Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Knížky
Jeden článek na VD mě inspiroval k tomu, abych se vás všech zeptala na čtení. V poslední době se hodně mluví a píše o tom, že lidé méně nebo více čtou. Podle toho, jak jsou neustále plná knihkupectví, spíš si myslím, že to nebude tak zlé. Dokonce děti nacházejí ve čtení zalíbení. Já jsem jako malá holka strašně ráda dostávala k Vánocům knížky, pokud jich bylo hodně, měla jsem celé prázdniny o zábavu postaráno. Pamatuji se, že jsem milovala Ronju, dceru loupežníka, Děti z Bullerbynu, Káju Maříka… Později mi nevadila ani tzv. povinná četba, dokonce jsem si některé autory četla „celé“, protože se mi jejich knížky líbily. Dodnes mám ráda J.Š.Baara, Karolinu Světlou, K.V.Raise a vůbec autory „venkovských“ románů. Sem tam jsem zabrousila i do nové doby, ale asi mi chybí ta romantika minulých století. Co vy, když vám čas a děti dovolí, čtete? Co vás na knížkách baví? Máte raději knížku nebo jdete na film na její motivy natočený? Já se přiznám, že nejdřív radši čtu a pak teprve koukám a kritizuji, jak se to povedlo…
Tak já jen bleskově. Mám vystudované knihovnictví, protože čtení je moje droga. S dětmi jsem téměř vyléčená – nestíhám. Zvládám jen sci-fi a to miluju, protože to je naprosto jiná realita!!!:-))
Pamina
P.S. Ale teď čtu třeba v angličtině(jsem dobrá, co?;-))“A Short History of Tractors in Ukranian“ a taky dobrý…
Já jsem vždycky moc ráda četla. Knihu, co jsem našla pod stromečkem ještě jako dítko školou povinné, jsem přelouskala většinou do rána. Byla období, že jsem přečetla jednu knihu, pustila se do další a za týden už jsem nevěděla, jak se ty knížky jmenovaly. Mí kluci nečtou vůbec….. snažila jsem se jim číst, probudit v nich taky tu čtenářskou vášeň, ale oni v tomto případě „dědili“ po tátovi, ten za 17let našeho společného života přečetl snad jen 10knih (jestli ještě nepřeháním). Standa vyhrál v okresním kole zeměpisné olympiády poukaz do Knihkupectví, dal mi ho a řekl, a né aby tě napadlo koupit nějakou knížku mě.
Teď si uvědomuju, že jsem toho za poslední dva roky taky moc nepřečetla, svůj volný čas jsem věnovala příteli, raději jsem lítala po lese, chodila s ním na ryby a na knihy už moc času nezbývalo….. asi ze mě bude zase čtenář 🙂
Přečetla jsem všechno možný, líbí se mi Robin Cook, ale musím ho prokládat jinými žánry. Detektivky moc nemusím, sci-fi vůbec, jednu dobu jsem hltala Steelovou, některé knížky čtu několikrát, třeba Prodaná od Zany Muhsenové, ta mě dostala (je to pravdivý příběh, hrozně smutný – kam se hrabe Bez dcerky neodejdu). Taky mě dost zajímá Erich von Däniken. J.Š.Baar mě taky dostal, mám ho plnou knihovnu.
Jé, tak Foglarovky byly moje nejoblíbenější a před nedávnem jsem si dokonce zase přečetla „Šípáky“ (Záhada hlavolamu, Stínadla se bouří a Tajemství Velkého Vonta) a bylo to skoro na jeden zátah :-)))
Tu povinnou literaturu já moc nemusela, já vlastně ani moc v dětství nečetla (jo, vlstně, dívčí romány o zamilovaných holkách – to bylo v pubertě :-)) a teď není moc času, ale pořád se uklidňuju, že až bude čas, tak si s nějakou dobrou knížkou pod peřinku vlezu 🙂
Hodně jsem měla ráda (ikdyž je to vlastně svým způsobem škaredá knížka) My děti ze stanice ZOO o drogově závislé dívce. To jsem taky měla skoro jako bibli a vždycky jsem její detoxikaci prožívala s ní a nikdy mě nenapadlo drogy ani vyzkoušet…
Dál mám hodně ráda Agátu Christie a její Hercula a slečnu Marplovou :-).
Moc se mi líbla Pýcha a předsudek, Čachtická paní a Černý obelisk od Remarqua.
Vlastně ani nemám žádný vyhraněný vkus na knížky (asi jako v celém životě) a co mě zaujme, to si přečtu.
Doufám, že jsem na nic nezapomněla.
A teď ráda listuju v knížkách o astrologii, numerologii, minulých životech apod. :-))
Jéje, já byla od dětství knihomol, v podstatě i moje sestry, máma taky miluje knížky. Taťka vždycky říkal ženský čtenářský klub (mamka, já a moje 2 sestry). Láska ke knížkám mi zůstala, přečetla jsem celou povinnou četbu, naši i zahraniční klasiku (celé roky jsem dojížděla denně spoustu km na střední i vysokou). Nejoblíbenější knížkou mého dětství byl ale Kája Mařík (toho jsem četla několikrát, mám úplně všechny díly a rezervuji ho svým dětem), taky zmiňované děti z Bullerbynu, Gabra a Málinka. Než se narodili kluci, tak jsem četla hodně D. Stellovou, ženské romány od Jude Deveraux, … v poslední době jsem ráda, že zvládám aspoň páteční noviny … co mě ale vůbec neláká je Harry Potter. Snažím se lásku ke knížkám vypěstovat i u kluků, manžel se na moje snažení dívá s nevěřícím úsměvem (pochybuju silně o tom, jestli někdy v životě přečetl více jak 10 knížek), má pocit, že u kluků se čtení prostě nepěstuje. Kubovi každý měsíc chodí dětská knížka z Egmontu, když vidím, jakou z ní má vždycky radost, prohlížíme spolu obrázky, čteme ji …tak si myslím, že to cenu má. Taky paní učitelka v MŠ ho chválí, že je u 4 letých kluků tento zájem neobvyklý (zvlášť ve složení dětí, které navštěvuje naši MŠ). Mladší zatím jen „čítá“ stylem prohlížení, někdy trhání a krčení (zejména Sluníčka a Mateřídoušky – mimochodem tyhle časopisy jsem odebírala ještě jako dítě, je fajn, že jsou stálicí).
Tak já mám lehce klučičí vkus – Folarovky byla skoro bible,pak Mayovky, Zane Grey a spousty dalších autorů co mi přenášely kouzlo divokého západu, pak jedna z mých oblíbených – S míčem kolem světa od Masopusta. Jinak jsem spíš na takovou odlehčenou četbu co má vtip – Deník pana Nuly, líbí se mi Fulghum, Ivan Kraus. Dost se vrtám i v odborných knihách které mi pomáhají v práci, denně v pohádkových. A v neposlední řadě mě magicky přitahují knihy o tvoření, aranžování, a tak, ale to není úplně klasická literatura.
Karamelo, začínám mít pocit, že znáš dokonale mojí oblíbenou četbu. Zapomněla jsem na všechny ty krásné knížky od Eduarda Štorcha, Bronzový poklad, Minehavu, Osadu havranů, Lovce mamutů a pan Foglar? To byl zakázaný poklad z tátovy a dědovy knihovny. Ty jsem si musela půjčovat pod podmínkou slušného zacházení (jinak se ale s knížkami nezachází) – Když duben přichází, Chata v jezerní kotlině, Záhada hlavolamu, Stínadla se bouří. Ještě dneska se k nim ráda vracím, i když jsou to prý knížky pro kluky, co na tom? Nedávno jsem padla (přiznám to – u popelnice) na „brak“ Věčnou Ambru – oba díly, úplně nové. Musely být moje – přelouskla jsem je, je to taková psaná Angelika, takže slaďák, sice ve slovenštině, ale to nevadí, alespoň jsem si připomněla, jestli ještě umím… A abych nezapomněla Robinson Crusoe a jeho napodobenina Švýcarský robinzon…
Jééé, knížky… miluju je, i při dětech jsem vždy zvládala tak dvě do měsíce, ale co jsme na domečku, stíhám číst jen přes zimu, v létě jen proletím časopisy a spíš odborné knížky o zahradě. Jako dítě jsem četla takovou tu dětskou klasiku – Děti z Bullerbynu, Foglarovky, Káju Maříka, pohádky pro větší děti, milovala jsem různé oblastní pověsti, dívčí románky,… jo, a Zahradu od J. Trnky, tu si občas přečtu dodnes – teda dětem, aspoň mám záminku 🙂 K.Světlou, Nerudu, historické romány, tomu jsem přišla na chuť asi v 16 letech. No a teď čtu jak kdy – občas nějakou sladkou oddechovku – Spencerovou, Chamberlinovou, historie a tajemno – B.Erskinová, ráda si přečtu Harryho Pottera, knížky o výchově a taky duchovní literaturu, životopisy… i dobrou detektivku, ale už jsem dlouho na žádnou nenarazila. Do knihovny jsem chodila i s dětmi, teď jsem to odsunula, protože vzhledem k nedostatku času se mi hromadí knížky doma. Má představa ideálního večera – zalézt do křesla s dobrou knížkou a dobrým čajem nebo kafíčkem – no někdy se snad dočkám 🙂 Děti dostávají knížky taky, starší sice čtou, ale o dost míň, než bych si přála. Davídek má zrovna knížkové období, čteme denně a Jeník je zatím malý, spíš si prohlíží leporela. Tak doufám, že budou po nás a knížka pro ně bude ten nejlepší relax :))) Super téma!
Lenous:-)) mé dětství provázely Rychlé šípy,Foglarovky,Káju sem taky četla:-),Dva divoši od Ernest Thompson Setona,Lovci Mamutů,Mládí na křídlech od Šmahelové,Metráček, Májovky…..atd co jsem si jen tak v rychlosti vzpomněla… pak byla éra sci-fíček Nadace,Malevil-nádhera,knižky Assimova,Arthur C.Clarka,Ludvíka Součka…. pak sem přešla na horory:-)) Stephen King můj nejoblíbenější autor a za ním v závěsu R.Palmer,R.Cook,M.Crichton,J.Deaver….
klasické detektivky typu Poirota mám radši v tv:-)
Teď se chytám na Stručnou historii času v obrazech od
Stephena Hawkinga
Tak si to představte, než jsem tohle sepsala, tak Áňa vyhrabala ze skříně z krabice moje dětské knížky, obložila se s nima na gauči a volá na mě – dívej se co čtu! Zrovna listovala v Dětech z Bullerbynu, má dobrej vkus…
Bezva téma 😉
Taky moc ráda čtu a poslední dobou se mi dokonce daří najít si na čtení čas a jsem ráda, že jsem se po nějaké době, kdy to nějak nešlo, ke knížkám zase vrátila. Zrovna včera jsem jednu dočetla a už jsem šmejdila v domácí knihovně a hledala, do čeho bych se tak mohla pustit tentokrát.
A co čtu – většinou spíš současnou literaturu, mám ráda knížky, u kterých se musí trošku přemýšlet (nebo ve kterých aspoň přemýšlejí jejich hrdinové ;-)), občas si přečtu něco jednoduššího nebo třeba i knížku pro děti (nemyslím teď pohádky, ty čtu Áně, ale pro starší, co by ji nebavilo). Nemusím historické romány ani detektivky, i když zrovna včera jsem právě jednu dočetla a líbila se mi, ale řekla bych, že to nebyla taková ta klasická, aspoň pro mě měla jakési kouzlo. Dřív jsem celkem dost četla povídky, teď už moc ne.
Do knihovny momentálně nechodím, zatím se pročítám tím, co za léta nastřádal manžel, nebo se vracím ke svým knížkám.
Kdysi jsem si předsevzala, že moje děti budou vždy k Vánocům a narozeninám dostávat aspoň jednu knížku, a zatím se mi to daří plnit a jsem ráda, že holky mají čtení taky rády.