Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Vojenské mise
Docela mě zajímá vás názor na tuto problematiku. Zjistila jsem totiž, že prozatím poslední oběť těchto misí (teď mám na mysli konkrétně Afgánistán) pochází z nedalekého města, kde učím, a pochovaný bude přímo u nás na hřbitově. Jde mi z toho mráz po zádech, protože jeho smrt považuju za zbytečnou.
Snažím se chápat začlenění naší malé republiky do různých NATO a podobně, ale na druhou stranu si říkám, kolik lidí zbytečně zemře kvůli debilům, kteří si na východě snaží něco dokazovat a ještě se nejlépe schovávají za náboženství. Ach jo. Tím víc to na mě doléhá, že vím, že bratránek je na vojenské škole a od něho samozřejmě znám zákulisí a vím, že ti kluci můžou účast v misi odmítnout jedenkrát, pak už musí chtě nechtě jet.
Toto byl mladý kluk, můj rovník, určitě zapálený tím, co tam dělal. Pomáhá tam lidem a nějakému oslovi se to nelíbí, tak je vyhodí do vzduchu. Je to hrozné. Zmařený mladý život. Ach jo, co se na tom světě děje….
Evi, mozna by se hodil clanek, jak to ma doma zena vojáka z povolání.
Jake jsou plusy a minusy.
Protoze ne vsichni a vsechny si myslí, ze vojaci jdou do misí, protoze chteji,ze maji spoustu penez,a ze ze vsím souhlasi.A rodina je nezajíma, myslím, ze by to nemuselo byt spatné.-tedy ten clánek
Slychávám ze vsech stran, ze voják je jednou voják a tak by měl bojovat a neohlízet se, ze si to jednou vybral a dostává za to horentně zaplaceno, tak at neco děla.
A myslím, ze práve tito lidé maji o armádě a vojácích od rodin dost zkreslené představy.
Ahoj všem,tak mě tady zaujaly vaše postřehy a tak i já napíšu pár vět .
Můj manža je voják.Práce ho vždy bavila a snad ještě trochu baví,i po tom,co byl 2x v Kosovu a teď je od února v Afghánu..Na první misi do Kosova musel-chtěl,aby měl povinný zářez,podruhé už musel-rozkaz,do Afghánu nechtěl,ale velitel po něm toužil,tak nedokázal říct ne.Dneska má závazek do roku 2010 a pokud by odmítl,tak mu ho třeba neprodlouží a hybaj z armády…Současný stav v Afghánu mě vůbec nepřidává na klidu a raději bych ho měla doma.Máme dceru v červnu 3 roky,když bylo malé půl roku odjel pracovně do USA na 4 měsíce,vrátil se,byl doma 3 měsíce pak jel na půl roku do Kosova(už druhá mise),malá rostla a on toho spoustu promeškal a vím,že ho to mrzí…navíc to zvykaní malé na tatínka nebylo vždy v pohodě…i on sám měl problémy s námi najít nějakou cestu ve společné domáctnosti..Malá si konečně zvykla,i na to,že ji pohádky večer četl tatínek,aby to za dva měsíce bylo zas jinak.Hlavně jsme zase na spostu věcí sami..Než odjel do USA musela jsem se naučit znovu jezdit autem,k tomu malé mimino…Nějaký problém???Vyřeš ho sama nebo s manželem po emailu…Někdo si myslí,že se topíme v penězích..ano,něco manžel vydělá,ale že momentálně nasazuje vlastní krk a má cca 1500 dolarů,kdy dolar je snad 16 kč…to ani pro peníze dělat nejde…Někteří se možná ženou za penězma,ale můj chlap rozhodně ne!A platy v armádě???16000+9000,-příspěvek…?Vím,že někdo nemá ani 10.000,-ale na to,že vojáci jezdí do misí,absolvují různá cvičení,školení,jsou věčně bez rodin,to zas taková sláva není.Zatím máme 2+1,Octávku combi a co má manža našetřeno,tak vrazíme do nového bytu,kdy si stejně budeme muset ještě půjčit.Ono je příjemné,že vám chlap nosí pravidelně příjem a máte z čeho žít,ale na druhou stranu,když vám ho pošlou do mise,tak se vám převrátí život..Nic není zadarmo…Nejvíc mě mrzí,že malá roste a můj toho spoustu nevidí a nezažije..A i když to mezi náma občas jiskří,tak pořád jsme spolu..Spousta známých je po jedné misi v koncích a rozcházejí se,rozvádějí…Teď se jen “děsím“ toho,s jakou se manža vrátí z toho “shitu“,a jak to bude opět s námi zvládat,kdy já jdu do práce a malá do školky…Přece jenom Kosovo byl “pionýrský tábor“ a teď je to o hubu…Hlavně,aby se už nic nestalo a všichni se ve zdraví vrátili domů.
Eva
Ajik :-), ještě jsem chtěla něco dodat ohledně vojaku z povolaní, bo jich mam kolem sebe hodně, a nejen vojaku, ale i vojand :-), ale ta tva “okridlena veta“ mi opravdu vzala vitr z plachet.- tedy z ust, a smichem nemuzu ani nic kloudnyho dopsat.
SUPER :-))))))
Karamelko, Bio, já bych to shrnula do jedné okřídlené větičky, která mi nedávno přišla na mail: Důkaz, že je země kulatá? Vysrali jsme se na východ a hovno přišlo ze západu… pardon, ale k tomu už nemám co dodat. Chápu, že jsme malí a bezvýznamní, ale zdá se mi, že našemu národu už nezbylo v těle ani kousíček cti a jakékoliv národní hrdosti – prostě za pár dolarů obětujem životy našich vojáků, životní prostředí, národní dědictví ve formě pozemků, firem… (myslím to teď všeobecně, nejen co se týká zahraničních misí).
Manžel byl na svojí poslední misi před pěti lety…vážně není o co stát…je to stres pro všechny okolo… a donedávna se nikde neřešilo ani to, jak se ti kluci dokážou znovu zapojit do normálního rodinného života…až teď jsem se doslechla o tom, že se provádí jakýsi výzkum, týká se válečných veteránů..spousta jich trpí posttraumatickými stresovými poruchami, úzkostmi, záchvaty paniky, depresemi…těžko se znovu přizpůsobují tomu “ doma“…
Bio…já bych to viděla tak,že se musíme někomu někam cpát:-) protože na východ od nás se pořád ještě rozkládají komunistické země a veeeeeliké Rusko-a to by zase mohlo klidně zkusit nacpat se k nám….takže ani mě se nelíbí,že nejsme ani po revoluci suverénní stát bez závazků a povinností…že slepě ,,posloucháme rozkazy z EU a že jako psíci vrtíme radostně ocasem na povel z USA….ale pořád to není Ruská okupace a už ani nikdy nebude s ,,velkou Amerikou“ jako spojencem…jejich praktiky na udržení demokracie jsou mnohdy drsné….ale já už nikdy! nechci poslouchat a sklánět hlavu před komunisty!
Možná se to jednou změní..možná budeme jednou na úrovni třeba Švýcarska/srovnávám z hlediska malé rozlohy/ a nebudeme potřebovat žádnou ,,pomocnou“ ruku…ale zatím jsme jen postkomunistická země,která si hraje na něco co není…a to je třeba i vysílání vojáků do misí a tváření se jak jsme dobří a spolehliví a jak ochotně se obětujeme pro blaho celého světa..jak moc jsme demokratičtí….je to výsměch a trocha sebekritiky by našim politikům neuškodila..no však oni tam nemusí,že…
no tak se zacitam….nebudu vyhledavat kdo co psal ale mam jen par poznamek
1.ano maji 26000 mesicne coz neni moc….ale tohle jim prijde na ucet a nemaji vubec zadna vydani.
2. kazdy kdo jde do armady dobrovolne…MUSI pocitat s tim ze se nekde neco stane a ze my jsme soucasti nejake smlouvy…takze to ze on je tam jen opravar je hloupost…kdyz na to prijde….az bude nejhur budou povolany zalohy a nebo proste zase zavedou vojnu jako kdysi…no konretne muj syn by rok vojny potreboval…ale takove te jako meli kdysi nasi tatove
v zadnem pripade ale neuznavam ty dementy nabozenské
ti kluci jdou do toho s tim ze vi co je tam muze cekat…a hlavne…nekteri z nich si mysli ze zrovna jim se to stat nemuze…kazdy sveho strujce sam….oni tam nekteri jdou hlavne kvuli penezum….jenze nechapu ze nejsou bozi…ze i jim se muze neco stat a penize to nezachrani
za tohle usa nemuze…za tohle si muze kazdy sam
tak ja znam taky spoustu vojaku, kterí odesli do misí, a kdyz se vratili, manzelstvi se jim rozpadlo pod rukama.
Jestli to delaji pro penize ? Mozna ze nekteri ANO,ti noví, mladí kluci urcite, pak ti, kteri chteji zabezpečit rodinu a vrhaji se bezhlavě do takovych misí i několikrat po sobě, a pak také vojáky, kteri do misí nechteji ale dobrovolně- nedobrovolně, protože nikdo jim to NESMI dat rozkazem proste musi. A takto posledni rok odeslo od armady nekolik “starych “ vojáku, protoze je nutili dobrovolně nekam, kam nechteji.
P-S : tech penez neni fakt moc, kdysi byvalo hodně, to kdyz byl dolar tezce pres 30 kc, ale ted uz se to některym fakt nevyplatí, a take se mi nezda, ze zrovna Afghanistan , Irak atd jsou mirove mise 🙁
Ani pojistovny v te dobe neplní pojistku.Protoze jsou pro ne takovi klienti proste nepojistitelniiiii.
Jinak fakt nechapu, proc se musime s prominutim…cpat….nekomu do zadniho otvoru a tvarit se ze je vse OK :-(((((,kvuli cemu ???
Kvuli nerostnemu bohatstvi, ktere chce USA ziskat pro sebe ?Kvuli tomu musime souhlasit s radarem ?A s více věcmi ?
Fakt nechapu nasi politickou situaci, nase podlezacstvi ..kde se podela ceska hrdost ?
Jsem z “vojenského“ města. Mezi profesionálními vojáky mám spoustu známých. A všichni, které znám, do toho šli pro peníze…
Znám taky jejich manželky, které se musely naučit fungovat bez nich, děti, které znají tatínky kolikrát jen z fotek.
A když se pak takový tatínek vrátí, tak to kolikrát doma skřípě. Nejsou zvyklí fungovat jako rodina, on není zvyklý fungovat jako otec…
Kolikrát doma působí doslova jako rušivý element…