Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Tak už je pryč...
Ahoj holky, možná si vzpomenete, že jsem asi před 2 měsíci psala, že mě chce manžel opustit, ale nakonec se vrátil (moc brzo), s tím, že si uvědomil, že bez nás nechce žít atd. Tak uběhlo pár týdnů, mně se zdálo, že jsme to překonali, že je všechno v pořádku, ale bohužel….Včera se odstěhoval. S tím samým zdůvodněním, není se mnou šťastný, není už zamilovaný, navíc v tom trochu figuruje jistá dvacetiletá štíhlá blondýnka z práce, tomu konkurovat nemůžu, a vlastně už asi ani nechci. On sice tvrdí, že s ní vůbec nic neměl, ale já vím svoje. Připadá mi, že zamrzl někdy v 18 a představuje si, že bude všchno pořád stejné, mně vyčítá zodpovědnost a ztrátu bezstarostnosti, tvrdí mi, jak se hrozně snažil ten vztah zachránit, ale “snažil“ se jen pár týdnů, rychle to vzdal, jakmile se objevila ta slečna.
Takže jsem zase vyřízená, ale teď už jinak. Vlastně jsem ráda, i když to moc bolí, že je pryč, že už se nemusím bát, kdy ho to znovu popadne, kdy znovu přijde na to, že ta euforická vyjímečná zamilovanost, kterou jsme prožívali první dva roky, není navždy, a že mu to nestačí, že si neváží toho co má, resp. teď už měl…
Mám ho pořád ráda, moc, ale taky si vážím sama sebe a nechci ze sebe dělat chudinku, která si nechá líbit každý jeho pubertální výlev. Taky mě to mrzí kvůli malé, když potkávám tatínky s dceruškama (a že jich teď vidím hrozně moc..:-)), tak mě vždycky píchne u srdce…
Dohodli jsme se , že se teď nějakou dobu vůbec neuvidíme, a bude to jen dobře, doufám, že se nesložím, ještě jsem ani nebrečela, připadám si tak nějak otupělá a možná mi pořád ještě nedochází, že už je pryč….
Holky moje, moc Vám děkuju, zdá se mi, že čím déle je pryč, tím já si připadám lépe..i když to je zatím jenom dva dny co jsem ho neviděla. Je to zvláštní pocit, zjišťuju, že ho asi vážně miluju, přeju mu ať je šťastnej, ať už je s kýmkoliv, víc než byl se mnou. Ale na druhou stranu jím pohrdám za to, že ve svých 27 letech ještě pořád neví, co v životě je důležité, že si nevážil toho co měl a vlastně ta představa, že by se mohl vrátit mě nejenom neláká, ale hlavně z toho mám strach, z toho co by mohlo znovu za pár týdnů, měsíců, let přijít. Už bych si jím nebyla jistá, nemohla bych se na něj spolehnout, věřit mu, takže VÍM, že mi bude líp bez něj…Tak hlavně aby mi ten pocit vydržel i až ho uvidím….:-)
Ahoj Zuu,specham a tak se omluvam,ze nejsem ted prihlasena,jen chci pred tebou smeknout,jsi silna,ze to tak vse beres,moc se mi libi ,jak jsi to napsala!Holky to napsaly presne a ja taky vim,ze to bude bolet,klidne se poradne vyplac,vypustit to ze sebe je nutne..je to normalni,nejdriv prijde otupeni,pak bolest,slzy..a pak vztek,ozna i nenavist..nebran se nicemu..Bude vam s dcerkou fajn,uvidis,lepsi spokojena,vyrovnana mama,nez se trapit s clovekem,co nedospel a nevazi si toho,co ma a vymlouva se na tvou ztracenou beztarostnost..ty jsi ji nestratila,ale “jen si narozdil“ od neho dospela-oooo ,jak casta veta od chlapu!A otevres tim i sve srdce a mysl jeste lasce,uvidis!Nebojim se o tebe,moc pekne jsi to napsala!!Kezby by bylo vice takovych zen,co take znaji svou cenu a mohou byt i diky znovu stastne!Opatuj se!Davent.
Zuu, holky už vše bezvadně napsaly. Držím pěsti ať to zvládneš a jak psala Brmbulka časem najdeš toho pravého, uvidíš!!!
Zuu, je mi to líto a moc na vás budu myslet!!!
Zuu, zkus to překonat co nejlépe. A snaž se myslet na SEBE! Ne na to co dělá on, ale na to, co budeš dělat TY!
Podívej se dál…jednou se určitě objeví nějaký opravdu fajn chlap a bude zase dobře!
Casem najdes toho praveho…jako vetsina z nas tady….a bude te chtit i s tvou uzasnou dcerkou….a s tvymi naladami…a vsim…a o tom to je…zatim to tady preckej s nami:)
Taky si pamatuju v jednom vztahu na přechodné období – trvalo asi dva roky a bylo to úmorné. Nevěděla jsem, jestli jsme spolu, nebo od sebe (nebydleli jsme spolu).
Když jsme to rozsekli (no, konečné slovo jsem musela říct nakonec stejně já), tři dny jsem nemohla jíst, brečela jsem.
Ale pak postupně se mi vrátila dobrá nálada a ulevilo se mi. Fyzicky jsem to ještě zdůraznila radikálním zkrácením vlasů.
Najednou jsem zase mohla budovat svůj život.
Zuu, držím palce, ať to překonáš.
Moje rada – představ si, jaký krásný život Tě čeká, formuluj si, jaké vlastnosti má mít Tvůj nový partner.
Mě se to splnilo.
(“Bohužel“, některé vlastnosti jsem opomenula – no, aspoň mám na čem teď pracovat.)
;o)
přeju hodně štěstí
Zuu… je mi to líto 🙁 Chápu, že to teď bude pro tebe hodně těžké období, náročné a bolestné… ale zas na druhou stranu, jak píšeš, aspoň víš, na čem jsi a nemusíš se bát a nervovat. Teď se věnuj hlavně děťátku a na něj se vykašli – nezaslouží si, aby ses pro něj trápila. Asi nedozrál pro to, aby měl rodinu a aby jako chlap pochopil,že s časem, věkem a zkušenostmi se mění všechno – lidé, vztahy, názory, láska… Přeji ti hodně sil a odvahy,budeš je potřebovat. Hodně štěstí a držím palce! 🙂
Zuu, taky jsme se před 3 týdny rozešli s přítelem. Bude to chvilku těžké, ale překonat se to dá… Ikdyž srdíčko se nemůže smířit. Teď, když jsem sama, uvědomuji si, co jsem sama mohla změnit a že jiní spolu vycházejí daleko hůř a přesto jsou spolu. Asi se víc tolerují. Já mu jeho prohřešky tolerovat nemohla. Bylo by to pod úroveň. Teď pořád píše, že se změní a dokáže mi, že spolu máme být. Nechávám to zatím tak, mám teď hodně starostí, brzy mi skončí mateřská a nastoupím do nové práce, dcerka do školky. Nevím,jak to zvládnu, nemám rodiče ani nikoho, kdo mi pravidelně pomáhal třeba dceru vyzvedávat ze školky, nebudu-li to stíhat. Ale musíme být silné…. Přeji ti, ať se přes to brzy přeneseš a ať je zas dobře:-)