Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Zoubek je pryč
Ahoj holky, musím se vypovídat, co se nám včera stalo. Byly jsme se odpolko projít s motorkou, bylo docela hezky, myslela jsem, že nakoupíme a pak se třeba stavíme na hřišti…
No jo, jenže Natálka – upozorňuju – na rovince – přepadla přes řídítka motorky (vůbec nevím, jak se jí to povedlo) a dopadla na pusinku. Nejdřív jsem myslela, že si jen odřela pusinku, jenže pak koukám, že jí chybí kousek jedničky nahoře, pak koukám, že jí odpadl další kousek – půlka jedničky pryč – vertikálně – takže jí tam byla vidět dásnička.
Volala jsem na pohotovost, cože mám jako dělat, tak mi dala číslo na zubní pohotovost, tam mi řekli ať hned přijedu – do Motola, to mám přes půlku Prahy. Takže jsem bafla Natálku, která už naštěstí nebrečela, motorku a jeli jsme tramvají a pak ještě busem do nemocnice. Tam jsme pak asi hodinu a půl čekaly. Natálka už začínala pěkně prudit – bylo to na ní dlouhý. Ale evidentně jí to už nebolelo. Pak přišla dr., posadily jsme se do křesla a dr. jí tam koukla a prý,že musí zbytek zoubku pryč, že je poškozená dřeň a až by rostly druhé zoubky,tak by to dělalo neplechu a navíc i teď by jí to bolelo.
Takže jsem jí nohama držela její, rukama jsem jí pevně držela ruce,sestra držela hlavu a dostala injekci. No řvala jak tur a já samozřejmě s ní, prostě jsem to absolutně nezvládla. Pak jsme tam vzlykaly obě a já se jí snažila uklidňovat. Hrůza!!! Pak samotný vytržení zoubku už nebylo tak hrozný, akorát už byla Natálka neudržitelná, jak se vzpínala. Naštěstí jak řvala, tak tím pusinku otvírala pořádně dokořán ;o)
Nazpátek jsme si domů vzaly taxíka, protože mi stačilo dojít s ní v náručí (13 kg) a s motorkou v druhý ruce k silnici – asi 200 m – no myslela jsem, že padnu. Bylo mi jí šíleně líto, ona furt brečela.
Taxík přijel za chvilku, tak to se jí líbilo jet taxikem, to se trošku zklidnila, pak mi usnula v náručí – to už bylo asi sedm večer, takže jsem jí pak nesla domů spící – takže byla ještě těžší. Doma se při svlíkání vzbudila a zase brekot, pak zklidnění, pak zase brekot, no hrůza. Dala jsem jí Panadol sirup na uklidnění a proti bolesti, skládaly jsme ještě kostičky a pak asi v půl 9 jsem jí ukecala, že už musí spinkat.
Manžel byl zrovna s kamarádama v hospodě – chodí jednou týdně, takže fakt pech, že se to stalo zrovna v pátek.
Suma sumárum naše malá procházka vyšla takto
– jeden zoubek pryč
– a 390,– pryč (90,– – pohotovost, 300,– – taxík)
Takže teď máme Natálku bez předního zoubku, vypadá fakt super, ale dneska už je v pohodě a to je důležité. Prý tak za 2 měsíce by šla udělat protézka, uvidím ale kolik by to stálo, protože kdyby nějak moc, tak bysme na to neměli. Chci ji teď nechat naočkovat proti pneumokokovi, takže to budou 2 litry v prčicích a další peníze uvolnit nemůžem, nebo bysme i mohly, kdyby nějaké byly, tak uvidíme. Holt bude když tak bez zoubku.
Vůbec byl totiž včera super den, večer jsem jí zapomněla dát plínku, takže se v noci počůrala a brečela, pak si někde odřela trošku ručičku, takže hrozný divadlo, jak to bolí a musely jsme to lepit a ošetřovat, no a pak ten zoubek…
Báro, to je teda pech. Chudák malinká! Zvládly jste to moc dobře! Muselo to být hodně náročné.
Jak to vypadá nyní? Nevadí Natálce, že jí chybí zoubek? Třeba při mluvení, jídle?
Určitě vám na zubním poradí co a jak dál. Přeci jen, další zoubek naroste až za dlouho. No, uvidíte.
Pošleš fotečku? 🙂
Jinak já poslední dny také byla s malou 5x na zubním. Do nedávna měla nádherné zoubky, žádný kaz, bílé jak perličky. Po antibiotikách se jí začaly kazit a do měsíce měla čtyři kazy. Brečela teda hrozně. Na poslední zoubek s ní jel tatínek a nebrečela vůbec! Takže doktor říkal, že příště má přijet zase s tatínkem, že s ním to zvládá evidentně lépe. Což mě teda naštvalo. 🙂
U prvního vrtání dostala záchvat pláče, že až zvracela. Postupně to bylo lepší, jenže doktor na to neměl asi trpělivost a dost na ní křičel. 🙁 U posledního zoubku už byla statečná. Tak snad už máme u zubního také vybráno, další kontrola za půl roku. 🙂
Teda, to jste měly ještě štěstí v neštěstí. Můj syn si hned krátce po prvních narozeninách vyrazil pár vrchních předních zoubků, tehdy se s tím nic nedělalo (nedovedu si představit, jak by se ročnímu dítěti trhaly zbylé zoubky), takže se nám pomalu obrušují, teď má 4, vypadá, jako by je měl zkažené od sladkostí, nahnědlé a obroušené, čekám, kdy vypadnou, aby narostly místo mléčných už pekné trvalé. Dole má zoubky krásné, jako perličky, … Od kamarádky holčička byla nemocná a dostala antibiotika, jenže ty jí zničily zubní sklovinu, takže všechny vrchní přední zoubky jí úplně uhnily, museli je nechat vytrhnout u zubaře a teď jí dělají takovou provizorní nástavbu, která bude zavěšena na špičácích … kamarádka je z toho docela vedle …
Arabart to mě mrzí,teda takové šoky. No ale jste holky šikovné,to se prostě stane a nezabráníš tomu…já se naopak divím,že my ještě zuby máme..na to kolikrát se malý rozplácne každý den na ROVNÉM chodníku.
Taky brečela ,to je normálka..kdybych měla držet řvoucí dítko-ty slzy jak hrachy co?:-((((((
Tak se držte a ať už to princeznu nebolí. K
Arabart, zvládla jsi to na jedničku a Natálka je moc statečná, určitě do týdne na zoubek zapomene…To jak píšeš, žes Natálku držela, mi připomnělo, jak chtěla sestřička vzít Martínkovi krev na sedimentaci. Má 21 kg (já 54) – nepovedlo se – prostě jsem ho neudržela…
No holka, to sis teda užila, takové dny blbce aby člověk pohledal… Úplně ti rozumím, ten zážitek tě musel pořádně rozhodit, ale zase – když to nebylo (naštěstí) nic horšího…
Se zoubkama jsem si užila taky u první holčičky. Když jí byl roček, běžela přes celý obývák a na rovném koberci bez překážek se natáhla – pusinkou rovnou na bedýnku s hračkama. Vstala, všude plno krve, řev, byla jsem u toho, jenže to byl takový okamžik, že jsem ji už nestihla zachytit. Výsledek – přední vrchní zoubek byl celý vykřivený a zatlačený z dásně dozadu. A samozřejmě oteklá pusina, vypadala strašně. Taky jsem brečela, následovala cesta na zubní, zoubek trošku vyrovnali, ale nechali tak, že prý se zase zpevní.
Rok jsme měli pokoj. Krátce po druhých narozeninách jsme šli ven, na pouť, koupili jí balonky, a jak se dívala nahoru a smála se, zakopla – zase na rovné zemi, spadla, a zoubek hned vedle toho prvního – vykřivený dozadu a špička ze strany odlomená. Tentokrát jsme vůbec nechápali, jak se to mohlo stát, o co si ten zub vlastně vybila. Běželi jsme na zubní, ale zase to nebylo na vytržení, a šli jsme domů. Až do šesti let, než zoubky vypadly, byly ty následky vidět.
Takže se neboj, stává se to i jiným maminkám, zvládla jsi to výborně, musel to být strašný zážitek u toho zubaře, ale bohužel i takové hrůzy mateřství přináší, tak hlavně ať to Natálku už nebolí, zoubek jednou naroste nový:-)
Ahoj holky, musím se vypovídat, co se nám včera stalo. Byly jsme se odpolko projít s motorkou, bylo docela hezky, myslela jsem, že nakoupíme a pak se třeba stavíme na hřišti…
No jo, jenže Natálka – upozorňuju – na rovince – přepadla přes řídítka motorky (vůbec nevím, jak se jí to povedlo) a dopadla na pusinku. Nejdřív jsem myslela, že si jen odřela pusinku, jenže pak koukám, že jí chybí kousek jedničky nahoře, pak koukám, že jí odpadl další kousek – půlka jedničky pryč – vertikálně – takže jí tam byla vidět dásnička.
Volala jsem na pohotovost, cože mám jako dělat, tak mi dala číslo na zubní pohotovost, tam mi řekli ať hned přijedu – do Motola, to mám přes půlku Prahy. Takže jsem bafla Natálku, která už naštěstí nebrečela, motorku a jeli jsme tramvají a pak ještě busem do nemocnice. Tam jsme pak asi hodinu a půl čekaly. Natálka už začínala pěkně prudit – bylo to na ní dlouhý. Ale evidentně jí to už nebolelo. Pak přišla dr., posadily jsme se do křesla a dr. jí tam koukla a prý,že musí zbytek zoubku pryč, že je poškozená dřeň a až by rostly druhé zoubky,tak by to dělalo neplechu a navíc i teď by jí to bolelo.
Takže jsem jí nohama držela její, rukama jsem jí pevně držela ruce,sestra držela hlavu a dostala injekci. No řvala jak tur a já samozřejmě s ní, prostě jsem to absolutně nezvládla. Pak jsme tam vzlykaly obě a já se jí snažila uklidňovat. Hrůza!!! Pak samotný vytržení zoubku už nebylo tak hrozný, akorát už byla Natálka neudržitelná, jak se vzpínala. Naštěstí jak řvala, tak tím pusinku otvírala pořádně dokořán ;o)
Nazpátek jsme si domů vzaly taxíka, protože mi stačilo dojít s ní v náručí (13 kg) a s motorkou v druhý ruce k silnici – asi 200 m – no myslela jsem, že padnu. Bylo mi jí šíleně líto, ona furt brečela.
Taxík přijel za chvilku, tak to se jí líbilo jet taxikem, to se trošku zklidnila, pak mi usnula v náručí – to už bylo asi sedm večer, takže jsem jí pak nesla domů spící – takže byla ještě těžší. Doma se při svlíkání vzbudila a zase brekot, pak zklidnění, pak zase brekot, no hrůza. Dala jsem jí Panadol sirup na uklidnění a proti bolesti, skládaly jsme ještě kostičky a pak asi v půl 9 jsem jí ukecala, že už musí spinkat.
Manžel byl zrovna s kamarádama v hospodě – chodí jednou týdně, takže fakt pech, že se to stalo zrovna v pátek.
Suma sumárum naše malá procházka vyšla takto
– jeden zoubek pryč
– a 390,– pryč (90,– – pohotovost, 300,– – taxík)
Takže teď máme Natálku bez předního zoubku, vypadá fakt super, ale dneska už je v pohodě a to je důležité. Prý tak za 2 měsíce by šla udělat protézka, uvidím ale kolik by to stálo, protože kdyby nějak moc, tak bysme na to neměli. Chci ji teď nechat naočkovat proti pneumokokovi, takže to budou 2 litry v prčicích a další peníze uvolnit nemůžem, nebo bysme i mohly, kdyby nějaké byly, tak uvidíme. Holt bude když tak bez zoubku.
Vůbec byl totiž včera super den, večer jsem jí zapomněla dát plínku, takže se v noci počůrala a brečela, pak si někde odřela trošku ručičku, takže hrozný divadlo, jak to bolí a musely jsme to lepit a ošetřovat, no a pak ten zoubek…