Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Jsem fakt divná!!??
Nevím co se to se mnou děje, ale ty pocity jsou opravdu hrozné a nedokáži se jich zbavit. Začalo to tím, že jsem předčasně porodila. Už toto mě dohnalo k tomu, abych si o sobě myslela, že jsem nechopná donosit dítě. Nenávidím se za to a nikdy v životě si to neodpustím. Teď, když okolo sebe vidím kamarádky, které rodí normálně v termínu miminka (taková jako mají opravdu být) a já porodila mimíska malého (hypotrofie), mám hrozné stavy úzkosti. Ze srdce zdravá a krásná miminka kamarádkám přeji, ale někde ve mě je pocit závisti. Je to hnusné, ale nemohu se toho pocitu zbavit. Když se dozvím o nově narozeném mimískovi, mám obrovskou radost, ale zároveň si vzpomenu na svůj problém a hodiny a hodiny brečím, že já jsem nebyla schopná porodit tak jak se má. Jsem opravdu divná! Co byste na to řekly? Dík
Laďka
Lenko,Lenko,
TOLIK bych Vám přála, aby vše dobře dopadlo!!!
Přeji hodně sil, Váš příběh mě vzal za srdce. Držím pěstičky.
Ahoj holky a Laďko,
zdravíme vás z domu. Byly jsme pořád v nemocnici, ale protože Karolínka nepotřebuje speciální péči přístrojů a já jsem se naučila krmit ji sondičkou, pustili nás domů a budeme docházet na kontroly. Genetika pořád není (už nás to pěkně štve). Užíváme se celá rodina, i když nevíme, co bude. Karoli má 2,29 a má teď 3 měsíce (minus 1, o který se narodila dříve). Cvičíme Vojtovku, docela hezky přes noc spinká. Já se pomalu vzpamatovávám z toho, co jsem prožila. Ani jsem vám to nepsala, ale po 5ti týdnech od porodu si mě v porodnici páni doktoři posadili a řekli mi, že bych měla zvážit návrat do zaměstnání, protože dítě není v pořádku a je lepší ho dát do kojeneckého ústavu a tam docházet. Může prý zemřít do roka, nebo do pěti. To se jim prý zdá. Neměli v té době v ruce žádné podklady. Kdybych v té době neměla starší holčičku Kačku, která je super, nevím, co by nás drželo. Naštěstí jsem teď v dětské potkala hodně úžasných lidí, kteří mi pomáhají a někteří odborníci se vyjádřili ve stylu – první rok ukáže, rozhodně bojujte. Přesto se občas vyskytne pochybnost, když si vzpomenu na ty prognózy z porodnice. Užívejte si svých krásných dětiček a mějte se hezky. Lenka
Lenka
Ahoj Leni,
jsi moc milá, opravdu krásná slova. Jsem ráda, že máš okolo sebe supr lidičky, kteří celé vaší rodince pomáhají zvládat vaše starůstky. Těší mě, že jsi silná a že jsi rozhodnuta vydržet.
Mám slzy na krajíčku, když čtu, že jsi s Karolínkou pořád a že s ní děláš vše jako byste byly doma. To je moc fajn a pro Karolínku je to v každém případě jenom plus, že Tě má u sebe, že ji chováš a povídáš si s ní.
Vím, že lékaři vědí co dělají, ale přesto, trošku mě zaráží, že Karolínku už vyšetřují dva měsíce a pořád nepřišli na ten hlavní důvod, proč beruška nepřibírá. Nevím, když jsem byla s malým na neonatu, lékaři tam řešili všechny problémy s dětičkama okamžitě. Zdejší primář neustále dozoroval nad prací lékařů, neustále informoval maminky o stavu děťátka a neostýchal se své podřízené, i před maminkami na pokoji, seřvat (promiň ten výraz) za to, že musí v daném problému udělat více a hlavně ihned a srozumitelně maminky informovat. Leni, v žádném případě nechci podkopávat práci vašich lékařů, to bych si nedovolila, ale opravdu mne zaráží, že ještě pořádně nevědí, co je s Karolínkou.
Leni, mějte se všichni moc krásně, buďte šťastni za každou chvilenku s vaší holčičkou (vím, že jste) a brzy se ozvi jak Karolínce je. Posílám jí velikou pusinku za statečnost.
Laďka
Ahoj Laďko,
díky za krásný povrbuzující vzkaz. To jak jsi popsala svoji situaci odpovídá přesně mým poporodním pocitům. od té doby, co mně řekli, že je třeba těhotenství ukončit, jsem cítila, že to není dobře. Vůbec by mi ale nevadilo, kdybychom do budoucna lítali po doktorech, ale hlavně aby to k něčemu bylo. Jinak v těhotenství mi brali plodovou vodu (ale v prvním taky), různé jiné testy z krve a tak, plodové vody bylo méně, ale nepřikládala jsem tomu tolik význam, protože v prvním těhotenství to bylo taky tak. Když jsem byla na kontrole v 8. měsíci, najednou nebyla téměř žádná, proto bylo nutno ukončit těhotenství. Placenta prý taky tolik nefungovala. Jinak jsem přibrala jen 7 kg a celou dobu chodila do práce. Učím ve škole, takže žádné úlevy, třída s 26ti dětmi. Ale cítila jsem se s nimi vždy dobře. Paní doktorka se tvářila, že je vše ok.
Jinak musím říct, že ač před cizími nedávám najevo, co mě trápí, mám okolo sebe spousty kamarádů a známých a bezva rodiče (obojí) a švagrové a ti všichni mě drží nad vodou. Teď jsem se rozhodla to vydržet a momentálně už nepřemýšlím nad tím, proč se to stalo, ale spíše jak to řešit. Laďko buď ráda, že je malý jaký je, jsme teď v dětské nemocnici a když vidím, jaké trápení lidé mají, připadají mi problémy některých (jaké jsem měla před časem i já) malicherné.
Karoli se už rozkoukává, máme bezva paní doktorku a rehabilitační sestřičku, dělám vše jako doma. Vzala jsem Karolínce její oblečení, koupu ji, krmím, povídám si s ní, strašně moc ji chovám a tak. Ještě nic nevíme, zatím má pořád 2 kg. Až budu mít nějakou zprávu, ozvu se. Měj se krásně a užívej sluníčka a buď ráda, že jsou tvé děti s tebou. Ahoj Lenka.
Kenka
Ahoj Leni,
úplně chápu jak se cítíš. Jsem typ jako ty – když mám starosti, navenek nedám na sobě nic znát, ale uvnitř to mě to tíží a bolí. Když jsem s našim malým ležela na neonatologii, maminky okolo mne plakaly, mě i když se moc chtělo také plakat, nikdy jsem před nimy nebrečela. Vždycky jsem se vybrečela ve sprše. Sama vím, že je vždycky lepší se vyplakat, svěřit se někomu, komu člověk věří, „rozdělit“ se o tu bolest, ale já tohle nedokážu. Náš první syn se narodil v naprostém pořádku, všechno zvládal s předstihem, je chytrý, bystrý, prostě bez problémů. Asi to napíši drsně, ale cítím to tak: nenávidím se za to, že jsem i druhému synovi toto neumožnila (narodil se předčasně, 14 dní na neonatu, pravidelné kontroly na neuro, cvičení vojtovky, neustálé sledování jestli zvládá toto a toto…). Na druhou stranu jsem vděčná Bohu, že to dopadlo takto, mohlo to skončit i hůř!Chce to hlavu vzhůru a snažit se vidět na věci to pozitivní, hodně to člověku pomůže. Karolínka bude v pořádku, snad už doktoři brzy přijdou na to jak berušce pomoci. Věřím Leni, že se cítíte bezradně, ale musíte být silní, vím o čem mluvím.
Můžu se Tě Leni zeptat? Na to, že se Karolínce nedařilo u Tebe v bříšku přišli lékaři náhodou (při prohlídce v poradně) nebo Tě sledovali už déle?
Přeji hodně hodně sil, ať jsou výsledky v pořádku. Karolínce posílám na dálku obrovskou pusinku.
Laďka
Lenko, držím tobě i Karolínce palce, aby se to dalo do pořádku.
Ahoj Laďko a holky,
jsme v dětské nemocnici a Karoli váží teprve 2 kg a má 2 měsíce. Od porodu přibrala jen 400 g. Dělají různá vyšetření, genetika ještě není celá. Cítím se hrozně mizerně. Jsem tam celý den, někdy mám naději, jindy propad. Jsem ten typ, co to nedává znát, ale uvnitř to hrozně bolí. Naše první dcera Kačka byla od prvopočátku výstavní dítě, které bylo přesně podle tabulek, takže toto je pro mě šok. Vůbec si nedovedu představit, co nás čeká dál. Paní doktorka mi řekla, že je to ještě otázka minimálně jednoho měsíce u nich, možná dvou a že musím počkat na výsledky, uvidí se, co dál.
Lenka
já se narodila normálně,v termínu a stejně jsem vážila jen 2 500!!a když se koukám na fotky,mám tam faldíčky,jako japons.zápasník:-))no,ještě že mi to nezůstalo..
přeju všem zdravé dětičky a drobečkům, at to doženou!!
náš syn/11l/ ten je pořád menšího vzrůstu,než vrstevníci.někdy se zlobí, ale ví,že je klído může i předhonit a může mět i 180cm.-)) a přesto hraje basket,je mrštný,trenér ho chválí….jenže nemá po kom,já jsem prcek/163,5/ a ex taky není žádný čahoun..
Laďko, také mě hooodně rozčilovaly poznámky typu „Jé ta je droboučká…“ atd. Naši miláčci také nemají být po kom velcí, já měřím 160, manžel 170cm. Postupem času už jsem se obrnila, občas i vypálím protiargument – třeba, že nejsou těžcí na nošení atd.:))) Jsou to prostě moji drobci:))) A ne nadarmo se říká – co je malé, to je milé…
irko,
děkuji, takové zprávy mne uklidňují. Každé dítě je opravdu jiné. V našem okolí je ale hodně „statných“ dětiček, asi je to v genech, náš malý baští normálně, prostě má předurčeno, že bude drobnější, tak to tak asi bude (zvláště jestli bude po mě – 158cm, 43kg).
Laďka