Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Tak už je pryč...
Ahoj holky, možná si vzpomenete, že jsem asi před 2 měsíci psala, že mě chce manžel opustit, ale nakonec se vrátil (moc brzo), s tím, že si uvědomil, že bez nás nechce žít atd. Tak uběhlo pár týdnů, mně se zdálo, že jsme to překonali, že je všechno v pořádku, ale bohužel….Včera se odstěhoval. S tím samým zdůvodněním, není se mnou šťastný, není už zamilovaný, navíc v tom trochu figuruje jistá dvacetiletá štíhlá blondýnka z práce, tomu konkurovat nemůžu, a vlastně už asi ani nechci. On sice tvrdí, že s ní vůbec nic neměl, ale já vím svoje. Připadá mi, že zamrzl někdy v 18 a představuje si, že bude všchno pořád stejné, mně vyčítá zodpovědnost a ztrátu bezstarostnosti, tvrdí mi, jak se hrozně snažil ten vztah zachránit, ale “snažil“ se jen pár týdnů, rychle to vzdal, jakmile se objevila ta slečna.
Takže jsem zase vyřízená, ale teď už jinak. Vlastně jsem ráda, i když to moc bolí, že je pryč, že už se nemusím bát, kdy ho to znovu popadne, kdy znovu přijde na to, že ta euforická vyjímečná zamilovanost, kterou jsme prožívali první dva roky, není navždy, a že mu to nestačí, že si neváží toho co má, resp. teď už měl…
Mám ho pořád ráda, moc, ale taky si vážím sama sebe a nechci ze sebe dělat chudinku, která si nechá líbit každý jeho pubertální výlev. Taky mě to mrzí kvůli malé, když potkávám tatínky s dceruškama (a že jich teď vidím hrozně moc..:-)), tak mě vždycky píchne u srdce…
Dohodli jsme se , že se teď nějakou dobu vůbec neuvidíme, a bude to jen dobře, doufám, že se nesložím, ještě jsem ani nebrečela, připadám si tak nějak otupělá a možná mi pořád ještě nedochází, že už je pryč….
Zuu, asi máš v hlavě teď zmatek. Pokud bys ho chtěla vzít zpátky, určitě bych na Tvém místě zkusila manžel poradnu. Ať si všechno ujasníte…..
Hodně štěstí, ať to dopadne, jak nejlépe může!!!
Milá Zuu.
A Piškotko taky.Mám strach,že jestli to jednou skončí,tak podobně jako u Zuu.Manžel dělá také velká ramena,ale uvnitř je velmi zranitelný.Bohužel je ted situace taková,že mám pocit,že jsme na bodě nula.A nevíme,jak dál.Nedovedu si přestavit,co děcka.Kdyby na to došlo,jak jim to vysvětlit.Už mě nic nebaví,neumím už s nikým ani mluvit a když tak,tak je o křečovité.Nejlíp je mi doma za zataženýma žaluziema.
Ahoj Zuu a holky, taktéž prožívám kruté období svého života(napsala jsem to v : Jak vyhnat nevěru z hlavy)Zuu, plně s tebou cítím a držím palce.Možná to pro něj bude lekce, to že je sám, bez vás, bez malé, bez společných chvil…já dodnes mam jestě sevřený žaludek a je mi zle při pomyšlení na manželův úlet…vím, že mě asi spousta holek odsoudí, ale myslím si, že by se mohla nebo měla dát druhá šance.Pokud samozřejmě ten muž o ni stojí a nakonec my samy víme jaky ten naš muž je, jestli si tu šanci vůbec zaslouží.Můj manžel byl už zoufalý z mých každodenních proč( ale ty budou pořád, jen možná ne tak často, anebo pak otupím)řekla jsem, že se rozvedu, že to nezvládnu.On se nechce za nic na světě rozvádět.Vidím, že ho to mrzí co udělal.Já mu tu druhou šanci dám. Je to risk, ale co dnes není?
Zuu, tobě přeji v životě jen to dobré a nejlepší, buď silná a zkuste spolu komunikovat, nějak se domluvit, všechno co tě dusí vevnitř musí ven.Věřím, že to ustojíte a nakonec budete šťastní.Je s nima zle, ale bez nich ještě hůř. tak papa
Jakobys mluvila o mně….. Úplně!!!
Tak už jsem ho viděla. Včera si tu byl pro Nelinku, já jsem byla v práci takže jsem počítala, že ji vrátí než přijedu z práce. Jenže jsem přijela a ještě tu nebyli. Tak jsem šla vedle k ségře a hrozně nervózně jsem čekala až přijde, a doufala, že hned odejde.. Ale to ne, přišel a šel normálně k nám dovnitř, a byl tu docela dlouho. Tak jsem pořád vyčkávala u ségry, až odejde, protože jsme přece byli domluvení že se neuvidíme… No ale když to trvalo už asi půl hodiny, tak mi napsal ať přijdu. Jenom mi chtěl říct kde teď je a tak podobně. Takže jsme s viděli, a abych pravdu řekla, vypadal těsně před složením, připadá mi že je mu hůř než mně, takhle jsem ho nikdy neviděla, byl fakt vyřízenej, úplně mi ho bylo líto…A při odchodu se pořád zastavoval, jako by chtěl něco říct…Ale neřekl. Nakonec bydlí u bráchy, spí na zemi a něco si hledá. Mluvila jsem s jedním jeho kamarádem a ten říkal, že brečel, že od nás nechce odcházet, že nás má rád, ale….nedávám mu prostor a jsem moc dominantní až despotická (na tom něco bude, ale každopádně se to nemuselo řešit takhle).
Říkal, že když spolu budeme chtít mluvit, tak jinde než doma (bydlíme s rodičema a se sestrou a jejím přitelem, takže klid žádnej), ale tenhle krok je na něm…
Ahoj neprihlasna-24:3.12:28,ver mi,ze tohle desny obdobi mam take za sebou, tenkrat ze dvema detma,bez rodicu,daleko od vsech v jine zemy..Ver mi,ze to skonci a ze i ty se z toho bahna odrazis!My zensky jsme kazda jina,nektera vi,co by chtala a jak by to udelala..a co by nechtela ..ale zustane je u toho,nedokaze,nebo nechce svuj zivot zmenit,boji se,jak to zvladne,boji se o deti atd atd..A jsou i takove-tech je bohuzel pomalu a to me moc boli,ktere si naopak i v tezke chvilce uvedomi svou cenu a dokazou tu zenskou silu v sobe najit!Ale kazda zena je velmi silna,rika to i muj soucasny manzel,ze jsme velmi silne..nektera na to teprve prijde a nektera to vi o sobe “hned“ a tim padem nedovoli nikomu moc dlouho ji ublizovat,trapit,ponizovat..At uz se ti deje cokoliv,tak ti preju hodne sil a nezapomen,ze kazdy clovek ma pravo bejt stastny,ikdyby to melo znamenat ze bude treba sam zit “jen “s detma atd..Vermi,vim,o cem pisi.Ted jsem moc stastna a ver mi,ze to byla fuska!Hlavne se nikdy nevzdavam a verim..Drz se!!..ps.uz mam velke deti a vim,ze i tim,ze jsem se odpoutala od spatneho vztahu,cloveka,jsem velmi pomohla i jim a dala jim velky priklad do zivota,,ikdyz ze zacatku se ti spise zda,ze jim ublizis,ver mi!!!Pa Davent
Ahoj Zuu.
Čtu tvůj příběh a mezi některými řádky vidím sebe.Nemůžu se přihlásit,ale to ted není podstatné….Mám doma také problémy podobného rázu,ikdyž manžel se zatím od nás neodstěhoval.Občas mám pocit,že se s námi podobnými roztrhl pytel.V minulosti jsem udělal jednu chybu,s postupem času si uvědomuji,jak moc byla velká,ted za ni trpím.Ptám se však,jak dlouho?!Několika lidem jsem tím zajisté ublížila a může se stát,že ještě ulížím…Nevím,jak dál,nevím,co mám dělat.Jen jsem ti chtěla říct,že ti držím palce a že nejsi sama,kdo ted prožívá neštastné období.Mám pocit,že se ted psychicky plácám na samém dně.Ptám se sama sebe,kdy to všechno skončí?!
Zuu, teď to bolí, ale jednou mu budeš vděčná že odešel – to až přijde ten pravý. Moc ti přeju aby to netrvalo dlouho, ten mezičas ať není moc těžký!
Zuu, ten můj měl 35 let a zřejmě nezjistil priority a hodnoty života…. Máme krásnou a zdravou dcerku, chtěli jsme oba domeček na hypotéku a on začne dělat takové kraviny, jako volat na erotické linky a utrácet tak celé měsíce “zbytečně“ tolik potřebné peníze. Důvod paradoxně nebyl nedostatek sexu, ale bohužel chlapská zvědavost a následně závislost. Totálně mi sebral moje sebevědomí, a vím zcela jistě, že kdybych mu tohle udělala já, neunesl by to. Někdy mám pocit, že muže nenávidím, oni mají v životě tolik výhod, veškerá zodpovědnost je mnohdy na ženě. Já mu 2 roky zcela “sama“ vypiplávala holčičku, bez rodičů, bez příbuzných, v malém bytě, bylo to na smyčku, to mi věřte, a co dělal on? Jsem znechucená o tom zase mluvit…. Teď slibuje, že bez nás nebude, že pochopil, co chce, ale tohle mi říkal tisíckrát, už nemám sílu mu znovu věřit. Když mi tohle dělal za pouhé 3 měsíce společného života tady se mnou, tak jak by to bylo, kdybych za ním odešla na konec republiky, odkud pochází? Tam bych byla úplně sama… Taky si zpětně uvědomuju, že mi ještě na něm záleží a chybí mi, ale vzhledem k nezodpovědnosti (nejen v tom, v čem se provinil, ale ve spoustě dalších kopancích) stále víc nabývám na jistotě, že ten rozchod byl moudrý..
Tak se Zuu drž statečně, určitě bude lépe!!!
Buď silná, ZUU, zvládnete to s dcerkou 🙂