Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Infarkt jako blesk z čistého nebe. 🙁
Je mi líto, že nemůžu napsat nějakou radostnou zprávu, ale dnes byl opravdu hrozný den a ještě teď je mi zle.
A hlavně mám hrozné výčitky a nějak mi asi přerůstají přes hlavu. 🙁
Dopoledne bylo dědovi ( jedná se o mého tatínka ) dost zle. Byl bledý, vypadal nezvykle špatně. Hned jsem mu nabídla odvoz k dr. Přemlouvala ho i mamka. Nebylo to nic platné. Prý ho jenom bolí hrudník, záda…ale už je to lepší..Nechtěl nám ani říct, co přesně mu je. Jen stále opakoval, že si odpočine a bude to dobré, rozhodně, ať nevoláme žádného doktora a že nikam nepojede.
Pak si mamka všimla, jak si masíruje ruce, přiznal, že v nich cítí mravenčení. Až ve 14hodin ho mamka přemluvila a že tedy k dr. pojede! Odmítal odvoz. Nasedl do auta, mamka s ním a jeli na obvod. Tam ho lékařka položila na lůžko a zakázala veškerý pohyb, do 5minut přijela rychlá. Ihned ho odvezli do nemocnice a mamce jen řekli, že půjde okamžitě na sál a uvidí se.
Vyděšenou mamku jsem dovezli domů, zbalili nějaké věci a jelo se do nemocnice. Naštěstí to zatím vypadá dobře. Děda měl neprůchodnou cévu, byla mu provedena angioplastika – zprůchodnění.
Leží na koronární jednotce. Dokonce nás k němu na chvilku pustili. Nasadily jsme si s mamkou zelené oblečky, roušku, návleky, provedly desinfekci a byly vpuštěny. Je to nepříjemné koukat na nemocného blízkého člověka. Děda měl všude samé hadičky, monitory.
Měla bych být šťasná, že to tak dopadlo a děda bude v pořádku! Jenže mám z toho hrozně špatný pocit. Stačilo tak málo…vyčítám si, že jsem nevolala lékaře hned!
Vždyť on si dojel sám k dr…To je jako vtip…dobrý den paní doktorka já mám asi infarkt, ale jinak mi nic není, tak já zase jedu..:-)
Přišlo to jako blesk. Jinak je taťka velmi aktivní člověk, sportuje, nekouří…
Obrovské poučení pro příště – ihned volat a třeba i zbytečně!
No, když se blíží (je) úplněk, spousta lidí hůř spí, zhoršují se zdravotní problémy, je více sebevražd…
Ne každý úplněk je stejně silný.
Třeba je ten jeden ze silnějších.
Peťko, to je mi líto, že jsi měla takový den 🙁 Ale teď už to bude určitě jenom dobré. Přeju Tvému otci už jen pevné zdraví….
Já si pamatuju, jak někdy před 12 lety měl můj taťka astmatický záchvat. Ale nikdo jsme nevěděli, co se děje. Nemohl dýchat, skoro se nehnul, tak mamka zavolala rychlou. Nás (mě a sestru) po příjezdu sanitky zavřela do koupelny a dodnes si pamatuju ten odporný zvuk, jak taťku napojili na monitor a pípalo mu srdíčko. Jak jsme tam ani nedutaly a poslouchaly, jestli to za chviličku zase pípne nebo už ne…. :-(( a pak jak ho odváží tou houkačkou a my nevěděly vůbec nic 🙁 brrr, kéž bych už nemusela tohle nikdy zažít.
Tak to je šikulka,že se zvládl i oholit, jde vidět, že je pořád plný elánu. Tak hlavně,že to zvládl a dorazil do nemocnice včas.
No já s těmi doktory taky někdy váhám, nemám je moc ráda a někdy jim fakt nevěřím.
Holky moc děkuju. Vím, že měl děda obrovské štěstí.
Ještě než odjel k lékaři, musel se oholit. 🙂
Tak to už je opravdu úsměvné.
A jak tak koukám…je to všude stejné. Někteří lidé budou do poslední chvíle tvrdit, že jim nic není. Škoda.
Já teda nejsem žádná hrdinka a když mi něco opravdu je, lékaře vyhledám.
Jarmuschko, s tím úplňkem – ???
No, jestli můžu – tak tu záchranku zase moc zbytečně nevolat, protože jinde ji můžou potřebovat více.
Ale myslím, že tady ty řeči o zneužívání (nebo špatném posouzení situace) vůbec psát nemusím, co, holky? 🙂
Holky, nedivte se, blíží se úplněk… jarní…
Před chvílí jsem slyšela houkání, koukám, blikající sanitka.
V bývalém bydlišti to byla normálka – bydleli jsme kousek od nemocnice – tam to jezdilo, houkalo, blikalo furt. Ale tady jsme už 9 měsíců (no jo, už tak dlouho), a to byla první za tu dobu.
Peťko, doufám, že co nejdřív přidáš veselou zprávu, že je tatínkovi líp. Držím palečky!
ahoj,,,jsem moc ráda, že to takhle dopadlo,i když věřím že to byl nepříjemný zážitek (leč naštěstí s dobrým koncem). Mě se stalo něco podobného celkem nedávno,,,dědovi nebylo dobře už několik dní – jenže jak píšete Nic Mu Nebylo,,,jednoho rána se mu dost špatně dýchalo,tak ho babička konečně přesvědčila,aby šel k doktorovi, ani tam nemohl dojít. Doktor naznal,že to je nějaký akutní zánět plic a tak že mu zavolá sanitku, jenže náš děda si postavil hlavu,a že sanitkou nikam nepojede (bydlíme na vsi,aby si lidi nemysleli že mu něco je),taky přemlouval doktora aby ho tam neposílal na víkend -byl totiž pátek.No naštěstí byl doktor neúprosný a už volal na plicní,aby ho tam čekali. Dědu sem naložila do auta a jeli sme,,,ani mě samotné nepřišlo že by na tom byl nějak špatně, cestou sme ještě vtipkovali,,doprovodila jsem ho až na pokoj, s úsměvem sme se loučili, ještě mi šeptl do ucha že doufá,že nebude mít na pokoji nějakýho protivnýho starýho dědka,,,srandičky srandičky, s lehkým srdcem jsem odjížděla domů.Druhý den sme mu chtěli zavolat,jestli nepotřebuje něco dovézt. Jelikož nemá mobil,tak sme volali na plicní oddělení,kde ležel. Tam nám řekla sestra, že hodinu poté co ho přijali,tak ho převezli na internu,že nás tam přepojí.Na interně nám řekli,že ho včera převezli na jipku, že nás tam přepojí. Na jipce nám řekli že ho včera převezli,ale že neví kam,abysme si počkali na telefonu. Byla to asi nejdelší minuta v životě.Sestřička nás přepojila na áro a paní doktorka nám řekla,abysme přijeli.Bylo to hrozný,,,,mysleli sme na nejhorší.Děda dostal silnej infarkt,ležel na áru 14 dní, už sme ani nevěřili,že se z toho dostane,nastaly další komplikace,ale už to zkrátím, do měsíce sme ho měli doma. Pěkně nás všechny vyděsil.A proto – holky, při sebemenším podezření lepší volat záchranku i když zbytečně. Nedovedu si představit co bych dělala,kdyby mi takhle zkolaboval v autě, když sem ho tam vezla. Mimochodem dodnes si děda vůbec nepamatuje tu cestu do nemocnice,,poslední co ví,že byl ráno u doktora a pak už nic. Takže holky, radši volat zbytečně, než si to vyčítat.
Je mi to líto, přeju ti, aby to dobře dopadlo. myslím, že můžete mluvit o velikém štěstí…. Přeji brzké uzdravení, ať je lépe!!!!
Dneska je “nějak divno“-já jela do práce busem a cestou se mi udělalo tak zle, že jsem málem omdlela. Nevím proč, pak už bylo lépe, ale v pohodě se tedy opravdu necítím.
Petko….tak to jsi mela stesti….aktivita a zdravi neni zaruka zivota…muj tatinek nepil…nekoupil…hral zavodne volejbal jeste ve svych 53 letech…v 54 zemrel…