Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Jsem mladá maminka a mám dvě děti brzo po sobě
Ahoj. Je mi 22 let amám 2 děti ve věku 2 roky a 2měsíce. Je to problém?Já myslímže ne. Ale ostatním to tak nepřipadá. Už jsem slyšela spoustu zlých jazyků o mém věku o malém rozdílu ve věku dětí. Nejhorší to bylo když jsem čekala Tomáška(2měsíce)bylsice neplánovaný ale těšila sem se.Ale ze začátku jsem byla v absolutním stresu z pomluv z připomínek o mé neschopnosti starat se o dvě tak malé děti. Že to bude hrůza nebudu stíhat. Nebudu mít čas ani na muže. Na nic. A pak ty finance. Všechno je ted drahé a ještě se to zdražuje. Nejvíc to bolelo ze strany manželovi rodiny. Ale těm se nezavděčím nikdy ničím. Chtěla bych vědět váš názor a taky zkušenosti jestli některá z vás ví o čem mluvím. A taky snad tajně doufám že tohle některá znáte. A přidáte svou zkušenost. už jsem v pohodě. Zlé jazyky se zklidnily narozením malého. Asi pochopili že to zvládám když viděli jak je oba miluju a věnuju jim 100% svého času. A že nám to jde skvěle. Ale potěší mě každý váš názor. A snad i zkušenost. díky Jana
Ježečku, jestli to dobře chápu, tak ty stísněný prostory jsou tvoje/vaše, i když stísněný. Já měla na mysli někoho, kdo bydlí v pokojíčku u rodičů a nemá ani snahu si něco vlastního sehnat, nepracuje, nechce pracovat, v domácnosti pomáhá s odporem a ani se nesnaží domyslet svoji budoucnost. Třeba zrovna my bydlíme na chatě manželových rodičů, takže to taky není můj ideál o bydlení. Tchán má rád velký prostory, takže mu pomáháme přistavět další dva pokoje, který potom obydlíme. V tuhle chvíli by ho asi naštvalo, kdybysme se chtěli přestěhovat do svýho, ale nemáme rádi půjčky, takže ho (zatím?) ani nemáme čím naštvat.
Já se na to dívám zase takto. Taky řešíme bydlení, protože máme velmi stísněné podmínky. Ale toho bydlení můžu docílit i ve 40 letech, ale ve 40 mi nikdo nezajistí, že budu mít dítě přirozenou cestou. Takže byť nemáme prostory, tak i přesto chci ještě jedno dítě, aby byly věkem blízko sobě. Nějak to vydržíme, uskromňujeme se jak se dá a bydlení bude, o něco později, ale bude.
Takže pro mě je jasnoá priorita děti a pak to bydlení. *
Ahoj,mam 2 kluky 9 let a 13 mes.je mi 31let.Nepripadala jse si jako mlada,nezkusena mamina,proste jsme mimi chteli a hotovo a ostatni at se zamysli sami nad sebou nez zacnou kritizovat.Jsem stastna,ze je mam i kdyz druhe prislo za 8 let,ale tak jsme to chteli.
To by se dalo spojit i s otázkou potratu. Když vím, že dítě nedokážu zajistit, tak je levnější jít na potrat. Na druhou stranu někdy ale i starší nedokáží dítě zajistit dostatečně, takže ani tady bych se nedívala na věk. Bohužel ti chudší někdy ani nedokáží dát lásku, to ale zase není problém věku a jsme tam, kde jsme byli. Ale když nemají ani to bydlení, tak je to opravdu nerozum.. stejně furt nechápu, proč tady někdo hledá největší rozdíly právě na věku, ale ty rozdíly tam asi hledá právě ten, kdo má nebo v mladším věku měl největší problém sám se sebou
Mně se narodil syn když mi bylo 20 a dcerku jsem měla o 2,5 roku později,tenkrát to bylo běžné jako ted je normální mít dítě v pozdějším věku. Přikláním se k tomu že jsem byla příliš hrr, raději jsem měla počkat, nemusela bych řešit nedostatek financí a různé problémy.Rozumím těm kdo nefandí příliš brzkému rodičovství i já svému synovi neustále opakuji , jen ne aby ses chtěl brzo ženit.Opravdu nechápu ženský které si pořídí děcko v 18 a nemají vyřešené bydlení , peníze nemají , tak z čeho chtějí žít ??
Ja jsem poprve rodila v cerstvych dvaceti a pak o tri roky pozdeji.Upozornuji ze obe deti byly necekane prekvapeni prvni pres prasky a druhe pres telisko.Nemela jsem na to jit napotrat tak proto jsem mladou maminkou.Ze bych si vsymla ze by na me ukazoval ze jsem moc mlada to me bylo fuk,jsem stastna a osud mi to tak naserviroval. 🙂 Akorat je videt na mych znamych ten rozdil deti stejneho veku maji mamci kolem triceti.Ale rozdil peti a vice let mi tak nevadi.Hlavne ze si rozumime.
Inori, tak my jsme s bráchama o 7 let od sebe a můžu říct, že v dětství to bylo docela zvláštní. Neměla jsem je jako kamarády, ale spíše jsem to vnímala, že jsem koule u nohy, protože mě museli vodit do školky, na balet atd. a nemohli být se svými vrstevníky. Pak přišla puberta, byli na intru a já si připadala jako jedináček. Dnes je to samozřejmě jiné, léta se nám nějak srovnaly v době mé maturity, kdy jsem teda asi byla už stejně dospělá jako oni:-D
Ale jsou to bráchové, možná s tou sestrou je to zase jiné:-) *
Já jsem o 17 a půl roku mladší, než sestra a vůbec si nestěžuju. Když jsem se narodila, tak ona byla na intru a viděla mě jen o víkendech, takže ji občasný hlídání spíš těšilo. Potom s námi doma už nebydlela. Když jsem u ní byla na prázdninách, tak už měla rozum, takže ani tady nepřišlo období popichování a myslím, že to nikomu nescházelo. A jak šel čas dál, tak jsem jezdila o prázdninách a víkendech zase já k ní, abych hlídala její dceru. Z pohledu rodiče toho o tom moc neřeknu, ale i pohled sourozence se snad bude hodit .)
Ježežku, dřív bylo moderní mít na vesnici tři a více dětí, tak jich měla rovnou pět a jak se rozvedla s mým otcem, tak si našla mladšího koně a s ním má to poslední a to nemluvím o tom, že 2x potratila a jednou donosila dvojčátka/kluka a holku/, jedno se narodilo mrtvé a druhé zemřelo krátce po porodu /vše s tím mladším/.
Takže mamča byla neskutečně plodná a nejhorší na tom je, že já to nezdědila, jak jsem psala, měla jsem s tím problém:(
No a ta matka roku? U prvních třech ano, ale bohužel ten zbytek se jí nepodařil vychovat tak, aby z nich měla radost, už jsem se někde o tom zmínila, ale pije, takže důsledky špatné výchovy jsou znát 🙁
Jsem upřímná a strašně mě to trápí, ale je mi ted nějak lépe, když jsem to napsala:( A to není stará, má 46 let a kus života před sebou, ale s takovým zacházením?????
Mariko, tak to je síla s mamčou!!! Klobouk dolů, že vás zvládla dobře vychovat…
Nedostala i nějaké ocenění, tuším, že se to jmenovalo Diplom mateřství, ale nejsem si tím jistá:-) No, v dnešní době by to bylo asi Matka roku:-) Ale vím, že to dostávali maminky za porod a výchovu 5 a více dětí. *