Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Tohle mi dnes přišlo mailem
Gratuluji!
Nám všem , kterým je mezi 20. až 55 lety… Podle dnešních pravidel a zákazů bychom my, děti narozené v 50., 60., 70., 80. letech, neměli vůbec šanci přežít… Naše postýlky byly malované barvou, která obsahovala olovo. Neměli jsme žádné pro děti bezpečné flaštičky na medicínu. Žádné pojistky na dveře a okna, a když jsme jeli na kole/koloběžce, neměli jsme helmy. Pili jsme obyčejnou vodu z hadice a ne z lahví. Jedli jsme chleba a máslo, pili limonády s cukrem a nebyli jsme obézní, protože jsme pořád lítali někde venku. Z jedné flašky nás obvykle pilo několik , ale všichni jsme to ve zdraví přežili… Několik hodin jsme se mořili a stavěli káry ze starých nepotřebných věcí, jezdili jsme z kopce, jen abychom pak přišli na to, že jsme zapomněli na brzdu. Teprve po několika přistáních v pangejtu jsme ji demontovali. Brzy ráno jsme si šli ven hrát a přišli jsme domů, teprve až se venku rozsvítily lampy . Rodiče si užili pěkné nervy, ale mobily neexistovaly, takže nebylo kam volat… Neměli jsme žádné Playstation, Nintendo eller X-box – vlastně ani televizní hry, žádných 99 televizních kanálů, žádný surround-sound, počítače, chatrooms a internet. Měli jsme kamarády, byli jsme venku a vyhledali jsme si je!! Spadli jsme ze stromu, řízli se, zlomili si ruku či nohu, vyrazili si zuby, ale nikdo kvůli těm úrazům nebyl žalován. Byly to úrazy a nikdo nenesl vinu – jen my! Prali jsme se, měli jsme modřiny, ale naučili jsme se to překousnout. Našli jsme si hry s tenisákama, klackama a jedli jsme i trávu (hlavně šťovík). I když nás druzí varovali, nikdy jsme si nevypíchli oko. Posledních 50 let bylo explozí nových nápadů. My jsme měli volnost i odpovědnost – naučili jsme se chovat a poradit si… Blahopřeji!!! Pošli tento dopis každému, kdo zažil toto velké štěstí a žil jako dítě!!!
I Ty jsi jedno z nich :o).
Šmoulovou zmrzlinu jsme objevili v létě v jedné cukrárně v takovém malém městečku.
Na antiperle jsme tuhle s manžou vzpomínali, Jovanko, kde jsi je objevila? Myslela jsem, že už je dávno nevyrábějí.
A pamatujete si někdo na Hořce? Takové sušenky ve tvaru ořechu a dělali je s čokoládovou nebo jahodovou náplní, balíček za 10,-Kčs. Mňam.
Mourenin ani ty čokolády mi nic neříkají.
Vitacit se dá sehnat, taky z něj dělám buchtu.
Holky a pamatujete si ty čokolády co na nich byla z druhé strany panenka na vystříhnutí a mohly se jí měnit šaty? jéé to jsme si smlsly i vyhraly:-)))
Lucko a pamatujes si mourenin? to byla taky skvela zmrzka – jahodova a byly v ni i ty jahodovy zrnicka :-)))
a smouli… no super… mne bude 25, tak to jsem jen par let od tebe, takze urco si pamatujeme stejny veci 😀 jj, za 2,50 si taky pamtuju 😀
Jovanko pamatuji si ty vodový zmrzky, byla božží! Taťka nám je nejdříve vozil z německa. Byla to super doba! Jenže teď už ty děti sedí u PC, na co chodit ven. To je zbytečnost, dneska jsi in doma u PC teda spíše u netu. Sice mi teprve teď bude 22let, ale na pár věcí si dost dobře pamatuji. Jako malá jsem u babičky chodila pro zmrzku-měli šmoulí, a to byla pochoutka za 2,50 jeden kopeček. A to jí měli jen právě v jedný cukrárně. Teď člověk neví kterou by si vybral.
To byla krásná doba, ale rády vzpomínáme protože to bylo naše dětství a dětství je v každé době nádherné. Ale zkusila bych se trochu jinak zamyslet. Třeba se těm našim dětem líbí takové dětství jaké prožívají ony a budou na ně také s nostalgií vzpomínat. Je prostě jiná doba a to co bavilo nás by je třeba nebavilo, a nebo obráceně, třebo to co dělají ony bychom dělaly jako děti i my kdybychom mohly. Můj taťka se narodil těsně před válkou a také vzpomíná na dětství rád i když musel hodně pracovat. Tak bych ty naše děti zas až tak neodsuzovala. Každá doba má své. Třeba ty naše děti budou zase soudit své děti a říkat jim jak se neumí bavit, zatímco ony to uměly skvěle.
Jovi, receptík zkusím hodit do receptáře 🙂 Ty čokoládky si pamatuji z doby,kdy mi bylo tak do 6 let, pak už se nevyráběly… Tabulka čokolády – to byl přesný čtverec (ale docela tlustý, takže těch 75 – 100g to klidně mohlo být). Denisa měla červený obal s kytičkou a byla to čokoládka s tekutou náplní (mňam), pak byla tuším Lidka, ta byla mléčná a moc dobrá a pak panáček Čoko – to byla spíš hořká, ta mi z nich asi chutnala nejmíň, ale zase měla na obale panáčka Čoko – což byla postavička z nějakého Večerníčku nebo pohádky – malý buclatý čokoládový panáček se špičatou čepičkou a ve stříbrném kabátku… vidím to dodnes. 🙂
Ali, napsala bys receptík? 🙂
Ale jaké čokoládky to myslíš? Na to si nepamatuju.
Z trochu pozdějších let než dětských – pamatuje někdo ještě pivo na nádraží v bufetu za 2,50Kč?
A “kokosky“ za korunu?
A vodové ovocné zmrzliny? 🙂
Jovanko, jo, byl to Mixar, brácha si z toho dělal skvělé vanilkové koktejly 🙂 Vitacit kupuji, ale není všude – dělám z něho totiž úžasné želé na jednu buchtu. Karamelko, taky souhlasím, ale je fakt, že ti starší už mají zase své zájmy… 🙂 No a vlašák na papíře – to je klasika 🙂 A na co ještě nostalgicky vzpomínám – to byly takové malilinkaté barevné bonbónky v lahvičce jako pro mimi – panenku, byly hrózně moc dobré… ty lahvičky jsem občas ještě viděla, ale ty bonbónky se teď nedají jíst. A taky veliké míčky z hořké čokolády v barevných staniolech se zvířátky a pak malé (asi poloviční) čokolády – plněné – Denisa, panáček Čoko… pamatuje si je ještě někdo???
Jo a Jovi,no v 15ti už tam ten základ musí být:-)) pak už je to na dítěti čemu dá přednost…v ,,telecích“ letech jsem taky žila jen pro zábavy a diskotéky,hlavní problém bylo jaké boty si v pátek obuju:-))))
no a časem vzpomínám,kde jsem byla s rodiči na dovolené jako dítě a jak krásně prosvítalo slunce zelenými listy lípy,když jsem seděla v její koruně:-))) to byly kouzelné okamžiky…
Jovi jahodový Vitacit jsme si chodili kupovat a lízali ho tajně za obchodem:-))
antiperle-předchúdce tic-tacu:-))
vlašák v papíře a uzená makrela jednou za týden:-))))
příšerně sladká pitíčka-fruko…apod