Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
mama
jak tak si to tady pročítám dost se tu řeší tchýně ale co vlastní máma .Já nevím ale já mám velký problem se svojí mámou.je my 36 mám 2 děti 15 let a 11měsícu kluky.A mojí mámě se pořsd něco nelíbí bud mě štve proti manželovi nebo proti tchánovy Tchýni už nemam ale předtím i proti ní.Nebo mi vyčíta že nemáme hotoví barak a jezdíme na dovolenou.Když jsem byla těhotna s druhým synem tak tomu staršímu vyčetla že mam doma bordel že se zamě stydí a pak to řekla i mě tak jsem s ní nemluvila.Vůbec byla proti tomu že máme druhý se slovy co všehno by jsme mohli staršimu koupit a cpem to jinam.Do dnes mladčímu nekoupila hračku jen vlnu k svátku na vánoce NIC jen staršímu.Dvakrát ho vozila v kočaře a to jí donutil táta Bydlíme v jedný vesnici a cizí lidi se ke mě chovaj líp.A to je v předčasným duchodě tak je doma.A má jen mně měla jsem sestru dvojče ale to spáchalo sebevraždu .Ale takhle se kemě chovala i předtím.Sestra mi hodně chybí ale vlastně nema ani mámu a nevím jak s toho ven
Maminka asi sama nějakým způsobem trpí, že je třeba v předčasném důchodě. Třeba se nemá na co soustředit, tak upnula svoji energii na Vás. Je jasné, že to leze na nervy. Tady bych asi doporučila jednu jedinou věc. Jednoduše až přijde a bude brblat, posadit jí ke stolu a jasně a rázně jí říci- Podívej, tohle je má domácnost, pokud to nebudeš respektovat, nemusíš sem chodit.Já Ti také do ničeho nekecám.Jsem dospělá a budu si své věci dělat tak jak já uznám za vhodné, pokud potřebuješ někoho peskovat,zajdi na nádraží, tam třeba někoho najdeš!
Z její strany je to přehnaná láska, která Vás dusí, ona potřebuje neustále někoho řídit, nenechte si to. Vaše matka to být může dál, ale měla by respektovat Vás jako dospělou.
V žádném případě bych jí nedovolila manipulovat se starším synem, protože pak vám kluky poštve proti sobě, až ten malý bude o kapku starší.
Pokud je maminka zaměřená materiálně, jako že je….pak bych jí řekla, že pro mě je důležitější šťastná a spokojená rodina … šťastný úsměv mých dětí …prostě plná lásky… a k tomu nemusí být zase až tak všude naklizeno jak na zámku.
Přeji Vám pevné nervy, ale co víc..????? Mějte také ráda sama sebe! Protože bez lásky k sobě samé vás budou ponižovat ostatní a Vy jim to ještě dovolíte, nebudete mít totiž sílu se bránit.
Jopko, úplně to vidím. Nejlepší způsob jak se totiž znenávidět se svými rodiči je, bydlet se svou rodinou s nimi v jednom domě. To nikdy nikde nemůže úplně klapat. Já jsem měla svou mamku moc ráda a strašně mně chybí, ale když jsem po první svatbě s nimi bydlela v baráku, tak jsme si docela lezly na nervy. Naštěstí jsme se včas odstěhovali. Mamka musela totiž mít strašně moc uklizeno, byla tím až trochu posedlá. No a já jsem měla vždy špatý pocit, když k nám šla, protože jsem čekala co kde najde. Ale ona i když něco viděla neuklizeného, tak nic neřekla. Řekla to až jindy a jinde. Kdyby tak viděla teď jak to tam u nich vypadá. Táta uklízet vůbec neumí, a protože my tam kvůli bráchovi nejezdíme a nemůžeme mu to tam uklidit, tak to u taťky vypadá dost nevábně.
Jopko 🙁 To stěhování bude asi úplně nejlepší řešení… já říkám rovnou, že s rodiči bych nebydlela, nesnesla bych, aby mi někdo pořád do všeho mluvil a jsem hrozně moc vděčná, že jsme od začátku manželství mohli bydlet sami – zezačátku v pronájmu, pak ve státním bytě… to je jedno, ale hlavně SAMI! Držím palce, ať vám to vyjde! Určitě se pak zlepší i vztahy. 🙂
Ájíku…mám to úplně stejně! navíc bydlíme s mými rodiči v jednom domě. my jsem nahoře a oni dole, mám tady vše svoje, ale vchodové dveře využíváme společeně, sklep, dvorek, zahrádku. A vše je podle mé mamky, my s manželem jsme podle ní děcka…bez nich by nám ten barák spadl na hlavu se jednou vyjádřila, neumíme se postarat prý. Ale jak? Stejně je všechno jen podle nich a když je potřeba něco řešit tak nám ani neřeknou. Mamka je už v důchodu, hodně mě pomáhá s dětma…já nechci si stěžovat rozhodně ne…hodně mě pomohla a pomáhá (mám 2 malý děti brzo po sobě). Ale nevím, nejsem z toho nadšená…chodí mě sem nahoru…ona mě přece musí pomoct ne? Pozhasíná, povypíná, že nešetřím elektrikou, umyje nádobí, rovná tady věci-podle sebe samozřjemě, jde mě dát do pračky věci-přesně tak jak nechcu a v přípravku ve kterém nechci prát…když jí to řeknu…tak se urazí! Prý je to přece jedno v čem se to vypere a že jsem nevděčná…vždyť ona mě přece pomáhá! Jo je to mamka, nevyměnila bych ji sice, ale……těšila jsem se vždycky na svou domácnost…ale je to tak z části její. Radí mě co a jak a jak jí oponuju…tak hned že je to blbost ať to nedělám. Mám je ráda jo, ale prostě…budem se stěhovat, já prostě chci mít svůj život. Byla jsem naivní když jsem si myslela, že tady budeme spolu v takovým velkým domě…co by s ním naši dělali.
Chci se o svou rodinu starat hlavně já s manželem a ne mí rodiče-hlavně mamka. A vychovávat děti. A kdsyž něco řeknu ať mě to nechá nebo ať nám do toho nemluví…urazí se! A klidně řekne , že jsem drzá a nevděčná! Tohle nemám za potřebí poslouchat – to není pravda a to mě uráží když mě to řekne. Takže pokorně mlčím a ve mě občas je klid, většinou tak nějak svítí oranžová, občas bych vybuchlam, ale vydržím to. A věřím, že se poštěstí a odstěhujeme se, sice ne moc daleko, ideální je asi stejná dědinka s rodičama, ale ne spolu. myslím, že si ppak sebe budem víc vážit. Mám dojem, že tady si všichni lezem na nervy.
S mojí mamkou máme docela hezký vztah… ale jen do doby, než přijde nějaký konflikt. Mamka neuzná, že by mohl mít pravdu někdo jiný a většinou se dost urazí… a umí “držet“ hodně dlouho. Takže se snažím konfliktním situacím předcházet a raději nic moc neřešit, nějaké své starosti už vůbec ne.Ty proberu raději s kamarádkou nebo dříve s tchýní. Bohužel, nemůžu si moc dovolit jí říct svůj názor, s ní se pohádat by znamenalo “studené vztahy“ na dlouho. Na druhou stranu jsem moc ráda, že mamka je a vím, že až se ztratí, bude mi moc moc chybět, i když je jaká je… dokonalý nejsme nikdo.
Ahojky,holky tak já tchýni ani tchána už nemám,ale docela to prožívám se svou sestrou.Nedávno dostala od tchýně na malou vlhké ubrousky,pak si všimla,že to jsou úklidové ubrousky,nějaké citronové.A toho je víc.Když přijde k sestře,tak pomazlí svého synáčka a vnoučat se moc nevšímá.
Nevycházet s vlastní mámou je asi moc těžké…Já mám naštěstí s mamkou dobré vztahy. Když jsme s manžou začali spolu chodit, seznámil mě se svými přáteli a mimo jiné i s bezva párem lidí v letech našich rodičů. Berou nás skoro jako svoje děti a naše děti jako vnoučata. Je to moc fajn a kdybych potřebovala adoptovat babičku – jak píše Pamina, adoptovala bych je!!!
Souhlasím s Brmbulkou. Moje maminka zemřela před 3 lety a co bych za to dala, kdyby mě třeba i poučovala. Od ní jsem to ale vždy brala tak nějak jinak. Když poradila a já měla jiný názor, tak jsem jí to řekla snáze než tchýni. A nikdy se za to neurazila. Samozřejmě jsme se také občas trochu pohádaly. Ale i to mi chybí. Jinak asi platí stejná pravidla, jen s tím rozdílem, že své matce si většina žen dovolí říct víc a snáze si vše vyjasní. A taky s matkou se častěji schodneme, protože to byla přece ona, kdo nás vychoval a trochu vytvořil takové jaké jsme. Mně nikdy nedělalo problém mamce říct, když mi něco u ní vadilo. Ale to asi hodně záleží na vztahu a na důvěře, který dcera a matka mezi sebou má.
Těžká rada.
Mně funguje omezit vztahy na zdvořilostní minimum. Na výtky nereagovat. Velmi účinné je: “Jojo.“, slyšíš, ale nic víc. To funguje nejen na mámy, ale třeba i na pány:-). Znamená to, slyším, co si myslíš, já si taky něco myslím a není to nutně totéž.
Ven z toho nemůžeš:-). Jak píše Brmbulka, je to tvoje máma. Tak to tak ber. Není to nutně člověk, se kterým si musíš rozumět a nemusíš ji jako dospělá ani poslouchat. Zkus si najít “adoptivní mámu či babičku“, která se chová tak, jak tobě i dětem vyhovuje.
Hodně štěstí:-)
k tomuhle ti napisu jen jedine…..moje mama mozna byla i horsi…..je dva roky po smrti a ja pochopila ze jinou mamu mi zivot neda…a moc mi chybi i to reptani a doporucovani co a jak…muj bratr byl vzdy pro ni buh…ja byla vzdy ta s kterou nebyly problemy…bratr si ted ani nevzpomene….