Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Vztah s cizincem ano či ne?
Holky,
nedá mi to, ale množí se případy dětí unesených některým z rodičů do ciziny. Momentálně je to případ šestileté Terezky, k tomuto článku se na novinky.cz rozpoutala diskuze. Z řad mužské populace (Čechů) vyznívá velmi negativně pro nás ženy. Proto mě zajímá, zda jste pro vztah s cizincem (ať už přímo o tom uvažujete, nebo celkově váš pohled na tohle)? Nemyslím si totiž, že by to bylo nějak trestuhodné a nemorální. Panové mají pocit, že žena, která si bere cizince, nebo s ním cokoliv má, tak je to póvl. (soudě ohlasů v diskuzi na novinky.cz). Ale tak to přeci není???!!!!!
Francice, vubec jsem nevedela, ze v knize je neco jineho, je to asi trosky blby, ale mam rada takovehle druhy pribehu jako prave byl ten film, ted si tedy nejspis co nejdrive koupim knihu, jestlize je tam i neco jineho.
Mám za manžela Čecha a vztah s cizincem (Francouz)jsem prožila jako studentka 7 měsíců. Od začátku jsem věděla, že bych do Francie nikdy žít nešla a také jsem mu to od začátku říkala,ale on si to nechtěl nechat vysvětlit. Dokonce jsem byla na návštěvě v jeho rodině o Velikonocích (neustále mluvit jen francouzsky a neslyšet slovo česky a pokud jsem nerozuměla, ani se nesnažil mi to přeložit)a potom jsem se na beton rozhodla, že z Čech nikdy nepůjdu. Po všech dohadech jsme se nakonec rozešli a já byla ráda, že je to bez dětí. Všem, které uvažují o životě s cizincem bych doporučila přečíst si knížku od Bety Mahnoudové – Bez dcerky neodejdu. Viděla jsem film, ale ten je oproti knize hotový čajíček. A potom si vše dobře promyslet a hlavně hledět do budoucnosti, co se stane když….
Tak já jsem chodila 3 roky s Tunisanem, z toho rok jsme spolu žili. Bylo to bezvadný, nemůžu si na nic stěžovat. Rozešli jsme se ale vlastně právě kvůli té odlišnosti kultur. Já už jsem v Tunisku žila 3 roky a věděla jsem, že už dál nemůžu, šíleně mi chybělo Česko, ten náš styl života. On si zase nedokázal představit žít v zemi bez moře, navíc dokončoval zrovna práva a kdyby šel k nám, těžko by se mohl živit svou profesí, zvlášť jako čerstvý absolvent.. TAkže jsme se vlastně rozešli z rozumu… Dneska jsem za to ráda, i když jsme si moc rozumněli. Myslím, že by mohl mít u nás dost velké rasové problémy a já bych se tam za čas asi zbláznila.. 🙂 (I když musím říct, že se mi po té zemi dost stýská). Můj přítel byl rozumný člověk, ale co já můžu vědět, jak by se zachoval, kdyby někdy došlo na rozchod a měli jsme děti……. Oni jsou kultura, která je na děti strašně vázaná, neumím si představit, že by odešel z Čech (pokud by tady žil…) s tím že by třeba už nikdy neviděl svoje dítě (pokud bysme nějaké měli 🙂 )….. Takže jsem opravdu ráda, i když ten rozchod byl pro mě bolestný, naštěstí už mě tenkrát utěšoval můj současný manžel, Čech jako poleno :-))
Renýsku, čekala jsem, že se do téhle diskuze zapojíš, pamatuji se na všechny peripetie, které jsi Ty a Filípek měla.
Nic proti cizincům, jde spíš o kulturu a zvyky, pokud se spolu zžijí, aniž by jeden ovlivňoval druhého, je to v pořádku, ale nesmí přijít nadřazování jedné kultury nad druhou. Pokud není ani jedna země pro pár ideální, tak raději volit třetí, jen aby jeden z partnerů neměl pocit útlaku a druhý nadřazenosti.
Já mám za sebou vztah s cizincem (můj bývalý je Bulhar)a už bych do toho nikdy nešla. Však si určitě ještě pamatujete, co jsem psala o problémech s expřítelem. Navíc mám pocit, že v Bulharsku (a nejen tam) se děti “vychovávají“ tak, že jim je vše dovoleno, takže můj bývalý přítel byl velmi proti mým “tvrdším“ výchovným metodám (občas na zadek, být důsledná atd.). Teď vidím, že to byla chyba, se synem (3,5roku) žiju sama a mám pocit, že mi občas leze i po hlavě :-). Taky je pak problém z těchto tatínku vymoci výživné, protože pokud se někde ve své zemi “ztratí“ a oficiálně nikde nepracuje (tak jak se to stalo mně), výživné z něho nedostanete. Takže radím i při velkém zamilování myslet vždycky i na to, co se může stát špatného (rozvod, rozchod, tahanice o děti). R.
No 🙂 na tenhle film i knihu si taky vždycky vzpomenu… 🙂 Jak už jsem psala – lásce neporučíš, ale když by se stalo :), asi bych trvala na “neutrální půdě“ – doktor z tohoto příběhu byl v Americe taky “normální“ a sotva se přestěhovali “tam“, začalo to peklo… Takže za sebe – neeee. 🙂
Tak presne tenhle film se mi pri te predstave vybavi… no ja bych do takoveho vztahu nesla.. jasne, kdo vi, jak jsou veci dnes, je fajn babofku, ze te kamosce to klape a docela ji obdivuji, ze se dokonce prestehovala, ja bych na to odvahu nemela…
Moje spolužačka si vzala palestince. Mají (zatím) 3 děti, prý chtějí celkem 7. Zpočátku žili tady, on tu studoval, seznámili se. Před asi 3 lety se odstěhovali “tam“. Prý si s mámou volají 1x týdně po netu, 1-2x za rok s dětmi přijede k rodičům. Tak snad jim to zatím klape. Já mam stejně ale pořád před očima “Bez dcerky neodejdu…“
Já tu diskuzi četla a opravdu diskutují tam většinou chlapi, kteří si tam hájí svá práva na děti. Zajímavé ale je, že většinu mužů vůbec ani nenapadne, že by si po rozvodu děti vzali do péče a pak se v takovýchto diskuzích vytahujou se svými právy. To nemluvím ani o tom, kolik tatínků ani své děti nemá zájem poznat, nebo se s nimi vůbec stýkat i když by mohli. O výživném ani nemluvě. Samozřejmě že to dělají i ženy ale v nesrovnatelně menším počtu.
A s těmi cizinci, no asi je pro vztah lepší, když pochází oba dva ze srovnatelných kultur, ale lásce se poručit nedá. Určitě vztahy s cizinci, kteří jsou z “jiného světa“ mohou být mnohem problomatičtější a hlavně návštěva dětí je po rozpadu partnerství složitá. Oni mají hlavně třeba úplně jiné vztahy se svými dětmi a i jiné plány, chtějí je vést k životu v jejich kultuře a náboženství a to bývá veliký problém.
V podstatě s vámi souhlasím….
Má nejlepší kamarádka z dob studií se provdala za egyptského lékaře, který u nás žije už řadu let-studoval tady. Provdala se za něho, vychovávají spolu dvě děti, M. má v naší zemi dobře rozjetou kariéru…. Pokud mohu soudit, jejich manželství je šťastné a bez větších problémů. Oba jsou velmi tolerantní a inteligentní a věděli, do čeho jdou…..
Já osobně mám za sebou také vztah s cizincem-byla to dost dobrá zkušenost…..