluju ! Mého manžela právě přijali na VOŠ při průmyslovce, nám to teď teprve začne 🙂
Obdivuju všechny, kteří se do studií pouští a vytrvají až do konce. Musí to být opravdu hodně náročné. Moc gratuluju.
Opravdu borec! Gratuluju!
Gratuluji a obdivuji. A nejen manžu, ale celou rodinku, že jste to zvládli.
Jé až já budu za tři roky takhle slavit… Jestli bude co…
Moc gratuluji! A mohu potvrdit, že studium při zaměstnání, v dospělosti ( a je jedno zda SŠ nebo VŠ ) je náročné.
Před nedávnem jsem také úspěšně ukončila studia. To byl malé zrovna jeden rok. Ten poslední rok byl opravdu náročný. Na přednášku jsem šla pět dní po porodu, u kojení civěla do materiálů a šprtala a šprtala. Ale ano, jde to. Když má člověk rodinu, která ho podrží, pak to opravdu jde!
Ahoj holky!! Moc gratuluju!!!! My včera prožívali švagrovu maturitu. On ji teda měl po 4 letech, páč jednou propadl, ale včera ji zdárně udělal. Švagrová si s ním taky dost užila, takže to z nich hezky spadlo.
Všem co ještě mají maturitu před sebou držím pěsti!!!! A těm co ji mají zdárně za sebou – gratuluji!!!
Taky gratuluju!!! Můj muž letos taky maturuje. Už má za sebou sloh (za 4) a praktickou z PC (známku nevíme), ústní dělá 8.6.
Začal na místní ekonomce, jenže ta byla opravdu náročná a na pět let. Po prvním roce rupnul z němčiny, vzdal to a přihlásil se na nějakou soukromou (má složitý název)…tam mu uznali ten rok z ekonomky, udělal rozdílovky a ani ten rok nemusel doplácet. Šrotí se, to jo, ale u literatury jsem ho ještě sedět neviděla (a z toho já bych měla největší strach). Tak snad se zadaří…obdivuju, že má někdo odvahu do toho po třicítce jít – je to moc těžké.
Jé to taky blahopřeji, chlap a takhle studovat ty páni klobouk dolů, hlavně že to vydržel!!!
Gratuluju tobě i manželovi pro oba to musela být fuška,obdivuju každého kdo znovu dokáže zasednout do lavic:-)Doufám,že vás čeká nějaká boooouřlivá oslava:-)