Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Tak už je pryč...
Ahoj holky, možná si vzpomenete, že jsem asi před 2 měsíci psala, že mě chce manžel opustit, ale nakonec se vrátil (moc brzo), s tím, že si uvědomil, že bez nás nechce žít atd. Tak uběhlo pár týdnů, mně se zdálo, že jsme to překonali, že je všechno v pořádku, ale bohužel….Včera se odstěhoval. S tím samým zdůvodněním, není se mnou šťastný, není už zamilovaný, navíc v tom trochu figuruje jistá dvacetiletá štíhlá blondýnka z práce, tomu konkurovat nemůžu, a vlastně už asi ani nechci. On sice tvrdí, že s ní vůbec nic neměl, ale já vím svoje. Připadá mi, že zamrzl někdy v 18 a představuje si, že bude všchno pořád stejné, mně vyčítá zodpovědnost a ztrátu bezstarostnosti, tvrdí mi, jak se hrozně snažil ten vztah zachránit, ale “snažil“ se jen pár týdnů, rychle to vzdal, jakmile se objevila ta slečna.
Takže jsem zase vyřízená, ale teď už jinak. Vlastně jsem ráda, i když to moc bolí, že je pryč, že už se nemusím bát, kdy ho to znovu popadne, kdy znovu přijde na to, že ta euforická vyjímečná zamilovanost, kterou jsme prožívali první dva roky, není navždy, a že mu to nestačí, že si neváží toho co má, resp. teď už měl…
Mám ho pořád ráda, moc, ale taky si vážím sama sebe a nechci ze sebe dělat chudinku, která si nechá líbit každý jeho pubertální výlev. Taky mě to mrzí kvůli malé, když potkávám tatínky s dceruškama (a že jich teď vidím hrozně moc..:-)), tak mě vždycky píchne u srdce…
Dohodli jsme se , že se teď nějakou dobu vůbec neuvidíme, a bude to jen dobře, doufám, že se nesložím, ještě jsem ani nebrečela, připadám si tak nějak otupělá a možná mi pořád ještě nedochází, že už je pryč….
ahoj Zuu, asi vim co prožíváš, prožívám ted něco podobného, ale přítel si nenašel jinou slečnu, ale chová se prostě dost divně, jako by si ničeho nevážil, doslova buzeruje za každou maličkost a i si ty důvody vymýšlí. nevim jestli jsme od sebe, nebo spolu. je to divné, je mi smutno a nevim jak se chovat. nechci a nebudu ani dolézat, prosit ho. ted jsme s malou u rodicu a doufam ze čas vše vyřeší i když je mi hrozně smutno.. Ammanda
Tak ti přeji hodně sil. Bude to chvíli ještě bolestivé, ale uvidíš, že to bude nakonec bez něj lepší než s ním. Takový vztah, kdy se jen stresuješ a snažíš se něco rovnat stejně nikam nevede. Přeji ti abys poznala někoho s kým se budeš cítit skvěle a kdo si bude vašeho partnerství vážit. Ale moc nechvátej, užívej si chvíli svobody a on se jednou někde objeví.
Ahoj holky, možná si vzpomenete, že jsem asi před 2 měsíci psala, že mě chce manžel opustit, ale nakonec se vrátil (moc brzo), s tím, že si uvědomil, že bez nás nechce žít atd. Tak uběhlo pár týdnů, mně se zdálo, že jsme to překonali, že je všechno v pořádku, ale bohužel….Včera se odstěhoval. S tím samým zdůvodněním, není se mnou šťastný, není už zamilovaný, navíc v tom trochu figuruje jistá dvacetiletá štíhlá blondýnka z práce, tomu konkurovat nemůžu, a vlastně už asi ani nechci. On sice tvrdí, že s ní vůbec nic neměl, ale já vím svoje. Připadá mi, že zamrzl někdy v 18 a představuje si, že bude všchno pořád stejné, mně vyčítá zodpovědnost a ztrátu bezstarostnosti, tvrdí mi, jak se hrozně snažil ten vztah zachránit, ale “snažil“ se jen pár týdnů, rychle to vzdal, jakmile se objevila ta slečna.
Takže jsem zase vyřízená, ale teď už jinak. Vlastně jsem ráda, i když to moc bolí, že je pryč, že už se nemusím bát, kdy ho to znovu popadne, kdy znovu přijde na to, že ta euforická vyjímečná zamilovanost, kterou jsme prožívali první dva roky, není navždy, a že mu to nestačí, že si neváží toho co má, resp. teď už měl…
Mám ho pořád ráda, moc, ale taky si vážím sama sebe a nechci ze sebe dělat chudinku, která si nechá líbit každý jeho pubertální výlev. Taky mě to mrzí kvůli malé, když potkávám tatínky s dceruškama (a že jich teď vidím hrozně moc..:-)), tak mě vždycky píchne u srdce…
Dohodli jsme se , že se teď nějakou dobu vůbec neuvidíme, a bude to jen dobře, doufám, že se nesložím, ještě jsem ani nebrečela, připadám si tak nějak otupělá a možná mi pořád ještě nedochází, že už je pryč….