Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
...můžu ti to zařídit ...
… hele, když nevíš jak, já mám známého a on ti to tam může zařídit …
Takhle nějak to leckdy začíná. Ale zamysleme se nad tím, proč to nejde přímo hned, proč by to nešlo třeba objednat a počkat do sjednaného termínu, tedy pomáhat nezištně. Nakonec si můžeme myslet, že někdo má tu moc někoho přesvědčit, protože je mu ten druhý něčím zavázán, atd. Také z toho zavání takové já na bráchu a brácha na mě, když něco k tomu nabídnu, nebo za to něco budu požadovat. A už jsme u toho – jde o klasickou korupci, kdy se vyžaduje konkretní protislužba. Já vím, někdo to potřebuje akutně, třeba ještě včera a bez toho umře. Je to vždycky a opravdu tak nezbytné? Nebo si namlouváme, že na to máme před ostatními větší právo?Jsme takoví? Je nás takových víc? Jenže toho pomocného aktu či zásahu je možné časově či materiálně uskutečnit jen do vyčerpání, stejně se na všechny pak nedostane. Ať to rozebíráte z kterékoliv strany, skončíte zase u sebe, že vlastně chcete svými lokty se protlačit před ty ostatní, možná čekající podstatné déle než Vy. Převážně je to v nás samotných a bez trpělivosti a pochopení situace vlastně vyvoláváme kolem sebe zmatky a nepříjemnosti, nakoc se můžeme dostat do sporu až k soudu. Málokdy bývá situace tak horká, někdy stačí něčím si při čekání vypomoci, nějakým náhradním způsobem, třeba mi pomůže i uznalý neznámý soused. Takhle nějak bych to řešil já. Vztek, spěch a křik nejsou dobří rádci a podmazávání – to dělá z dobrých lidí zištné a nakonec to mohou pokládat za nezbytnost a povinnost těch druhých něco nabídnout. Jak se na tenhle problém díváte Vy ? Dokážeme takové snahy pomáhat odstranit? Už je toho totiž na všech stupních příliš.
Začínám vážně uvažovat o tom, že se bělas naklonoval! :-)))
Všechny Vás – diskutéry – chválím, nemám obavu o budoucnost s takovými občany. Ano pomáhejme si nezištně. Jen nesouhlasím že někdo “musel“ kdysi shánět něco pod pultem, to nemohlo být standardní zboží, ale zase jen luxus, na který si stát ještě nevydělal. Ani není pravda, že na tehdejší manifestace chodili občané z donucení, ale protože byli spokojení, sliby se plnily. Já jsem pro to, aby si všichni mohli užít aspoň toho standardu a dosáhli na něj. Jenže dnes v obchodech s textilem, obuví a potravinami se všechen dřívější standard změnil na luxus, který si každý nemůže dovolit, nehledě na mnohem horší kvalitu. Trápí nás zbytečně účtované poplatky a hrozby pokut i exekucí. To by se dít nemělo, trochu socializmu by nikde neškodilo a EU by k nám mohla být přívětivější.
Máme příbuzné, kteří razí vše přes známosti – máme toho a toho, ten ti zařídí to a to, dostane tě tam a tam… Tohle opravdu nemusím, vadí mi to a takovou pomoc odmítám, prostě je mi proti srsti nechat se někým někam dotlačit – z toho nemám dobrý pocit, myslím si že práci si umím sehnat i sama za sebe (například). Ale taková výpomoc – když vím že to je nezištné a že to můžu oplatit tak proč ne.
Nevím jak to vyjádřit – takové to když je to můj známý a pomůžeme si proč ne, ale když je to známý přes známé, kde se pak člověk dítí zavázán pěti lidem, to mi vadí. A taky záleží na tom v čem ona pomoc spočívá.
Tak to cítím asi nějak podobně jako babofka:“sedávej panenko v koutě, když budeš hodná, chcípneš tam“. Je to prostě tak, doba je taková a pokud nemáš ostré lokty, nikam se nedostaneš, nic nedokážeš. Taky by se mohlo říct “líná huba, holé neštěstí“. Tak to cítím já.“
tak pod to bych se taky podepsala. Navíc, i když donesete nějaké úřednici kávu nebo bonboniéru, stejně si ji nevezme ze strachu, aby ji právě nikdo z ničeho neobvinil. Bohužel doba je taková, kdyby někdo jiný viděl, že nějakou pozornost přijala, byla by bez prémií, nebo pokárána nebo zrovna bez místa …
lenous,já to mám tak,že s tím kafem tam zajdu až pak ,když mi milá úřednice vyjde vstříc sama od sebe a nezištně:-)))
Tak to by možná mohla být cesta jak motivovat lidi ve funkcích aby byly milí na všechny:-))) K
Já bych se toho zase tolik nebála…pokud nejde o úplatky,nebo o uklízení nekalostí pomocí finančních obnosů.
Mám dost přátel,kteří někoho znají…myslím,že je to normální a lidský pud obracet se na přátele s žádostí o pomoc.
ještě jsem nikoho neuplácela….ani jsem nemusela…
Milá Stará vojno, za mého mládí se z legrace říkávalo “sedávej panenko v koutě, když budeš hodná, chcípneš tam“. Je to prostě tak, doba je taková a pokud nemáš ostré lokty, nikam se nedostaneš, nic nedokážeš. Taky by se mohlo říct “líná huba, holé neštěstí“. Tak to cítím já.
Při rekonstrukci bytu jsem dospěla k názoru, že kámoš, který mi udělá stejnou práci levněji než najatá firma, je fajn jen na chvíli. Všechny dohody jsou “per hubam“, žádný papír, žádná smlouva, žádný účet a tedy žádné dohody časových plánů neplatí a rozhodně ani žádná reklamace nebo pozdější dodělávky nedostatků. To je pak i s kamarádstvím konec…
Ale přátelská nezištná výpomoc je určitě moc fajn. S pár kamarádkama nám to tak funguje, i když se jedná třeba jen o maličkosti. Každý nestojí jen s nataženou dlaní…
Osobně bych se propadla studem jít na úřad byť jen s bonboniérou a kafem. Tohle taky neumím…
Jo jo, na vesnici je to asi trochu jinak… My takhle fungujem se sousedy. Ale bohužel to funguje i jinde, my objednali tatru štěrku za 3.400,- a pak nám říkal jeden soused, že kdybychom řekli jemu, bylo by to za 1.000,- …. což mě docela odrovnalo… jen nevím, jestli bych si o to řekla, přijde mi to nefér…. Nikdo neví, jak by se zachoval, pokud před tímhle problémem vyloženě nestojí.
I když tohle jsou asi malé věci, horší je to s korupcí na úřadech – ale já s obálkami nechodím a ani to měnit nehodlám.
Je to v nás silně zakořeněné od doby, kdy se “pod pultem“ sháněly pomeranče, banány, ale i vložky nebo toaletní papír. Nemám to ráda, mít pocit, že jsem někomu zavázána, ale když “teče do bot“, potřebuji rychle například vyšetření u lékaře, je dobré mít známé. Jak říkala primářka Bobina v Básnících: “Každej je něčí známej.“ Jinak ale protislužby děláme i my, manžel někomu udělá počítač a druhá strana nám např. opraví sekačku na trávu a podobně. Prostě u nás funguje výměnný obchod jako v pravěku 😀